Nejčastější dotaz v souvislosti s cukrfree je ten, zda můžete, či nemůžete jíst ovoce. Aby (jakýkoli) životní styl byl dlouhodobě udržitelný, nesmí být o zákazech, ale spíše o volbě každého z nás. Pokud budete vnímat cukrfree jako restrikci, tak pro vás cukrfree restrikcí bude. Pokud ho však budete vnímat jako něco, po čem vám bude lépe, díky čemu zlepšíte své zdraví a najdete spoustu nových chutí a ingrediencí, které jste dříve neznali nebo nepoužívali, stane se pro vás cukrfree dlouhodobým životním stylem, nikoli dietou.

Stejně tak je to s ovocem. Pro většinu z nás je ovoce nedílnou součástí naší stravy, což já osobně nevnímám jako problém, nicméně je potřeba se opět zamyslet nad tím, jak to asi příroda zamýšlela a jak je to pro nás přirozené. Častým argumentem cukrfree odpůrců je to, že cukrfree je hloupost, protože omezuje ovoce – to je přírodní, to znamená, že nám nemůže škodit. Na kurzech s nadsázkou říkám, že ropa je taky přírodní a taky se jí neláduju každý den (znovu upozorňuji, že jde o nadsázku).

Co znamená cukrfree? Je to životní styl, v němž se z jídelníčku vynechávají zprocesované potraviny, do kterých se přidává cukr, ale také se omezují některé druhy ovoce a vysokosacharidová jídla, jako jsou přílohy a pečivo. V jídelníčku tedy hlavně najdete zeleninu, kvalitní maso, zakysané mléčné výrobky, vejce a ořechy, které také obsahují určité množství sacharidů.

Ovoce je opravdu přírodní, ale měli bychom ho vnímat spíše jako přírodní dezert, než zdravou svačinku, nebo dokonce hlavní jídlo. Ovoce (stejně jako zelenina) obsahuje spoustu vitamínů, minerálů a antioxidantů. Na druhé straně (na rozdíl od zeleniny) obsahuje vysoké množství cukru, proto bychom měli dávat před ovocem přednost zelenině. Dříve navíc ovoce bylo pouze sezonně, případně nějaké sušené plody přes zimu, ale určitě ne v množství, ve kterém se ovoce (společně s dalšími potravinami a nápoji obsahujícími cukr) konzumuje v dnešní době.

Dříve navíc ovoce vypadalo a chutnalo úplně jinak než dnes. Jen si porovnejte například lesní maliny a ostružiny s těmi vyšlechtěnými zahradními. Ty lesní jsou vždy malinké a méně sladké, kdežto zahradní mají větší a sladší plody. Meloun má například oproti tomu původnímu daleko více sladké červené dužiny. V Austrálii dokonce přišli s novinkou – Candy Cotton Grapes – tedy hroznové víno s příchutí cukrové vaty. Strašně se pak dušovali, jak je úžasné, že děti konečně jedí více ovoce. Ano, děti sice chtěly jíst více ovoce, které chutná jako cukrová vata, ale to, že toto ovoce obsahuje stejné množství cukru (až 20 procent) jako nějaké sladkosti, už ale nikoho netrápilo.

Ovoce (stejně jako zelenina) je a bylo součástí jídelníčku většiny kultur, nicméně plody, se kterými se lidé setkávali, byly dost rozdílné. Se spoustou dnes dostupných druhů se naši předci neměli šanci ani setkat. Navíc si díky sladkým plodům v období sezony – tedy období nadbytku – vytvářeli tukové zásoby na zimu, na období nedostatku. V dnešní době jsme však neustále v období nadbytku, proto není úplně potřeba jíst takové množství fruktózy, jako tomu bylo dříve.

