Nadváha u psů je problém bez ohledu na věk. V jejím důsledku dochází k většímu opotřebení kloubů i větší zátěži srdce. Obzvlášť závažná může být vyšší váha u psů, kteří trpí na tzv. nesprávné utváření kloubů (dysplazii), ta patří mezi geneticky podmíněné vývojové vady. Každé deko navíc zatěžuje kloubní plochy a dochází k předčasnému opotřebení a rozvoji artrózy. Ta v kloubu způsobuje aseptický zánět, který se navenek projevuje kulháním, neochotou k pohybu, občasným vylehčováním postižené končetiny, potížemi při chůzi do schodů a ze schodů, častým odpočíváním na procházce nebo úplným odmítnutím dalšího pohybu. Pes také špatně vstává z lehu a po ránu či odpočinku potřebuje několik kroků, aby se „rozešel“ a klouby rozhýbal. Majitel si však takových signálů může všimnout třeba až ve dvou či pěti letech věku psa. Důvodem je skutečnost, že když pes kulhá na obě nohy stejně, pouze zkrátí krok a zdánlivě je vše v pořádku.

Kdy má pes nadváhu?

Co se hmotnosti týče, můžete vcelku snadno zjistit, zda váš pes trpí nadváhou. Stačí ho ohmatat v oblasti žeber – pokud je lehce nahmatáte, je to v pořádku. Pokud musíte, byť jen lehce, přitlačit, má pes nadváhu. Problém s váhou mohou mít i štěňata, která jsou často překrmována. I u nich by totiž měla být žebra dobře hmatná, takže pokud máte doma malého válečka a říkáte si, že z toho vyroste, není to správně. Kosti u psa rostou do délky do jedenácti měsíců věku, a pokud je v tomto období překrmován, dostávají velmi zabrat, protože na váhu těla nestačí. Může tak dojít k ne zcela ideálnímu vývinu. Pes či fena může přibrat i po kastraci. Energie, která se běžně zpracovává v pohlavních orgánech, se totiž začne ukládat do tuků. Po kastraci by se tak měla adekvátně snížit krmná dávka nebo začít krmit krmivem určeným právě pro tyto psy.

Psí dieta

Pokud máte doma psa s nadváhou, snižte mu krmnou dávku. Ne však úměrně k jeho současné hmotnosti, ale k té cílové. Je nutné si uvědomit, že hubnutí je postupný proces, dávky se tak musí snižovat pomalu. Jedním z osvědčených způsobů snížení nadváhy je použít speciální veterinární diety určené k léčbě nadváhy.  Pokud přecházíme na toto krmivo, první týden postupně nahrazujeme původní granule novými, další týden ubíráme krmivo, abychom se dostali na tzv. střední intenzitu hubnutí. Pokud ani po třech čtyřech týdnech nepozorujeme změnu, je nutné dávky opět snížit a přejít na dávkování pro tzv. výrazné hubnutí. Odhad cílové hmotnosti je orientační, u malého psa ji počítáme v dekách, u velkých plemen v kilogramech. Při procesu hubnutí jsou důležité pravidelné kontroly u veterináře, který zjistí, zda zvolený postup funguje. „V rodině často bývá slabší článek, prostě někdo, kdo nevydrží smutný psí pohled a dá pejskovi přídavek nebo pamlsek navíc,“ popisuje postřeh z praxe MVDr. Radek Musil. Na začátek je tak dobré svolat „rodinou radu“, která určí, kdo bude psa krmit a bude mít absolutní přehled o tom, co za den dostane do misky. Pes má při dietě oproti člověku výhodu: nemusí bojovat se svou vůli. Sežere jen to, co mu dáme.

Vhodná strava a pohyb

Speciální krmiva jsou sice dražší než běžná, ale zase se krmí v menších dávkách. Je důležité, pro jak velkého psa je krmivo určeno. Pokud to výrobce nerozlišuje, není něco v pořádku. U řady psů přetrvává reflex z volné přírody, kdy jako šelmy ulovili kořist a celou ji snědli, aby měli zásobu na dny, kdy se jim lov nezdaří. Dnes je to na majiteli. Pokud má pes krmivo neustále k dispozici, bude trpět nadváhou. Když nesežere to, co mu dáme, do půl hodiny, správně bychom to měli dát pryč.

Důležitý je samozřejmě pohyb. Pes ho miluje a dělá ho šťastným. Někdy stačí velká zahrada, ale když má pes vrozenou vadu či trpí artrózou, je lepší pohyb dávkovat. Klouby totiž při tomto onemocnění lépe snášejí kratší a častější zátěž, než velkou jednorázovou. Při nestandardní zátěži – třeba když si pes hraje se sousedovým, honí se nebo dělá něco, na co není zvyklý – se téměř vždy aktivuje aseptický zánět a pes může začít kulhat. Řada psů si umí porci pohybu sama regulovat. Když se na procházce zastaví, říká majiteli „to mi stačí“. Neznamená to ale, že už nikdy se svým psem nepůjdete na delší procházku. Jen je potřeba to sledovat a prodlužovat či zkracovat délku podle toho, jak to psovi vyhovuje.

Kočka žere častěji

U koček je to s krmivem jinak než u psů. Kočka je totiž zvíře, které by mělo jíst častěji, několikrát denně. Na rozdíl od psa je tedy u koček žádoucí, aby měly krmivo neustále k dispozici a mohly si tak kdykoliv „zobnout“. Kočky také netrpí na vrozené vývojové vady kloubů v takovém rozsahu jako psi, z hlediska ortopedie jsou na tom lépe. Platí přímá úměra, že čím je zvíře menší, tím menší je i zatížení kloubů. Přesto i u koček nadváha vadí. Neřízený přísun krmiva může vést třeba ke ztučnění jater nebo přílišnému zatížení srdce. Ve své podstatě je to stejné jako u lidí. Nadváha znamená vyšší pravděpodobnost onemocnění a obtížnější rekonvalescenci.

Jednoduchá rada na závěr tedy zní: Střídmost!