V souvislosti s účinností nového občanského zákoníku od 1. ledna 2014 řada z nás zaznamenala v médiích různé informace varující právě před zvýšenou odpovědností dědiců za dluhy zůstavitele. Oproti dosavadní právní úpravě platné do 31. 12. 2013, kdy dědic odpovídal za dluhy zůstavitele jen do výše nabytého dědictví, tak v případech, kdy zůstavitel zemře po 1. lednu 2014, se bude postupovat podle nové právní úpravy, ve které je posílena pozice věřitelů tím, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele i nad rámec nabytého majetku, tedy i svým vlastním majetkem.

Obavy z povinnosti platit dluhy zemřelého otce měl i pan Petr. Již za života otce věděl, že ten si se svojí stávající manželkou dělá dluhy, které nemůže zaplatit. Navíc panu Petrovi nebylo zřejmé, co otec s penězi dělal, protože žádný majetek neměl a pokud by otec nějaký majetek měl, pan Petr o něj neměl zájem. A tak když otec zemřel, obával se, aby věřitelé dluhy nevymáhali po něm nebo dokonce jednou po jeho dětech.

V tomto poměrně jednoduchém případu přicházejí v úvahu dvě řešení, která znala i dosavadní právní úprava. Jestliže otec pana Petra skutečně měl jen minimální majetek, soud dědické řízení zastaví s tím, že tzv. nepatrný majetek vydá osobě, která obstarala pohřeb zůstavitele. Taková osoba není dědicem a za dluhy zůstavitele neodpovídá. Jestliže otec pana Petra přece jen měl nějaký majetek a pozůstalý syn o dědictví nemá zájem, potom může dědictví odmítnout. Na odmítnutí má dědic lhůtu jednoho měsíce ode dne, kdy ho soud o této možnosti vyrozuměl. Odmítnutí dědictví musí být písemné nebo ústní do protokolu u soudu. Při odmítnutí dědictví takový dědic nemůže ovlivnit, jak bude dále s jeho dědickým podílem naloženo.

Na rozdíl od dědických řízení probíhajících v případech, kdy k úmrtí zůstavitele došlo do 31. 12. 2013, má podle nové právní úpravy zůstavitel, i v úvahu přicházející dědic, více možností. Jednou z nich je zřeknutí se dědického práva. Je to vlastně smlouva uzavřená za života zůstavitele mezi ním a dědicem, který se chce dědického práva zříci. Aby smlouva měla všechny zákonem předpokládané účinky, musí ji sepsat notář formou notářského zápisu. Nově v pozůstalostních řízeních, ve kterých vystupuje více dědiců, může dědic využít svého práva vzdát se dědictví a to ve prospěch druhého dědice. Na rozdíl od odmítnutí dědictví v tomto případě dědic, který svého práva využije, rozhoduje o tom, kdo jeho dědický podíl nabude. Protože pan Petr s otcem za života moc nekomunikoval, smlouvu o zřeknutí se dědického práva neuzavřeli. Nevyužil ani možnosti vzdát se dědictví ve prospěch jiného dědice, a tak prostě dědictví po otci v soudem stanovené lhůtě odmítl.

Život ale přináší i podstatně složitější situace, kdy do pozůstalosti patří jak majetek, tak i dluhy. Potom je rozhodování dědiců podstatně složitější. Pokud nemají o majetek v dědictví zájem, mohou postupovat stejně jako pan Petr, tedy dědictví odmítnout, nebo využít další z již zmiňovaných možností. Pokud ale dědictví převezmou, přechází na ně i odpovědnost za dluhy zůstavitele. A tato odpovědnost dědiců, jak jsme již zmínili, je od 1. ledna 2014 podstatně větší. Proto musí případní dědici postupovat obezřetně, a to nejlépe již za života zůstavitele. Není od věci mít povědomost o situaci svých blízkých. Nicméně se svými případnými dluhy se nikdo rád nechlubí, a tak by i sebeobezřetnější dědic mohl být nemile překvapen, když by místo z radosti nad získaným majetkem splakal nad skutečností, že na zaplacení zůstavitelových dluhů padne nejen zděděný majetek, ale také i jeho výlučný majetek. Aby k takovým extrémům nedocházelo, dává nový občanský zákoník dědicům právo uplatnit výhradu soupisu pozůstalosti. Vzhledem k tomu, že je to právo, záleží zcela na dědici, zda ho využije či nikoliv. A jako u všech práv je v zákoně stanovena lhůta k jeho uplatnění. Je to lhůta jednoho měsíce a běží dědici od okamžiku, kdy ho soud o tomto vyrozuměl. Pokud dědic tohoto práva využije a vyhradí si soupis pozůstalosti, pak bude povinen k úhradě případných dluhů zůstavitele jen do výše nabytého dědictví, nikoliv k úhradě dluhů v plné výši.

Pokud by otec pana Petra měl majetek a pan Petr dědictví neodmítl a ani se dědictví nevzdal ve prospěch jiného dědice, potom by určitě bylo na místě, aby uplatnil právo vyhradit si soupis pozůstalosti a zároveň požádal, aby věřitelé zůstavitele přihlásili své pohledávky. Využití těchto v zákoně stanovených postupů chrání nejen pana Petra, ale kteréhokoli dědice proti dopadům případných dluhů zůstavitele na jejich majetek.