Janina Černá je autorkou blogu Cukrfree, za který v roce 2016 získala cenu Food Blog roku. Napsala dvě kuchařky, které patří k nejprodávanějším v Česku. S kamarádkou Hanou Valáškovou pořádají víkendové kurzy, kde předávají své znalosti o nízkosacharidovém stravování. Dozvíte se, proč být cukrfree, jak cukr tělu škodí a jak se závislosti na cukru zbavit. Více na www.cukrfree.cz.

Takže odpověď na to, zda ovoce může být součástí cukrfree? Ano, může! Záleží však na každém, na jeho potřebách a také na tom, s čím do cukrfree šel. Pro mě samotnou větší množství ovoce (i lesních plodů) nebo i menší množství sladkého ovoce konzumovaného pravidelně znamená návrat obsesivních myšlenek na jídlo, chutí a mimo to i pár kilo navíc (v létě, kdy jím více lesních plodů mám většinou o 2 až 3 kg více než v zimě). Proto se snažím ovoce jíst spíše v menším množství a dávat si raději zeleninu. Samozřejmě se ale nebráním tomu ochutnat zralou meruňku ze zahrádky nebo si dát o něco víc malin, než bych měla. Jdu však do toho s tím, že v následujících několika dnech mohu mít více myšlenek na jídlo a chutí a že mi nejspíše budou přes léto některé věci těsnější – i tak mi to stojí za to.

Nájezdy na ledničku po konzumaci extra sladkého hroznového vína nebo ananasu mi za to ale nestojí, proto se těmto druhům ovoce spíše vyhýbám. Důležité je si uvědomit, že jsme každý jiný, a množství ovoce (nebo cukru), které způsobuje chutě mně, může být naprosto v pořádku pro někoho jiného. Stejně tak množství ovoce, které je pro mě ještě v pořádku, může jinému způsobovat nesnesitelné chutě. Je proto potřeba naučit se poslouchat své tělo a vybírat si nejen ovoce, ale i ostatní potraviny podle toho, jak se po jejich pravidelné konzumaci cítíme.

Stejně postupujte i v přípravě koláčů – určitě není dobré koláče konzumovat několikrát do týdne – já sama si dám cukrfree dezert možná tak dvakrát do měsíce, když ho připravím na nějaký z cukrfree kurzů. Jinému však nemusí vadit dávat si cukrfree dezerty častěji. Na cukrfree je krásné to, že pro každého může znamenat něco jiného, a hlavně to, že není třeba cokoli počítat – v ideálním případě totiž stačí pouze sledovat a poslouchat své tělo.

Foto Cukrfree.cz

Letní bublanina

Taky míváte přes léto v lednici litry borůvek, kila jahod, angreštu, rybízu a nevíte, co s tím? Můžete si zamrazit zásoby na zimu, případně si udělat marmeládu nebo jíst ovoce jen tak, třeba s domácí zakysanou smetanou a vanilkou nebo skořicí. Pokud si ale dáte trošku práce a připravíte si bublaninu, ocení to všichni cukrfree i necukrfree strávníci (několikrát potvrzeno).

Když jsem tuto bublaninu připravovala do reportáže pro televizi Prima, nejdřív jsem si říkala, že paní redaktorce dám větší kousek, protože je mojí fanynkou, a tak na cukrfree dezerty bude určitě zvyklá. Zároveň jsem panu kameramanovi řekla, že jemu dám kousek menší, protože mu nejspíš dezert bez cukru nebude tolik chutnat. Dopadlo tak, že si pan kameraman bublaninu s borůvkami dvakrát přidal, jak moc mu chutnala.

1 hrnek strouhaného bio kokosu, 1 hrnek kešu mouky nebo najemno namletých kešu ořechů (cca 105 g), 1 lžička jedlé sody, špetka soli, 1 lžička kůry z bio citronu, 1/2 hrnku kokosového oleje, 1/2 hrnku domácího kefíru nebo kokosového mléka, 4 vajíčka od šťastných slepiček, vanilkový extrakt, 300–400 g ovoce (jahody/maliny/borůvky/ostružiny/rybíz/angrešt).

