Byla jsem sama překvapená prezentací jednoho italského lékaře na kongresu Mezinárodní asociace gerontologie a geriatrie, který vysvětloval, že dieta – rozuměj způsob stravování, nikoliv prostředek hubnutí (!) – je v současné době na jejich pracovišti zkoumána jako klíčový hráč v boji proti stařeckým demencím. Popisoval velmi zajímavý princip: když se narodíme, naše střeva jsou v zásadě sterilní, postupně, jak přijímáme různorodou potravu, je zažívací trakt osidlován nejrůznějšími přátelskými mikroorganismy. Jejich variabilita i množství ale zhruba po sedmdesátce začíná klesat. A zdá se, že není náhodou, že je to také věk, ve kterém se začíná zvyšovat riziko různých mentálních dysfunkcí. Vědci ještě neví zcela přesně, jak tento mechanismus funguje a hlavně, jak jej úspěšně a příznivě ovlivnit, ale je to velký krok novým směrem. Z jiného konce se na stejnou cestu vydali propagátoři umírněného využívání antibiotik, mimo jiné s poukazem právě na jejich nepříznivé vedlejší účinky pro ony přátelské mikroorganismy. Podobně se hovoří též o škodlivosti přílišné čistoty, která tyto naše zdravé podnájemníky eliminuje. Jídlo je tedy do budoucna cestou pro zdravější (vyšší) věk. Jedním z aspektů jídla je ale i lidský věk výrazně zkrátit, jako je tomu v případě obezity či cukrovky. To tedy není přímo vinou jídla, ale našeho přístupu k němu. Na druhou stranu jsou se železnou pravidelností nejrůznější poživatiny, a především nápoje, zařazovány na seznam „zaručených“ elixírů mládí. Kromě notoricky známých os Mediteránské kuchyně: olivového oleje, rybího tuku a červeného vína, je tu i Asií vonící zelený čaj. Posledním módním výkřikem, který mne zaujal, bylo kakao: „Pijte kakao, budete žít déle,“ hlásaly novinové titulky. Nezaměňujte za čokoládu, ta je moc tučná, ani za dětské nápoje, ty mají zase moc cukru, dodávali autoři. Asi tedy měli na mysli takové to kakao v prášku, které se dnes přidává tak leda při pečení. Kdysi mi jej ale babička dělávala pravidelně. Nebylo moc sladké (čti dobré) a v mléce se jen tak nerozpouštělo, a kdo ví, možná mi tímto nápojem moje dlouhověká příbuzná nevědomky posílila genovou výbavu.

Jídlo v domovech pro seniory

Aniž bychom museli jít do extrémů, ke kterým honba za elixírem mládí do značné míry spadá, je neoddiskutovatelné, že v seniorské populaci hraje jídlo důležitou úlohu hned z několika důvodů: nutriční potřeby se s narůstajícím věkem mohou měnit a může se měnit i schopnost potravu přijímat a zpracovávat. V určitých případech, jako například v institucionálním prostředí nemocnic a domovů pro seniory, je zase strávníkovi omezena možnost kontroly kvality, kvantity a frekvence podávání jídel. V rámci staršího výzkumu kvality života seniorů žijících v domovech pro seniory jsme zjistili, že co do velikosti porcí je sice téměř 78 % dotázaných spokojeno (87 % mužů, ale jen 74 % žen), pouze 2 % by uvítalo větší porce, ale poměrně vysoký podíl dotázaných (20 %) mělo za to, že porce jsou zbytečně velké a jídlem se plýtvá (12 % mužů a 24 % žen). Na otázku, jak často jsou na jídelníčku domova jejich oblíbená jídla, uvedlo frekvenci jednou týdně 46 % obyvatel domovů, jednou měsíčně 31 %, „jen málo kdy“ 18 % a „asi nikdy“ zbývajících 5 % dotázaných. Mezi nejoblíbenější jídla patří jídla s masem a jídla z brambor. Velmi častá byla ale i varianta „jím všechno, nemám žádné nejoblíbenější“, kterou respondenti spontánně uvedli v 18 % případů. Při pohledu na „jídelníček“ v tabulce vidíme, že se nejedná o žádné zvláštní a na přípravu náročné speciality, ale spíše o tradiční českou kuchyni, jak ji často známe z našich domácností.

Tabulka 1. Nejoblíbenější jídla (v %)

Ono se říká „doma jez, co chceš, na návštěvě, co ti dají“. Ale v kontextu „náhradního domova“ je spokojenost s jídlem zároveň velmi důležitý indikátor věcí, které již nebývají tak zjevné: Například senioři, kteří uvádějí, že častěji dostávají jídlo, které považují za své oblíbené, zároveň uváděli i silnější pocit, že o svých věcech mohou sami rozhodovat, měli silný pocit autonomie. A podle amerických studí, je to přesně tento pocit, který rozhoduje mezi těmi, kteří žijí déle a těmi, jejichž životní cesta končí předčasně. Podtrženo sečteno, vracíme se k úvodnímu tvrzení, že jídlo má vliv na kvalitu života a ta také na jeho délku. Že by právě v tom byl skrytý ten věčně hledaný elixír mládí? I když si na spolehlivě vědecky ověřenou odpověď budeme muset asi ještě počkat, nic nám nebrání v tom, začít experimentovat sami na sobě už dnes: dobrou chuť pro dobrý den!

Pokud umíte anglicky a máte přístup k internetu, na této adrese je krátká přednáška o „mraku (přátelských) mikrobů žijících na nás a v nás“ od Johnathana Eisena.