Sedím v restauraci Bareburger na Dundas Street v centru Toronta, v prostorách, kde dříve bývala jedna z mnohých čínských hospůdek, které tu donedávna převládaly. Informační letáček umístěný na každém stole hlásá, že restaurace podává „nejčistší organické (americký výraz pro bio) potraviny“ a poskytuje seznam farem, odkud zelenina a maso pocházejí. Severní Amerika zkrátka nemůže ignorovat celosvětový trend zdravého stravování.

Jak se babyboomers, neboli příslušníci severoamerické generace seniorů, staví k nejnovějším názorům na zdravý životní styl? Vědí, že vstupují do poslední třetiny svého života, kdy se obvykle dostavují mnohé zdravotní potíže. Tvoří nejpočetnější vrstvu obyvatelstva.

Nedávno jsme byli pozvaní na večeři ke známým. Dalo se už sedět venku, a tak jsme se brzy usadili na terase domu s krásným výhledem. Náš známý už měl rozpálený gril a na roštu se záhy ocitly steaky z lososa a jeden kousek kuřete, a to jen proto, že můj manžel ryby nejí. Grilování je v Kanadě ve velké oblibě, takže se bez něj večeře na terase nemohla obejít. K masu se podával míchaný zeleninový salát s nabídkou několika lehkých zálivek. Jako moučník začali hostitelé servírovat zmrzlinu. Základem nebyla smetana, jak to tak u zmrzlin bývá. Mohli jsme si vybrat ze tří typů mraženého nízkokalorického jogurtu.

Večeře u dalších našich známých. Světe, div se, podával se také losos – tentokrát pečený. Nechyběl zeleninový salát a jako moučník se na stole objevila zapečená jablka. O měsíc později jsem byla na večeři u sousedů našeho věku a asi si už domyslíte, co jsme jedli: lososa, tentokrát „sázeného“, nebo také „ztraceného“ do vody s bílým vínem, jarní cibulkou a koprem. A že k tomu byl salát s nízkokalorickým moučníkem, to už ani nemusím dodávat.

Řeknete si: V té Kanadě si tedy žijí, samý losos… Ano, losos je tak trochu národní kanadská ryba. Věřte ale, že před patnácti dvaceti lety by na stole spolehlivě chyběl. Vzpomínám si na jeden večer u kamaráda Sama. Začínali jsme se skleničkou vína a sýry s majonézovou pomazánkou. Nabírala se na kukuřičné lupínky nebo na proužky mrkve a řepíkatého celeru. Vedle toho byl na stole uzený losos a šunka.

Jako hlavní chod každý z nás spořádal půlkilový, tři centimetry tlustý steak, grilovaný pochopitelně, a k němu smažené bramborové hranolky. K tomu samozřejmě nemohl chybět kečup. Zároveň se podával salát bohatě zalitý majonézovým dresinkem. Jako dezert jsme měli jablečný páj s kopcem vanilkové zmrzliny a šlehačky. Dodnes mám ne moc příjemný pocit při vzpomínce na tento večer, protože jsem odjížděla opravdu přecpaná. V porovnání s tím symbolizuje dietně upravený losos, salát a nízkokalorický moučník úplně jiný přístup, který si troufám označit jako soudobý fenomén.

Maso z lososa dodává tělu lehce stravitelné bílkoviny a tolik vychvalované nenasycené mastné kyseliny. Zeleninový salát nemusím ani rozebírat, to je zdraví samo, zrovna tak jako nízkokalorický moučník.

Nerada bych, aby moje vyprávění vyznělo tak, že senioři v Kanadě nejedí nic jiného. To rozhodně ne. Ale babyboomers jsou si velice dobře vědomi vlivu stravy na celkový zdravotní stav jejich organismu a jsou ochotni udělat leccos, nebo i všechno pro to, aby zůstali v dobré kondici co nejdéle.

Tento trend se projevuje i ve veřejném stravování. Odhaduje se, že babyboomers mají jako největší skupina kanadského obyvatelstva (29 procent populace) kupní sílu v rozsahu dvě stě milionů dolarů a v restauracích jedí průměrně 193krát za rok. To je samozřejmě dostatečně atraktivní číslo na to, aby tomu sféra veřejného stravování opravdu věnovala pozornost. Gordon Food Service, celokanadská firma, která zásobuje potravinami restaurace, hotely a mnoho dalších podobných podniků, uvádí, že babyboomers se sice řídí názorem „feel-good“ (měj dobrý pocit) a „better-for-you“ (je to pro tebe lepší), nicméně nejsou ochotni svoje preference měnit příliš rychle.

Pokrmy musí být zároveň atraktivní i po chuťové stránce. To ostatně dokumentuje i filozofie restaurantu Bareburger, který staví na americké tradici hamburgerů, ale dává jí soudobý charakter. Můžete říct, co je na tom, zdravě dnes chtějí jíst všichni, tak není divu, že se na to dává i starší generace. Ostatně způsob stravování se vždycky pomalu měnil a vyvíjel, tak je to vlastně zcela přirozené. Přeci jen panuje jedna nová skutečnost: lidé doposud nikdy neměli šanci se běžně dožívat osmdesáti a více let. Dosud to byli jen jedinci, kteří žili tak dlouho díky dobrému genetickému základu a šťastné shodě okolností.

Dlouhověkost vyvolává řadu otázek, které doteď nebylo potřeba řešit. Například, jak bychom se měli stravovat v tak vysokém věku? Měl by se starší nebo opravdu starý člověk živit pořád stejně jako do svých padesáti, šedesáti let? Nebo naše těla potřebují jinou stravu? Jaký způsob jídla víc vyhovuje organismu s větším opotřebením, v situaci, kdy se mění charakter metabolismu a začíná významně ubývat hormonů a jiných životně důležitých substancí? Neměli bychom například postupně obměňovat způsob stravování s tím, jak stárneme?

Nesporné je, že jako babyboomers musíme jídelníčku věnovat mnohem větší pozornost než dřív. A nesmíme se bát svoji stravu měnit a experimentovat s ní. Někdy nás k tomu donutí tělo samo v podobě diety, kterou musíme akceptovat jako reakci na různé zdravotní problémy. Ale kulinářské experimentování a adoptování jídel a potravin, kterým jsme dosud neholdovali, může být také jedna z cest, jak si udržovat nejenom tělesnou, ale i mentální svěžest. A o to přece jde.