„Vycházíme z receptů a postupů starých kuchařských knih, podle kterých se vařilo v palácové kuchyni už od 16. století. Nabídneme pečenou drůbež, masa upravená vcelku, zvěřinu, omáčky a tradiční i pozapomenuté přílohy,“ přibližuje kuchyni šéfkuchař Marek Janouch. “Inspiraci jsme čerpali v knize Staročeské umění kuchařské. Nešlo o to přenést se do šestnáctého století, ale převzali jsme některé techniky, postupy, způsoby stolování – a hlavně názor, že kuchař je vážený člověk a umělec. Hodně jsme také čerpali i z kuchařky Marie B. Svobodové. A po večerech jsme zkoušeli vařit.

„U nás se nevybírá z jídelního lístku, ale z hrnců a pekáčů na sporáku. Stačí nadzvednout pokličku, přivonět si a podívat se, co jsme dnes navařili,“ říká Janouch. „Proto je pro nás nejdůležitější, aby jídla nejen perfektně chutnala, ale taky perfektně vypadala v pekáčích. A to je u některých pokrmů celkem oříšek. My ale musíme najít ten správný způsob, protože v Kuchyni se lidé rozhodují nejprve očima a nosem. I kdyby to bylo chuťově sebelepší, na kejdu nikoho nenalákáte.“

„Vařili jsme například telecí plíčky. Do základu se přidává telecí slezina a pak i játra – do omáčky se rozmixují. Nebo telecí srdce s ančovičkovou omáčkou. Česká kuchyně, to není jen svíčková, guláš a těžká jídla. Neustále se dají objevovat další a další věci. Pořád se učím,“ říká šéfkuchař a dodává, že na menu je vždycky šest hlavních jídel – dvě stálá, dvě se mění každý den a další dvě se odvíjejí od sezony a aktuální nabídky dodavatelů. „K tomu servírujeme jednu polévku a dezert. Hosté si u nás dávají klasiky typu koprovka, ale chystáme také exkluzivní záležitosti jako křepelky nebo šneky. Mezi přílohy zařazujeme pšeničné a bramborové placky, hrachové kaše, houskové, žemlové i bramborové knedlíky.“ Je vůbec reálné vařit pokrmy z 19. století? „Samozřejmě, že ne úplně, skřivany a kvíčaly péct rozhodně nebudeme. Rádi bychom ovšem pracovali s podobnými surovinami jako kdysi kuchaři na hradech. Našli jsme si lokální dodavatele, ale možná dojde i na exotické suroviny, protože šlechta si dřív také nechávala dovážet lanýže a jiné pochoutky. Nechceme si na nic hrát nebo něco kopírovat, chceme vařit výborná jídla a evokovat palácovou kuchyni, kde se poddaní a kuchaři najedli u jednoho velkého stolu. Žádné načančané talíře, žádná moderna.“

Idylická procházka z Újezda na Petřín

Navštivte zahradnický ateliér Josefa Sudka a pak se vydejte procházkou na Petřín nebo se projeďte lanovkou. Zasmějte se ostatním i sami sobě v zrcadlovém bludišti a prohlédněte si výstavu v Národní galerii.

Ateliér Josefa Sudka – V zahradnickém fotografickém ateliéru Josef Sudek tvořil a žil 32 let. Galerie, kterou spravuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, pravidelně vystavuje díla, která přímo souvisejí se Sudkovou tvorbou nebo představují díla jeho žáků.

Petřín – Na vrchol kopce dojděte pěšky, stezkou mezi sady, anebo jeďte lanovkou. Hned u dolní stanice je krásné hřiště pro děti. Na Petříně doporučujeme návštěvu zrcadlového bludiště i rozhledny. Byla postavena v rámci Jubilejní výstavy roku 1891 jako volná kopie pařížské Eiffelovy věže (k té je v poměru 1:5), je vysoká 63,5 metrů a její vrchol leží ve stejné nadmořské výšce jako skutečná Eiffelova věž.

