„To mi neuvěříte! Já jsem ve svých 62 letech začala běhat! Běh jsem odjakživa neměla ráda. A myslela jsem si o sobě, že běhat neumím a nikdy nikdy nebudu. Však ono se říká, nikdy neříkejte nikdy,“ vypráví mi seniorka v hovoru na Linku seniorů o tom, jak se vyrovnává s vážnou nemocí svého manžela a vším, co ta změna přinesla.

Začala chodit na procházky. Inspirovala ji mladší kolegyně z práce, že prý začala střídat chůzi a běh. „Je to, jako bych objevila Ameriku. Úplně nový svět, dělá mi to radost. Chodím každý den, někdy běžím, někdy jen jdu, stala se z toho moje chvilka pro sebe,“ pokračuje volající a já přitakávám, je to velký objev pro člověka – pokaždé, když najde cestu, jak překonat své dosavadní limity. A ta Amerika tu není zmíněna náhodou.

Fixní a růstové nastavení mysli

Přední americká psycholožka Carol Dwecková v průběhu svých desetiletých výzkumů přesvědčivě ukázala, že dosažení pocitu úspěchu v životě závisí především na nastavení mysli. Podle této vědecké teorie nestojí za úspěchem pouze naše schopnosti a vrozené talenty, ale také náš přístup k nim. Carol Dwecková definovala dva základní druhy myšlení, které vytvářejí dva odlišné přístupy k životu. Tyto dva druhy myšlení nazvala fixní a růstové nastavení mysli.

Fixní nastavení mysli má mnoho společného s tzv. funkční fixací a způsobem, jak náš mozek pracuje s informacemi. Svět kolem nás je v podstatě zahlcující změť zvuků, obrazů, pohybu, informací. Za účelem šetření s energií a urychlení reakcí si mozek opakovanou zkušenost s určitým podnětem (např. oheň pálí) ukládá jako funkční ověřenou rovnici a při dalším setkání s daným podnětem již rovnou přinese řešení rovnice (nesahej na nic, co vypadá jako oheň). Všechny nabyté zkušenosti, které nám v mnoha situacích pomáhají, se někdy mohou stát překážkou při hledání nového kreativního řešení či v samotném vývoji a osobním růstu.

Tužka, svíčka a připínáčky

Legendárním příkladem je experiment z 50. let minulého století, kdy německý psycholog Karl Duncker nabídl skupině osob k vyřešení tento problém: Připevnit svíčku na zeď tak, aby její vosk nekapal na stůl. K vyřešení úkolu jim dal lepenkovou krabičku s připínáčky, kancelářskými sponkami, tužkou a již zmiňovanou svíčkou.

Mnoho z účastníků pokusu poutalo na zeď svíčku s využitím připínáčků, tužky, sponek. Jen málokoho z nich napadlo využít i krabičku, která sloužila zdánlivě jen jako obal. Tito lidé vyndali připínáčky na stůl, připevnili krabičku na zeď a svíčku do ní postavili.

Obdobně je limitující fixní nastavení mysli. Člověk s převahou fixního myšlení považuje své dovednosti i možnosti za předem dané a nezměnitelné. Věří, že talenty, kreativita, optimismus, inteligence, houževnatost, píle apod. jsou vrozené, dané, hotové a nelze je během života příliš měnit. Takový člověk má dojem, že má na svůj život malý vliv, že je z velké části ovlivněn vnějšími okolnostmi, kterým se musí nějak přizpůsobit.

Člověk s růstovým nastavením mysli vnímá své vlastnosti, schopnosti a talenty jako tvárné – dají se během života rozvíjet, získávat, vylepšovat vlastní pílí a vytrvalostí. Věci se dají během života naučit, měnit a ovlivnit vlastním úsilím a přičiněním. Takový člověk věří, že má značný vliv na svůj život, což mu pomáhá udržet si i v náročných chvílích pozitivní pohled na život.

