Nejlépe si charakter lokálních léčivých přípravků ozřejmíme na příkladu očního lékařství – oftalmologie. Každý z nás si někdy do očí kapal (aťroztok, či kapky), nebo vtíral oční mast.

Oční roztoky jsou určeny hlavně jako první pomoc k mechanickému vyplavení dráždivých látek nebo cizích tělísek z oka. Důležité ovšem je, že musí být sterilní, a někdy se také upravují tak, aby měly stejný osmotický tlak jako slzy. Při aplikaci očních kapek proniká léčivo do bulbu oka nejvíce oční rohovkou. K přípravě očních mastí se užívá speciálního masťového základu, který musí být rovněž sterilní. Všechny přípravky určené k aplikaci do očí musíte spotřebovat nejdéle do dvou týdnů po otevření obalu.

Místně se aplikují rovněž nosní kapky a masti, ušní kapky nebo např. nejrůznější kloktadla. Když při bolesti v krku použijeme léčivý sprej či vycucáme bonbon s léčivými účinky, jedná se rovněž o místní působení.

Nicméně skutečně hlavním a nezastupitelným terapeutickým přístupem je lokální neboli místní podání především v kožním lékařství – dermatologii.  Léčivé přípravky se nanášejí na povrch kůže, odkud se do ní vstřebávají a poskytují jí péči a ochranu, nebo jí pomáhají zbavit se nejrůznějších chorobných stavů. Chrání ji také před řadou škodlivých vlivů, jimž je jako povrchová vrstva našeho těla nepřetržitě vystavována. Takovou péči a ochranu vyžaduje zejména kůže zvýšeně citlivá, příliš suchá, šupinatá apod.

Lokální lékové formy se většinou skládají z aktivní léčivé látky, která zajišťuje žádoucí účinek, a vehikula, což je jakýsi základ umožňující vlastní aplikaci na kůži. Právě na základě vlastností tohoto vehikula se jednotlivé lékové formy lokálních léků liší svou fyzikální strukturou – rozlišujeme přípravky tuhé, polotuhé a tekuté. Tohle základní a jednoduché třídění zvládneme i my, laici. Lékaři a lékárníci ovšem volí dělení podrobnější – podle druhu vehikula dokáží odlišit:

• Roztoky: Tekuté přípravky vzniklé rozpuštěním léčivé látky ve vhodném rozpouštědle; lihové roztoky se označují jako tinktury
• Suspenze: Drobná zrníčka tuhých, co nejjemněji práškovaných látek v tekutém prostředí
• Emulze: Směsi tvořené dvěma nemísícími se tekutinami (hydrofilní a oleofilní fází), z nichž jedna je rozptýlena ve druhé v podobě drobných kapiček (buď „voda v oleji“ nebo „olej ve vodě“)
• Aerosoly: Směsi vzniklé rozptýlením pevné látky či kapaliny ve vzduchu
• Zásypy: Směsi jemně práškových látek
• Pasty: Léčivé přípravky s obsahem více než 25 % práškovaných látek
• Krémy: Léčivé přípravky s obsahem více než 10 % vody
• Masti: Léčivé přípravky s obsahem méně než 10 % vody
• Pěny: Směsi vzniklé rozptýlením plynu v kapalině

O tom, který léčivý přípravek a v jaké lékové formě použít, rozhoduje lékař podle charakteru kožních projevů onemocnění a vlastních zkušeností s působením léku.  Platí přitom, že spíše jen povrchový účinek mají zásypy, roztoky a pasty, do větší hloubky kůže pak působí masti, hydrogely a želatiny.

Kromě volby nejvhodnějšího léku je pro úspěch léčby důležitá i jeho správná aplikace – nevhodně aplikovaný lék totiž může nejen ztrácet svůj účinek, ale dokonce i uškodit. Léčivý účinek léků aplikovaných na kůži závisí např. také na tloušťce vrstvy, v níž se lék na kůži nanáší, na tom, zda se ještě překryje obvazem či nikoli, a na spoustě dalších okolností, jež jsou specifické pro jednotlivá kožní onemocnění.

Obecně např. platí, že akutní zánět s mokváním, tvorbou puchýřků a krust, se nejlépe vyléčí vysušujícími prostředky, k nimž patří např. tinktury či emulze, zatímco chronické záněty je lépe léčit přípravky s vyšším obsahem tuků, tedy např. mastmi. Gely, emulze a aerosoly jsou zase vhodnější pro aplikaci do vlasů a na ochlupené oblasti těla.

Všem uvedeným přípravkům by mělo být společné především to, že budou účinné – že si tedy dokáží poradit s poškozením či onemocněním kůže či podkožních struktur – a bezpečné – že vás tedy nepotrápí žádnými nežádoucími účinky. To by je mělo odlišovat od nejrůznějších „zázračných“ léků nabízených pokoutními jednotlivci a firmami s barnumskou reklamou např. jako „léčebná kosmetika“.

Pro ty totiž platí smutná charakteristika, kterou mi kdysi prozradil můj přítel dermatolog – je to 99 % vody a 1 % falešných nadějí.