Štěňátko nebo koťátko může být roztomilé, ale přivést si takové mládě domů znamená řadu komplikací. Výchova je náročná a vyžaduje si hodně času.

O to vhodnější volbou může být zvířecí senior, zejména pokud vy sami jste v seniorském věku. Dvojnásob to platí, pokud chcete čtyřnohého společníka, ale taky „mít svůj klid“. „Starší zvíře je klidnější, o životě už něco ví a nemusí se učit všechno od začátku. Ve srovnání se štěnětem nebo kotětem je péče o takového seniora mnohem méně náročná,“ přibližuje veterinární lékařka Martina Načeradská. Hranice pro to, kdy se pes nebo kočka stanou seniory, je navíc různá, s ohledem na velikost plemene a předpokládanou dobu života. Malí psi jsou považováni za seniory zhruba okolo jedenáctého roku, středně velcí o rok dříve. Velká plemena asi od osmi let a obří pak zhruba v sedmi letech.

„Doga se tak stane psím seniorem mnohem dříve než třeba jezevčík,“ dodává veterinární lékařka. Kočka pak přechází do seniorského věku okolo jedenáctého roku života. Tato věková hranice ale ještě neznamená, že zvíře už má všechno za sebou. „Asi jen málokterý lidský senior by souhlasil s tvrzením, že po dosažení důchodového věku ho nic nečeká. Totéž platí i pro zvířata. Mnoho ze zvířecích seniorů je ještě velmi aktivních a těší se z toho, co jim život nabízí,“ shrnuje Načeradská.

Adopce je dobrá volba

Nejvhodnější způsobem, jak získat zvířecího seniora, je adopce, ať již z útulku, nebo z některého ze záchranných spolků. V praxi to obvykle znamená absolvovat osobní návštěvu spojenou s pohovorem, jehož obsahem budou otázky na vaše zkušenosti se zvířaty, zda bydlíte v domě, či bytě, jak trávíte svůj čas nebo co čekáte od čtyřnohého společníka. Smyslem takového rozhovoru je zjistit o vás co nejvíce a zároveň najít co nejlepší shodu s některým ze svěřenců. Výhodou dobře vedených organizací, které pečují o zachráněná zvířata, je, že je znají a jsou schopny vybrat takové zvíře, které bude vhodně „pasovat“ právě k vám. Nemělo by vás tak zaskočit, že se vás personál bude poměrně podrobně vyptávat.

Zvíře ve vyšším věku může mít zdravotní problémy a postupně se u něj mohou rozvinout různá omezení vlivem zhoršujícího se zdraví.

Řada zvířecích seniorů se do útulku dostala proto, že přišli o svého původního majitele či majitelku, včetně případů, kdy jejich člověk onemocněl a už se nebyl schopný o zvíře starat, nebo dokonce zemřel. Personál minulost svých svěřenců zná, včetně jejich předchozích zkušeností s lidmi, a je tak schopen odhadnout, jaký nový domov by pro konkrétní zvíře byl nejlepší. Včetně toho, zda se snese třeba s dětmi, zvládne či dokonce potřebuje dalšího zvířecího kamaráda nebo kolik pohybu bude potřebovat. „Říká se, že se starý pes už nedá naučit novým kouskům, ale opak je pravdou. I starší zvíře se dokáže učit, jde jen o to najít vhodnou motivaci a mít dost trpělivosti,“ popisuje Romana Kuchařová ze psí školy Superpes, která funguje v Lysé nad Labem a současně se věnuje také online kurzům a výcviku psů. Motivací pro psa nemusí nutně být jen pamlsky, ale také třeba oblíbená hračka, míček či společná hra.

Bohužel právě zvířecí senioři nebývají obvykle první volbou pro ty, kteří uvažují o pořízení zvířátka. Neprávem tak zůstávají v útulcích přehlíženi. Často proto, že lidé chtějí raději mládě s tím, že si lépe zvykne a oni si ho budou moci snáz přizpůsobit k obrazu svému. Jedná se však o častý omyl, už jen proto, že odhadnout budoucí povahu mláděte nemusí být snadné. Ještě větší risk je pak pořídit si mladého křížence, protože z malého roztomilého štěňátka může vyrůst pořádný hafan. Starší zvíře je už jednoduše řečeno „hotové“, a to nejen ohledně velikosti, ale i povahy. Mimo jiné to znamená, že si odpustíte „první loužičky“ nebo ničení věcí, protože štěně ještě nezvládne zůstat samo. Starší zvíře už je obvykle klidnější a také potřebuje více spánku. To neznamená, že by psí senior ještě nemohl být aktivní, ale už je schopen zůstat sám, aniž by mu to příliš vadilo.

Povely pomocí gest

Na druhé straně může mít i zvíře ve vyšším věku zdravotní problémy a postupně se u něj mohou rozvinout různá omezení vlivem zhoršujícího se zdraví. Starší pes nebo kočka budou potřebovat ošetření zubů a také častější preventivní prohlídky, jejichž součástí bude i vyšetření krve, aby se případné problémy odhalily včas. „Mohou přibývat na váze a také mají méně energie, než měli v mládí. Tady ale pozor, ne všechno nutně musí být způsobeno stářím, někdy se za změnou chování může skrývat nemoc, a proto je tak důležité, aby zvířecí senior měl pravidelné veterinární kontroly,“ upozorňuje veterinární lékařka.

U zvířecího seniora se tak může objevit onemocnění srdce, zhoršení funkce štítné žlázy či problémy s ledvinami. Ve vysokém věku se pak může podobně jako u lidí dostavit demence, tedy zhoršení kognitivních funkcí. Zvíře také postupně může přicházet o sluch a zrak. „Jednoduše řečeno musíme u staršího psa počítat s tím, že může hůře slyšet a vidět, tedy je potřeba dbát na to, aby se neztratil. Ideální je, pokud pejska naučíte pokyny rukou, aby chápal, co po něm chcete, i když už bude ztrácet sluch,“ dodává trenérka Romana Kuchařová s tím, že právě na gesta psi reagují dobře; pomáhají jim porozumět a lépe komunikovat s člověkem.

Pozor, pes se žlutou stužkou

Psí senior stejně jako zvíře, které má krátce po adopci a zatím si ještě nezvyklo na nový domov, může mít specifické potřeby a za určitých okolností může reagovat nezvykle. Například pes, který už ztrácí sluch a zrak, se může snadno leknout a chňapnout, pokud se k němu někdo přiblíží bez varování. Stejně tak některý pes nemusí tolik stát o kontakt s jinými zvířaty, ať už proto, že má špatné zkušenosti z minulosti, nebo je třeba po nějakém zákroku či má zdravotní problémy. Právě pro psy, kteří z nejrůznějších důvodů potřebují prostor, vzniklo označení žlutou stužkou, vodítkem, vestou, šátkem či mašlí. Takto jeho majitel nebo majitelka už dávají dopředu najevo, že toto zvíře může reagovat nepředvídatelně, a tak by ostatní majitelé k němu neměli pouštět své mazlíčky. Podrobnosti o této iniciativě najdete na funkydog.cz.