Lékařská věda přitom dokáže dělat zázraky. Postihne-li vás dnes infarkt, máte čím dál větší šanci přežít a bez újmy sčítat další roky života. Jak velký je to rozdíl proti roku 1938, kdy profesor František Herles napsal, že do měsíce po vzniku infarktu zemře 40 % pacientů a do roka 60 % nemocných. Ještě před padesáti lety se léčilo pouze  klidem  na lůžku a pasivním  pozorováním  vývoje nemoci. Zlom přišel v sedmdesátých letech se vznikem koronárních jednotek – pracovišť, specializovaných na léčbu infarktů, srdečních selhávání, arytmií a nemocí chlopní. První jednotkou se mohla pochlubit právě II. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, na které kdysi působil profesor Herles.

Co je to infarkt a jak se projevuje?

To asi ví každý, ale malé opakování neuškodí. Jde o náhlé přerušení krevního zásobení srdce, vinou ucpání tepny krevní sraženinou, vmetkem či vzduchovou bublinou. Infarkt se projevuje úpornou bolestí u srdce a na hrudi, bolest vystřeluje do ramena, krku, levé ruky a lopatky, někdy i do čelisti, člověk se potí, špatně se mu dýchá, pociťuje úzkost.  Je zajímavé, že k těmto stavům dochází nejčastěji v noci nebo brzy po probuzení. Rizikovým dnem je pondělí, což potvrdil průzkum 5 596 případů zachycených v bavorském Augsburgu. V pondělí bylo o 20 % infarktových příhod více než v jiné dny.

První pomoc

Záchranku je třeba volat hned po prvních projevech bolesti. Ukazuje se, že lidé otálejí, domnívají se, že bolest přejde a zbytečně ztrácejí minuty i hodiny k potřebnému zásahu. Zpočátku může pomoci každý, kdo je nablízku. Podat tabletku acylpyrinu, či anopyrinu k rozkousání, poslouží i lžička chilli koření přelitá šálkem horké vody – to je první pomoc k rozpuštění krevní sraženiny. Pokud pacient padne do bezvědomí, stlačujte hrudník ve frekvenci 100 tlaků za minutu a přidejte dýchání z úst do úst.

Akutním úkolem lékařů je zprůchodnit ucpanou tepnu. U více než 90 procent pacientů se dnes užívá tzv. koronární angioplastika. Při lokálním umrtvení třísla či zápěstí se provede vpich do tepny, kam se zavede vodící katetr, který je nasměrován až k postiženému místu ve věnčité tepně na srdci. Uvnitř je balónkový katetr, který se postupně rozpíná, a tak roztahuje zúženou či ucpanou cévu. Po jejím roztažení balónek splaskne a vyndá se ven. Do roztažené cévy se ve většině případů zavádí jemná síťová trubička ‒ intrakoronární stent, který cévu zpevní a brání jejímu dalšímu zúžení.

Tímto způsobem u nás poprvé operoval v roce 1981 tým profesora Alfréda Belána v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, u infarktu použil tuto metodu poprvé o jedenáct let později MUDr. Michael Želízko a nastartoval tak cestu od experimentu k praxi. Následovaly další operace, výzkumy, analýzy, proškolování operačních týmů a hlavně technické zdokonalování, např. miniaturizace nástrojů. V letech 2002 až 2005 začala vznikat poměrně široká síť tzv. PCI center, která mají přímé napojení na záchrannou službu. Pacient se bez zbytečných průtahů dostává přímo na katetrizační stůl. Centra pracují v nepřetržitém provozu, jsou ve všech krajských městech a z žádného místa v republice to do nich není dál než 60 km.  Studie prokázaly, že ani určitá prodleva pramenící z transportu na specializované pracoviště, nesnižuje fakt, že tato metoda je pro pacienta bezpečnější a účinnější nežli trombolitická léčba (aplikace léků, schopných rozpouštět sraženou krev v koronární tepně) ve spádových nemocnicích. Ročně se tak provede kolem 6,5 tisíce výkonů u pacientů s akutním infarktem. V organizaci této léčby má naše republika špičkové postavení ve světě. Úmrtnost na infarkt klesla za posledních 15 let na polovinu. Oproti výše uvedenému roku 1938 dnes na akutní infarkt umírá 3,7 % pacientů, do třiceti dnů po ataku zemře 6 % lidí.

Vědci neřekli konečné slovo

Léčba koronární aterosklerózy míří k neinvazivním metodám – například k léčbě kmenovými buňkami, které mají schopnost přímo v myokardu nahradit svalové buňky poškozené infarktem a převzít jejich funkci. Ani ty nejúžasnější metody, které nám předestře budoucnost, však nenahradí naši vlastní odpovědnost za zdraví. Pro prevenci infarktu jednoznačně platí: nekouřit, nepřejídat se, odmítat tučné, nepodléhat stresu, mít hodně pohybu a veselou mysl. Je to tak nesplnitelné?