Poučte se z chyb

Vraťme se teď ke slovu dosavadní, které je odrazem právě růstového nastavení mysli. Z pohledu tohoto nastavení mysli žádný limit nemusí být nutně trvalý. Žádná chyba není definitivním selháním člověka. Nezdar je ukázkou toho, že máme málo tréninku, že se na věc musíme podívat z jiného úhlu. Udělat chybu je nesmírně cenný krok – protože nám jasně ukazuje, že „tudy příště ne“. Za každým chybným krokem však byla skryta také odvaha vydat se na cestu a určité úsilí, což jsou cenné zdroje, které lze příště využít ještě lépe.

Právě pohled na to, co znamená chyba a selhání, je v konceptu fixního a růstového myšlení klíčový.

Fixní mozek říká: Nepovedlo se mi to, protože jsem hloupá. Nemá cenu se o to snažit, tohle není pro mě.

Růstový mozek říká: Nepovedlo se mi to, protože to zkouším poprvé. Zkusím se zamyslet, jestli to nejde rozdělit do jednodušších kroků, zkusím se zeptat někoho zkušenějšího, co by mi pro příště poradil. Zkusím to jinak, jen co si odpočinu.

Trénovaný mozek

Nastavení mysli samo o sobě není nijak pevně dáno, vychází z plasticity mozku, a lze ho proto trénovat a měnit. Aby mozek vykazoval nejvyšší možnou aktivitu, je vhodné zatížit ho přiměřeně. Proto když se učíme něco nového, začínáme postupně, od něčeho, co známe, přidáváme po kouskách. Umíte složit obrázek rozstřižený na čtyři díly? Tak postupným zvyšováním počtu a tréninkem za pár měsíců složíte i puzzle z tisíce dílků.

Linka seniorů 800 200 007 je anonymní a bezplatná linka krizové pomoci pro seniory, osoby pečující o seniory a osoby v krizi. Je k dispozici volajícím z celé České republiky. V provozu je každý den od 8 do 20 hodin. Obrátit se můžete také na e-mailovou poradnu linkasenioru@elpida.cz. Další možností je chatové poradenství Linky seniorů na portálu e-linka

Překážkou vám zpočátku může být „hlas vnitřního kritika“ neboli pozůstatek původního fixního nastavení mysli, který bude říkat: „Tohle nezvládneš, vidíš, nejde ti to, vykašli se na to“ apod. Myšlenky nám někdy do hlavy vstoupí automaticky, my však máme volbu v tom, zda se jimi budeme řídit, nebo si jich jen všimneme a zase je necháme odplynout. Mnohem menší slovo bude vnitřní kritik mít, když bude čelit myšlence, že chyba je příležitost se něco naučit a nezdar je znamením, že se snažíme postupovat příliš rychle.

Překonejte své limity

Lze nastavení mysli nějak experimentálně dokázat, nebo je to čistě psychologický konstrukt? Na tuto otázku hledala odpověď doktorka Dwecková spolu s mnoha dalšími neurovědci, kteří měřili elektrickou aktivitu mozku. Dospěli ke zjištění, že mozek v růstovém nastavení mysli vykazuje mnohonásobnou aktivaci šedé kůry mozkové v momentě, kdy narazí na chybu, oproti tomu mozek osoby s fixním nastavením mysli je při setkání s chybou téměř neaktivní. Ve chvíli, kdy je mozek aktivován, dochází k vytváření nových neuronových spojů a také k produkci hormonu dopaminu, který mozek vnímá jako odměnu.

Což vysvětluje zjištění Dweckové, že lidé s růstovým nastavením mysli doslova vyhledávají problémy k řešení, i když si nejsou jisti tím, že je zvládnou vyřešit. Namáhat mozek v přiměřené míře člověku zkrátka působí potěšení. Zdá se tedy, že sama příroda chce, abychom překonávali své limity.

Publikované příběhy byly upraveny tak, aby byla zcela zachována anonymita volajících.