Když peníze máte, je to v zásadě stejné. Na jedné straně jste finančně svobodní. Nemusíte se bát o to, že nebude mít na jídlo, složenky, bydlení. Na druhé straně se musíte starat o majetek, který máte. O část svobody tím přicházíte.

Je tedy možné si svobodu za peníze koupit? Z pozice idealisty spontánně odpovím, že ne. Je to přece přirozené právo každého člověka. Není to něco, co vám může kdokoli dát, je to váš nárok, pokud se ho sami dobrovolně nevzdáte.

Peníze, jež držím, jsou prostředkem svobody. Peníze, jež sháníme, jsou prostředkem zotročení. Proto jsem šetrný a proto nemám potřeb. – Jean Jacques Rousseau

Z pozice pragmatika bude moje odpověď znít: záleží na tom, jak svobodu vnímáme a co si pod ní představíme. Co člověk, to jiný názor, jak ukazují debaty na podobná témata na různých diskusních serverech. Ti, kdo tvrdí, že ano, většinou argumentují, že peníze vám dávají možnost volby. Bez nich jste podle nich otrokem svých potřeb. Místo toho, abyste se soustředili na svoji seberealizaci, rozvoj osobnosti nebo dosažení určitého statusu, musíte se zabývat uspokojováním svých nižších potřeb, jako jsou hlad, žízeň, bezpečí.

Čím míň peněz podle této teorie máte, tím míň máte i možností, jak trávit volný čas, kam a jak cestovat, kde bydlet. Většina Čechů si podle dva roky starého průzkumu pro Sazku myslí, že bohatí mají mnohem víc příležitostí ještě víc zbohatnout, mají víc zábavy a také svobody. Svobodu jakožto symbol bohatství označovali zejména muži. Bohatými by si přálo být sedm z deseti Čechů. Hranice bohatství přitom pro ně začíná na padesáti tisících korunách čistého měsíčního příjmu. Hodnota majetku bohatého člověka by pak měla být alespoň deset milionů korun.

Když si ale máme vybrat mezi penězi a osobní svobodou, zdá se, že svoboda začíná mít v posledních letech v Česku navrch. Zatímco ještě před pár lety byly pro většinu lidí nejčastějším motivačním faktorem pro změnu zaměstnání peníze, dnes se podle personalistů žebříček hodnot posunul. Pro stále víc Čechů je důležitější flexibilita. Chtějí pracovat z domova a mít pružnou pracovní dobu. To považují za svobodu. Nejedná se přitom zdaleka jen o české specifikum. Být bohatý dnes nespočívá ve výši vydělané částky. Důležitější je plnění osobních tužeb, potřeba a plánů. Klíčem k vytvoření finanční svobody bývá většinou vlastní byznys. K tomu, aby se vám podařil jeho rozjezd a byli jste v něm úspěšní, potřebujete další svobodu. Ekonomickou.

Finanční svoboda je stav, kdy výše pasivních příjmů pokrývá naše životní výdaje.

Tedy základní právo každého nakládat se svým majetkem, možnost pracovat nebo podnikat a s výsledky své práce naložit podle svého. V devadesátých letech na tom Česká republika s ekonomickou svobodou byla velmi dobře. Zásahy státu do podnikání byly minimální. Založit firmu a začít podnikat bylo velmi snadné. Od té doby se ale situace zhoršila. Dokládají to žebříčky respektovaných institucí měřících ekonomickou svobodu ve světě. Podle Heritage Foundation je teď Česká republika na 23. místě. V kategorii svobody podnikání se ale od poloviny devadesátých let propadla o bezmála 32 bodů.

Kdybyste se na vztah peněz a svobody zeptali těch nejbohatších, jako to dělal v posledních třiceti letech jeden z nich, americký milionář Steve Siebold, vaše ideály o svobodě bez ohledu na majetek (pokud nějaké takové máte) pravděpodobně vezmou za své. Většina z víc než tisícovky oslovených milionářů si je jistá tím, že peníze dokážou vyřešit většinu problémů. Chápou je jako prostředek, který má sílu k tomu vytvořit svobodu a možnosti pro sebe a jejich rodiny. Když máš problém, můžeš ho podle nich nechat zmizet vypsáním šeku.

Ponecháme-li stranou pocit osobní svobody, zbývá ještě pohled na bohatství států a občanské svobody. Nejbohatším státem (měřeno přepočtem HDP na obyvatele) je Katar. Země, jejíž bohatství pochází z ropy a zemního plynu, ale pro její obyvatele z hlediska demokracie a občanských svobod rozhodně není rájem na zemi. V hodnocení americké nevládní organizace Freedom House jde o nesvobodnou zemi, která získala jen 25 bodů ze sta možných v rámci Indexu svobody.

Žebříček ekonomické svobody (Heritage Foundation, 2019)

1. Hongkong
2. Singapur
3. Nový Zéland
4. Švýcarsko
5. Austrálie
6. Irsko
7. Velká Británie
8. Kanada
9. Spojené arabské emiráty
10. Tchaj-wan

… 23. Česká republika