Stěny zářily jasnými barvami. Jedna stěna byla růžová, druhá lososová, třetí citronově žlutá a čtvrtá jasně zelená. S novou malbou kontrastovalo všechno ostatní: gauč s bordó potahem, koberec nebo příjemná dubová skříňová stěna s knihovničkou a vitrínou na slavnostní sklo a porcelán. A to nemluvím o obrazech, které se na výrazně barevném pozadí stěn ztrácely.

Chvályhodná akce, zdá se. Potomci bohužel s maminkou výběr barev nekonzultovali a ona se okamžitě v bytě začala cítit nepřirozeně a nepříjemně. A přitom šlo špatnému rozhodnutí předejít.

Nenechte se unést barvou, která se vám líbí na obrázku nebo u někoho na návštěvě. V tom kterém místě může velmi dobře působit, k vám domů se hodit vůbec nemusí.

Mnoho výzkumů a studií prokázalo, že volba barev není jen o tom, co se nám líbí, nebo nelíbí. Barvy opravdu ovlivňují naši náladu, emoce a dokonce třeba i krevní tlak. Zářivé pastelové barvy tedy mohou vytvářet povzbudivé prostředí. Ale je to univerzální receptura na dobrou náladu a hlavně dobré bydlení? Určitě ne. Každý z nás je jiný, a tak jinak reaguje na podněty.

Například mě samotnou přehnaně barevné prostředí irituje. Takže se radši uchyluji k neutrálním, uklidňujícím tónům. Právě tak důležité jsou podmínky, ve kterých se náš domov nachází: záleží na poměru slunečního světla a stínu, odrazu světla od okolních domů a krajině nebo na orientaci místností ke světovým stranám.

Naneštěstí zatím nejsou po ruce žádné objektivní způsoby, jak člověka ve vztahu k barvám spolehlivě testovat. Nezbývá než se držet základních pravidel a spoléhat na intuici.

Jak volit barvy?

Doporučuji si najít tři až pět obrázků z časopisů nebo z internetu, které vás inspirují a mohou sloužit jako navigace pro všechny další úvahy a rozhodnutí. Pořád je mějte na očích a vracejte se k nim. Porovnávejte své momentální názory s tímto původním záměrem.

Sbírejte je a sestavuje si vzorníky materiálů a jejich barevných kombinací. Veškeré nápady si foťte. Počítačově zručnějším doporučuji vyhledat si příslušné vzorky na internetu.

Tři pohledy na interiér

Určete veškeré vybavení, které nechcete měnit. Budeme dále používat určité kusy nábytku? Nechceme sahat na podlahovou krytinu, na povrchy a rámy dveří? Pořiďte si vzorky, které jim co možná nejvíc odpovídají.

Přemýšlejte nad prvky, které mají omezenou barevnou škálu. Příkladem je dřevo, kámen nebo keramické dlaždice. Jinými slovy ‒ věci s limitovanou barevnou nabídkou. S touto kategorií pracujeme nejdřív ‒ tak, abychom dosadili a doplnili dané prvky podle toho, jak nám to omezená nabídka dovoluje.

Poslední skupinou jsou prvky s neomezenou barevnou škálou, jako jsou nátěry. Tady máme největší svobodu zvolit zcela přesný odstín, který bude barevně doplňovat elementy našeho interiéru z předešlých dvou kategorií. Stojí za to poznamenat, že je to také nejlacinější způsob, jak interiér změnit.

Strategie pro výběr

Tón v tónu – Tento přístup používá jen jednu dominantní barvu. Připomeňme třeba celé bílé interiéry. Výhoda spočívá v jednoduchosti, i když výsledek je elegantní a sofistikovaný.

Barevný akcent – Většina elementů v interiéru je v jedné barvě. Ta je doplněna barevným akcentem ‒ třeba ostře červeným křeslem, výrazným kobercem nebo intenzivní barvou jedné nebo více stěn. Této strategie lze dobře využít, pokud chcete přinést trochu změny do jinak nevýrazného interiéru.

Triumvirát – Můj oblíbený koncept, kdy pracujete maximálně se třemi barvami. Doporučuji, aby jedna z nich byla neutrální, to znamená bílá, černá nebo jakýkoliv odstín šedé nebo béžové. Tři barvy dovolují mnoho kombinací, se kterými si můžete opravdu vyhrát. Zároveň tato strategie dostatečně omezuje váš rozlet tak, abyste se nedostali do úzkých s kombinováním příliš mnoha odstínů.

Mišmaš – Náš čtvrtý a poslední koncept dovoluje téměř neomezené kombinace. Nicméně i tady bychom měli dávat pozor, aby se nám výsledek nevymknul z rukou. Nenechte se unést barvou, která se vám líbí na obrázku nebo u někoho na návštěvě. V tom kterém místě může velmi dobře působit, k vám domů se hodit vůbec nemusí.