Důvodem je to, že se snažili pomoci svým potomkům, příbuzným či známým při získání jejich půjčky či úvěru a podepsali jim tzv. ručitelský závazek. Takovou prosbu můžeme slyšet tehdy, když příjem potomka či známého není pro poskytovatele úvěru dostatečnou zárukou splácení.

To byl případ i pana Jiřího (66 let). Budou tomu skoro dva roky, kdy si jeho vnuk chtěl půjčit od banky 60 000 Kč na nákup automobilu a požádal ho, jestli by mu nepodepsal ručitelský závazek. Pan Jiří uvěřil chlácholení svého vnuka, že se jedná o pouhou formalitu a že bude úvěr řádně splácet, a tak ručitelský závazek podepsal. Zpočátku se nic nedělo, protože vnuk měl zaměstnání, jeho příjem nebyl sice velký, ale bydlel u rodičů, takže neměl žádné velké výdaje, a proto pro něj nebyl problém řádně splácet. Po necelém roce však přišel o zaměstnání. Několik dalších splátek ještě zaplatil z podpory v nezaměstnanosti, pak už však na splátky zkrátka neměl, protože se mu nepodařilo najít další práci a doba, po kterou pobíral podporu v nezaměstnanosti, rychle utekla. Najednou byl bez prostředků a na krku měl splátky automobilu, který mezitím stihnul nabourat, takže jeho prodej za slušnou cenu byl nereálný. Po prvních dvou nezaplacených splátkách přišla upomínka od věřitele jen jemu, po třech nezaplacených splátkách však věřitel poslal výzvu k zaplacení dluhu už i panu Jiřímu, jakožto ručiteli a dědovi v jedné osobě. Nemilé proto bylo pro pana Jiřího překvapení, když otevřel obálku a zjistil, že vnuk dluží již 3 splátky, dohromady téměř 10 000 Kč. Upozornění věřitele, že v případě nezaplacení dluhu do 10 dnů, předá věřitel pohledávku advokátovi k soudnímu vymáhání a následně k exekuci, pana Jiřího doslova uzemnilo. Jako důchodce takovou částku neměl a samozřejmě ji ani platit nechtěl, protože úvěr si přeci vzal jeho vnuk a ne on. V tu chvíli mu ale došlo, že podpis na ručitelském závazku není žádná formalita, ale jeho závazek, že v případě prodlení se splacením uhradí dluh za vnuka on. Okamžitě navštívil svého vnuka a žádal ho, aby celou záležitost ihned vyřešil, protože za něj nehodlá platit jeho dluhy. Ačkoliv mu vnuk slíbil, že to dá do pořádku, nestalo se tak. Věřiteli došla trpělivost, vypověděl smlouvu o úvěru a vyzval dlužníka (vnuka) i pana Jiřího, jakožto věřitele, k jednorázové úhradě celého úvěru, tedy k částce kolem 80 000 Kč. Marné byly další nátlaky ze strany pana Jiřího, aby vnuk situaci vyřešil, marné bylo vysvětlování věřiteli, že on žádný dluh nezpůsobil, že úvěr čerpal jeho vnuk a ať ho tedy nechají na pokoji a dluh vymáhají od vnuka. Stejně přišla panu Jiřímu od advokáta věřitele předžalobní upomínka, která ho upozorňovala, že v případě nezaplacení dluhu do 3 dnů bude podána žaloba k soudu a poté dojde k nařízení exekuce.

V té době se na naši pobočku obrátil pan Jiří, popsal svoji situaci a požádal nás o pomoc. Naše poradna vysvětlila panu Jiřímu podstatu a důsledky ručitelského závazku, tedy že se nejedná o formalitu, ale o závazek (slib), že případný dluh zaplatí za dlužníka. A vzhledem k této skutečnosti mohla panu Jiřímu doporučit pouze jedno, a to pokusit se dohodnout s věřitelem na splátkovém kalendáři. Dále panu Jiřímu vysvětlila, že to, co zaplatí za dlužníka (vnuka), může posléze od něj požadovat. Pan Jiří se na doporučení poradny obrátil na věřitele s žádostí o možnost splácet vzniklý dluh a věřitel umožnil panu Jiřímu splátkový kalendář po splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně.

Pan Jiří tak platí za svoji „chybu“, kdy si, stejně jako mnoho ostatních, neuvědomil, co pro něj v důsledku může znamenat podpis na ručitelském závazku, na druhou stranu se už nemusí obávat žaloby ani exekuce a peníze, které zaplatí za vnuka, mu vnuk postupem času vrátí.