Radila jsem jí, aby šla k doktorovi, ale ona že ne, že se to rozhýbá. Nerozhýbalo. Neustupující bolest a tlak v noze ji do ordinace nakonec opravdu dovedl. Když lékařka zjistila, že Helena před týdnem absolvovala dlouhý let z Afriky, nezaváhala ani chvíli. Následoval rychlý převoz do nemocnice, tam infúze a léky na ředění krve. Šlo totiž o typickou cestovní trombózu. Nechtěli jsme ani domyslet, co by následovalo, kdyby se krevní sraženina uvolnila a ucpala některou z životně důležitých cév. Hela naštěstí vyvázla.

Kdo z nás si ale ve chvíli, kdy nastupuje do letadla, něco podobného vůbec připouští? Je tomu teprve třicet let, co byl odborníky popsán tzv. syndrom ekonomické třídy. Předcházely tomu studie na velkých letištích. Například na londýnském letišti Heathrow zjistili, že v průběhu tří let zemřelo těsně po příletu a v době dvou následujících týdnů 11 cestujících v důsledku plicní embolie.

Co se děje v letadle

Proč tento neduh dostal do vínku název ekonomické třídy? Sedačky v této části letadla jsou totiž velmi blízko u sebe. Cestující si nemohou natáhnout nohy, mají je pokrčené a tlačí si tak na podkolenní žílu. Také svalové napětí při takto nepohodlném a dlouhém sezení ochabuje. Proud krve se zpomalí a může dojít ke vzniku trombu. Své přidávají i další jevy. V kabině letadla klesá atmosférický tlak, dochází k relativnímu nedostatku kyslíku, je tam nízká vlhkost vzduchu. To vše vede k reflexnímu rozšíření průsvitu žil a cév a tudíž k dalšímu zpomalování toku krve. Na vině je i nedostatek tekutin. Pokud cestující málo pijí, dochází laicky řečeno k zahuštění krve a k vyššímu riziku krevních sraženin. Pití čaje, kávy a alkoholu se nepočítá, naopak. To jsou tekutiny s močopudným účinkem a vedou k dehydrataci organizmu. Pokud je let kratší než čtyři hodiny, dovede si lidské tělo poradit. Na pozoru by však měli být senioři, kuřáci, lidé trpící křečovými žílami (tam je riziko vzniku cestovní trombózy až čtyřikrát vyšší než u zdravého jedince), dále lidé obézní, lidé s nádorovým, srdečním či plicním onemocněním a také ti, u nichž probíhá hormonální léčba, či jsou krátce po operaci. Zajímavé je, že ve větším ohrožení jsou i lidé vysokého vzrůstu. Neznamená to ovšem, že každému z tohoto výčtu je dálkový let odepřen.

Jak se připravit na cestování?

Chce to jediné: o nebezpečí vědět, nepodceňovat ho a umět se připravit. Například pravidelné posilování žilního systému střídavou teplou a studenou sprchou prospívá každému – i tomu, kdo nelétá. Neuškodí, když se před letem poradíte s lékařem. Rizikovým skupinám určitě doporučí a předepíše kompresní punčochy, případně léky na posílení žil. Pokud je riziko trombů vysoké, může předepsat injekční aplikaci štěpeného nízkomolekulárního heparinu, který si aplikujete pod kůži do břicha dvě hodiny před odletem.

Cestujte v netěsnícím oděvu, obujte si pohodlné boty a volné ponožky. V průběhu letu pravidelně pijte, každé dvě hodiny nejméně čtvrt litru vody, omezte léky na uklidnění a spánek, nekřižte nohy, snažte se každou hodinu, pokud to let dovolí, projít, procvičujte si nohy. Lehce je zvedejte nahoru a dolů, otáčejte kotníky, protahujte nárty. Povolte si opasek, abyste snížili tlak v oblasti pánve a břicha. Kontrolujte se i po přistání. Pokud se dostaví bolest a otoky, případně i zarudnutí nohou, neobvyklá dušnost, kašel, bolest na hrudi, vyhledejte ihned lékaře.