Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
Osteoporóza ilustrace

Biologická léčba osteoporózy

Osteoporóza je nejčastějším onemocněním kostí, které postihuje ženy i muže. Osteoporózu lze včas rozpoznat a léčit již před vznikem zlomenin.

Osteoporóza (řídnutí kostí) je nejčastějším onemocněním kostí, které postihuje ženy i muže (ve věku nad 70 let onemocněním trpí už 47 % žen a 39 % mužů). Průběh onemocnění je dlouhou dobu bezpříznakový, ale postupně ubývá kostní hmota a zhoršuje se její kvalita až do té míry, že vznikají zlomeniny po nepřiměřeně malém úrazu (nebo i spontánně např. při prudším pohybu nebo po zvednutí těžšího předmětu). Závažné jsou zejména zlomeniny obratlů a krčku stehenní kosti, ale i dalším zlomeninám (např. zápěstí) je třeba věnovat pozornost, jelikož mohou být prvním příznakem jinak skrytě probíhající osteoporózy. Osteoporózu lze včas rozpoznat a léčit již před vznikem zlomenin. Osteoporóza může mít velmi rozdílné příčiny a tomu musí odpovídat i volba typu léčby. Mezi časté příčiny úbytku kostní hmoty patří pokles tvorby pohlavních hormonů (estrogenů, k němuž dochází u žen v menopauze, nebo testosteronu u mužů), který je příčinou nadměrně zvýšeného kostního obratu s převahou odbourávání nad tvorbou kostní hmoty.

U pacientů se zrychleným úbytkem kostní hmoty při osteoporóze se nově užívá biologická léčba denosumabem (Prolia). Jedná se o lidskou protilátku proti klíčové látce (regulačnímu faktoru), která navozuje odbourávání kostní hmoty buňkami imunitního systému (tzv. osteoklasty). Mechanismus účinku denosumabu je zcela unikátní v tom, že napodobuje působení přirozeně se vyskytující látky, která tlumí kostní odbourávání (tzv. osteoprotegerinu). Protilátka se naváže přesně na cílové místo v těle, tzn. podobně, jako unikátní klíč zapadne do příslušného zámku. Biologické léčbě se proto také říká, že je cílená. Přesné zaměření léku na konkrétní místo v kosti zvyšuje účinnost léčby a snižuje i riziko nežádoucích účinků léčby. Unikátní vlastnosti lidské protilátky denosumabu umožňují i snadný průnik do všech rizikových míst skeletu. Léčba denosumabem brání odbourávání kostní hmoty jak v oblastech s trámčitou kostní hmotou (obratlová těla, pánev, žebra), tak v dlouhých kostech (kde je převaha kortikální kosti), a významně snižuje riziko zlomenin obratlů a dalších zlomenin, včetně nejzávažnějších zlomenin krčku stehenní kosti, a to i u pacientů s těžkou osteoporózou s již prodělanými zlomeninami.  Denosumab se podává jako injekce do podkoží jednou za 6 měsíců. Jelikož se denosumab v těle dlouhodobě nehromadí, ale je přirozeně odstraňován z krevního oběhu, je nezbytné při dlouhodobé léčbě dodržovat dávkovací intervaly. Pokud je léčba denosumabem správně nasazena a vedena (jsou vyloučeny jiné příčiny úbytku kostní hmoty a rizikové situace), nemá významné nežádoucí účinky. Denosumab je z hlediska mechanizmu působení vhodnou léčbou pro ženy s postmenopauzální osteoporózou s nadměrně vystupňovaným úbytkem kostní hmoty. Léčba je doporučována také u žen s karcinomem prsu, léčených inhibitory tvorby estrogenů, a u mužů, kterým je snižována tvorba testosteronu, aby do kostí nemetastazoval karcinom prostaty. Ve vyšším dávkování se denosumab užívá i u pacientů s nádorovým postižením skeletu. Pro plnohodnotné dlouhodobé působení denosumabu (ale i dalších léků) na kost je nezbytné zajistit i pravidelnou přiměřenou fyzickou zátěž skeletu a dostatečný příjem vápníku (kolem 1 gramu denně − s výhodou v mléčných výrobcích) a vitaminu D (800-1000 jednotek denně). Nedostatek vápníku a vitaminu D totiž vede ke zvýšené produkci hormonu příštítných tělísek a účinnost i bezpečnost léčby se tak významně snižuje.

Autor je odborný poradce Ligy proti osteoporóze.