Troubu předehřejeme na 175 °C. Kokos (případně i kešu ořechy, pokud nemáme mouku) vložíme do mixéru a rozmixujeme. Do větší mísy přidáme namixovaný kokos a kešu mouku, jedlou sodu, špetku soli a kůru z bio citronu a důkladně promícháme. Poté přidáme kokosový olej, kefír, vanilku a vajíčka od šťastných slepiček a vše společně mícháme, dokud nám nevznikne hladké těsto. Formu o průměru 25 cm vymažeme kokosovým olejem, těsto do ní přemístíme a navrch rovnoměrně rozprostřeme ovoce. Vložíme do trouby a pečeme 25–30 minut. Hotovou bublaninu necháme vychladnout a podáváme.

Moje tipy: Je opravdu potřeba použít strouhaný bio kokos, který je daleko šťavnatější, než kokos, který se dá běžně sehnat v supermarketu. Seženete např. v Country Life nebo v DM. Bublanina je výborná i s rebarborou nebo s více druhy ovoce, případně i s meruňkami a tvarohem.

Foto Cukrfree.cz

Hruškový koláč

Nevím, jestli je to tím, že hruškový koláč je ze všech mých dezertů zatím nejsladší (protože obsahuje sladší ovoce, než je na cukrfree zvykem), nebo tím, že prostě milujete hrušky, ale tento koláč byl několik dní na Instagramu doslova hitem! Proto ani není překvapením, že přesně týden od prvního upečení ho peču už popáté.

Já sama si hruškového koláče dám opravdu jen malý proužek na ochutnání – na mě osobně jsou zralé hrušky opravdu příliš sladké. Pokud to máte stejně, můžete si buď koláče dát opravdu jen na ochutnání, případně použít nějaké méně sladké ovoce, jako jsou například ostružiny, se kterými je koláč také vynikající.

Výhodou hruškového koláče je to, že na rozdíl od většiny jiných cukrfree dezertů, chutná i lidem, kteří jsou zvyklí na ty opravdu sladké. Nejlepší na tom celém pečení ale stejně je ta úžasná skořicová vůně, která provoní celou kuchyň!

95 g rozmixovaných vlašských ořechů, 85 g mandlové mouky, 1 vejce, ½ lžičky skořice, pár kapek rumu, 1 lžíce změklého másla (cca 20 g), 3–4 hrušky (podle velikosti), skořice na poprášení, 200 ml kvalitní tučné smetany na šlehání (nebo plnotučného kokosového mléka), 2 žloutky, vanilkový extrakt, kokosový olej na vymazání formy.

Troubu předehřejeme na 180 °C. V míse smícháme ořechy s mandlovou moukou a skořicí. Přidáme vejce, rum a máslo a propracujeme. Vzniklé těsto přendáme do vymazané koláčové formy o průměru 22 cm a pomocí rukou rovnoměrně rozprostřeme po dnu a stranách formy. Hrušky oloupeme, rozkrojíme napůl, vykrojíme a nakrájíme na slabší plátky. Nakrájené půlky hrušek přendáme do formy a posypeme skořicí. Poté formu vložíme do trouby a pečeme po dobu deseti minut. Mezitím vlijeme smetanu do nádoby, přidáme vanilku a žloutky a důkladně promícháme. Formu vyjmeme z trouby a směs ze smetany vlijeme na korpus s hruškami. Teplotu v troubě snížíme na 170 °C, koláč do ní vložíme a pečeme 25–30 minut (doba se bude lišit podle typu trouby). Hotový koláč vyndáme z trouby a necháme vychladnout na pokojovou teplotu. Poté vložíme ještě alespoň na 30 minut do ledničky. Podáváme společně s domácí zakysanou smetanou.

Moje tipy:
Koláč se dá připravit i s méně sladkým ovocem, jako jsou např. maliny nebo ostružiny. Pokud použijete kokosové mléko místo smetany, zvolte kvalitní plnotučné (např. Aroy – D)