Přitom to byla Thatcherová, kdo řekl před čtvrt stoletím nevídanou věc: že totiž v případě války se Saddámem Husajnem v Kuvajtu chce, aby velitelem britských jednotek byl muž, který měl týden nato jít do penze – sir Peter de la Billiere. Já chtěla generála, který umí bojovat. Takže jsem řekla, že pokud v tom mám nějaké slovo, Peter do důchodu nepůjde, popsala ve svých pamětech. A sir Peter jel do Zálivu. Thatcherová se tak stala jednou z mála vysoce postavených osobností, které řekly, že nechat zahnívat zkušenosti a mozky seniora, který jen shodou okolností má díky věku a odpracovaných let nárok na penzi, je nesmysl.

Není divu, že je to právě Velká Británie, kdo se nyní ve vládním programu Foresight snaží připravit dlouhodobou strategii, jak využít potenciálu seniorů. Stručně řečeno: jak nenechat mozky starých lidí ladem. Mimochodem – je to země, která má i svou Národní strategii řešení problematiky demence. Program Foresight byl představen na konci ledna v Londýně a gerontoložka Iva Holmerová byla u toho.

Tom Kirkwood z katedry stárnutí a zdraví z univerzity v New Castlu řekl, že společnost podceňuje mentální kapitál starších lidí. Využití duševního kapitálu seniorů je nutné považovat za naprostou prioritu, říká lékařka. Stejně důležitým cílem je podle něj včas rozpoznat a včas léčit duševní choroby u seniorů, čímž měl na mysli především demenci, dodává.

Z diskuse vyplynulo, že odchod do důchodu, ve smyslu zapadnutí do pasivity, je jednou z nejhorších věcí, které pro sebe člověk může udělat. Je možné, že to tak čeští senioři zatím sami nevidí a těší se na penzistické nicnedělání. Člověk si uvědomí, o co přijde až ve chvíli, kdy mu práci někdo zakáže, podotýká k tomu Čech žijící desítky let v Paříži, Jiří Slavíček. Francie totiž odchod do důchodu lidem nařizuje, takže tu není možné, i kdyby o to zaměstnavatel stál, oficiálně pracovat byť jen den po překročení věkové hranice pro odchod do penze.

Cítím se jako odpad společnosti, jako hnus, který vyvezou na skládku, nebo by se tam měl nejlépe sám dopravit, zahrnout zeminou a už neobtěžovat. A to všechno se s člověkem stane ze dne na den, popisuje Slavíček. Oproti tomu ve Švédsku reformovali systém penzí tak, že důchodci mají právo pracovat i v penzi a jejich zaměstnavatelé mají slevy na daních. Platí, že čím později jdou lidé do důchodu, tím vyšší mají penzi. Je možné pracovat třeba i jen jeden den v týdnu, nebo si vzít důchod jen na několik měsíců v roce, popisuje Holmerová. Výsledkem bylo, že se v zemi o více než rok zvýšil průměrný věk odchodu lidí do důchodu.

Pokud už společnost nemůže využívat mozky seniorů, protože jí v tom brání fakt, že jsou nemocné, měla by se o ně umět postarat. Alespoň v tom se v Česku trochu začíná něco měnit. V polovině února Česká alzheimerovská společnost slavnostně předala certifikát Vážka – tedy symbol, který má společnost ve svém logu – prvním dvěma zařízením, která poskytují kvalitní služby pro lidi s demencí. Získaly je domov důchodců v Bystřanech a zařízení SANCO v Příbrami. Jsou to první vlaštovky, které jsme ocenili. Další budou přibývat, protože jsme se rozhodli, že dáme lidem vodítko pro výběr zařízení, kde se dobře starají o seniory s demencí, říká Martina Mátlová, výkonná místopředsedkyně České alzheimerovské společnosti.

Společnost tak chce v letošním roce objet a obodovat všechna zařízení, která mají v popisu práce péči o seniory s demencí a budou mít zájem o získání akreditace Vážka. Máme připravenou stobodovou stupnici, kde polovinu tvoří kvalita péče, pak si všímáme kvality personálu a toho, jak zařízení vypadá a jak je uzpůsobené seniorům. Posledních pět bodů je subjektivních – je to test hodnotitelů, zda by právě sem umístili svou vlastní babičku, popsala Martina Mátlová.