Národní galerie Praha – Na Hradčanském náměstí v budově Schwarzenberského paláce máte už jen do konce roku čas na návštěvu expozice Od rudolfínského umění až po baroko v Čechách. Pokud byste radši něco vytvořili sami, podívejte se na Facebook galerie – pořádá výtvarné ateliéry a programy pro děti i dospělé.

Z Malé Strany Vlašskou ulicí až na Hrad

Kochejte se v zahradách Vojanových sadů, vyzkoušejte si filmové triky v Muzeu Karla Zemana nebo vystoupejte na věž Svatomikulášské městské zvonice. Počtěte si u Lennonovy zdi a pak se vydejte na Hrad.

Vojanovy sady – Sady jsou schované za vysokou zdí, která jednu z nejstarších dochovaných zahrad v Praze chrání před hlukem města. V sadech je kaple sv. Terezie a kaple sv. Eliáše v podobě krápníkové jeskyně, rybníček, odpočinková a vyhlídková růžová terasa se slunečními hodinami i dětské hřiště. Taky tu žije několik pávů.

Muzeum Karla Zemana – Přenesete se do snímků Cesta do pravěku nebo Baron Prášil, uvidíte tu, jak vznikají filmové triky, a můžete si je vyzkoušet na vlastní kůži. V muzeu se dá vyšplhat po věži zámku, nechat se filmově prostřelit, zahrát si ve dvojici na obra a trpaslíka, otevřít stavidla a pustit do zámeckého nádvoří velkou vodu nebo se stejně jako Miloš Kopecký v roli barona Prášila proletět na kouli nad bitevním polem.

Svatomikulášská zvonice – Vystoupejte za krásným výhledem na celé město po schodech barokní zvonice z druhé poloviny 18. století. Věž původně sloužila k ostraze města, svého času byla nejvyšší budovou ve městě. Věžník v ní žil a vařil na otevřeném ohni – jeho kuchyně se dochovala a je poslední černou kuchyní v Česku. Z vrcholu věže je dobře vidět na všechny přístupové cesty k ambasádám, a proto později našla uplatnění jako pozorovatelna StB.

Lennonova zeď – Zastavte se u „pražské Zdi nářků“. Už od 60. let 20. století zeď sloužila jako místo pro vzkazy a malby všeho druhu – od milostných básní až po kritiku režimu. Často se tu konají protestní akce a shromáždění. Po smrti Johna Lennona někdo vytvořil u zdi jeho improvizovaný náhrobek, od té doby zeď nese zpěvákovo jméno.

Z Pohořelce do klidu Nového Světa

Projděte se zahradami Černínského paláce až na Nový Svět, kde můžete zpomalit a líně bloumat. Nahlédněte do Vojenského kostela a navštivte aktuální výstavy Národní galerie v Salmovském paláci.

Zahrady Černínského paláce – Zahrady přiléhající k Černínskému paláci jsou od léta 2018 přístupné veřejnosti. Najdete tu fontány, kašny, vodní kaskády, a dokonce i letohrádek.

Nový svět – Jen kousek od Hradčanského náměstí se skrývá jiný svět – Nový Svět. Zdejší domečky od 14. století obývala především chudina a pracovníci Hradu, dnes tu najdete odkazy k umělcům, kteří tu bydleli nebo pracovali. Dojdete i na malé náměstí s roubenou chaloupkou, domem U Raka. Vlastnili ho spisovatelé Arnošt Lustig a Ota Pavel. V ulici Na Náspu bydlel režisér Karel Kachyňa, v uličce Nový Svět měl byt výtvarník Jiří Anderle, v Černínské ulici zase režisér a výtvarník Jan Švankmajer, a tvořil zde také malíř Jan Zrzavý. Největší historickou hodnotu má dům U Zlatého noha. Právě tady v dobách císaře Rudolfa II. pobýval slavný dánský hvězdář Tycho Brahe.

Národní galerie – Do časů Rudolfa II. se můžete přenést i ve Schwarzenberském paláci Národní galerie. Do konce roku je tu totiž k vidění expozice Od rudolfínského umění až po baroko v Čechách. Pokud byste zatoužili po širším záběru, navštivte Šternberský palác a expozici Evropské umění od antiky do závěru baroka.