Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑

Super Dali – Dalibor Nesnídal

Obvykle nosí vousy jako Hemingway a nápadů má jako Michelangelo. Maluje obrazy, mapy, píše, ilustruje a váže knihy. Pod jeho rukama vznikají ze skla neopakovatelná umělecká díla. Zpívá, hraje na banjo a píše texty. Tak to je Dali, tedy Dalibor Nesnídal.

Už od dětství mu říkali Dali. Přezdívka připomínající slavného španělského malíře jakoby předurčila, čemu se jednou bude věnovat. Jako kluk jsem samozřejmě netušil, co budu dělat, ale k výtvarnému umění mě to táhlo, přiznává Dalibor u rozloženého pracovního stolku na zahrádce před domkem v obci Semtěš u Žlutic v západních Čechách. Právě tady, ve vesničce se sotva desítkou rodin, koupil před deseti lety s manželkou Olgou chalupu. Nejdříve sem jezdili z nedalekých Karlových Varů s dětmi na víkendy, ale jakmile dodělal ateliér, přestěhovali se sem natrvalo. Když jsme přijeli, Dalibor Nesnídal zrovna na zahradě pracoval na ceně, kterou získá nejlepší regionální potravina Karlovarska. Během hovoru vznikala ze skla, drátěné konstrukce a epoxidového tmelu éterická ženská postava. Přitom se sklem neměl mít Dalibor původně nic společného; v Praze absolvoval Školský ústav umělecké tvorby v oboru umělecký kovář. Jenže to pak nikdy nedělal. V roce 1981 ho v karlovarské sklárně Moser zaučili jako rytce. Ve stejném roce začal tvořit první vlastní skleněné objekty. Když ve sklárně něco zkazili, tak to prostě vyhodili. Já šel, sebral to a něco z toho udělal. Pak už mi tyhle zmetky schovávali a já z nich vyráběl všechno možné, říká.

Skleněná diplomacie

Ze sklářského odpadu tak vznikla třeba ojedinělá série tematických automobilů (barokní kočár, čarodějnický vůz aj.), komár s epoxidovým sosákem, parodie na karlovarskou filmovou cenu Křišťálový glóbus, zobrazující múzu festivalu po třiceti letech, či umělecké vyjádření česko-německých vztahů. S touhle soškou byla legrace! Z druhé strany Šumavy, naproti Železné Rudě, je spousta malých sklárniček, kde jsou často výstavy místních sklářů. Tenkrát v rámci velké zemské výstavy měly mít všechny exponáty společné téma: česko-německé vztahy. Jel jsem se tam podívat, výstava byla krásně instalovaná v historickém podzemí, ale žádné téma jsem z ní nevypozoroval. Když jsem se na to ptal, řekli mi, že se to vždycky nějak okecá. Tak já tedy taky něco přivezu, navrhl jsem a napříště vzal s sebou tehle kousek, ukazuje Dalibor na dílo, připomínající starověký portál s dvěma sloupy, do kterých jsou vyrytí muži držící na zdvižených rukou několik žen. Vyšlo to pak v nějakém německém sklářském časopise na titulní straně, v novinách byl navíc článek o tom, jak jsem geniálně vyjádřil myšlenku česko-německých vztahů, jejichž tíhu nese Čech a Němec společně. Samozřejmě, že to celé je hlavně o těch ženských, směje se Dalibor.

Ruka Páně

Naproti domečku Nesnídalových dlí opuštěná hospodářská budova, před kterou stojí krucifix. Ač se to nezdá i tady zasáhl Dalibor a jeho umění. Ježíšovi chyběla ruka, dodělal jsem mu ji tedy z epoxidového tmelu, říká. A udělal ji tak dobře, že při zběžné prohlídce ani sám nepozná, jestli to byla pravá nebo levá. S trochou světského humoru se dá říci, že tahle svatá protéza je navěky. Epoxidový tmel, se kterým Dalibor rád pracuje, se totiž používá na opravy potrubí. Vydrží vlhko a je tak pro venkovní podmínky jako dělaný. Dalibor Nesnídal zkrátka patří k těm, kterým je práce koníčkem. Uměním se živí dvacet let, od doby, kdy bylo možné prodávat díla přes uměleckou unii galeriím. Na Karlovarsku je patrně jediný, kdo ke své umělecké činnosti nemusí navíc ještě učit či pracovat v galerii. Kdybych dělal jen sklo, vydělal bych si asi víc peněz než mám. Ale já neumím jen sedět a dělat za peníze, říká. Někdy mu pomáhá i jeho manželka Olga, která prý dělá všechny ty věci, které Dalibor dělá nerad – čistění, kontrolu, natírání, balení a tak dál. Taky mu říkám, jak by se mi to či ono líbilo, ale stejně je to nakonec podle něj, směje se.

Daliborův světový rekord

Dalibor Nesnídal nerad dělá stále stejné věci. Nedá se říct, čemu se věnuji více, prostě při jedné práci odpočívám od druhé, říká. Od práce se sklem si rád odpočine u knížek. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého, jenže on si je sám píše, ilustruje, dokonce některé i váže.
V antikvariátu si třeba koupil Komenského Orbis Pictus a opatřil ho překrásnou gotickou vazbou. Vlastním nákladem vydal poučné, lehce erotické, úsměvné lidové pohádky nazvané Čtyři mistři. Ilustroval knihu cestovatelů Stingla, Zikmunda a Hanzelky Tamtamy času. A drží i jeden světový rekord za nejrychlejší napsání, vydání a rozdistribuování knihy. Může za něj spolupráce se spisovatelem Josefem Formánkem, autorem známé knihy Prsatý muž a zloděj příběhů, kterou Dalibor ilustroval. Právě Josef Formánek měl za úkol napsat knížku na tři vylosovaná témata. Josef psal, já knihu průběžně ilustroval, dělali se korektury a přípravy k tisku. Nakonec knihu nazvanou Létající jaguár vytiskli a auta a ultralehká letadla ji rozvezla do šestadvaceti knihkupectví po celé České republice, popisuje. To vše  v neuvěřitelném čase za 23 hodin 21 minut.

Ten chlap je super

Aby toho nebylo málo, Dalibor občas muzicíruje se svojí skupinou Hary Phill Band. Skupina existuje od roku 1984, kdy se dohromady dali Franta a Dali, píše se na stránkách kapely. Dalibor hraje na banjo, zpívá a skládá texty. Ten chlap je super, když otevře kufr, ten chlap je super, když otevře futrál. Trumpetu profouk, do not ani nekouk, trumpetu profouk a na pysk ji pokládá, zpívá v písni Ten chlap je super, kterou napsal společně s Františkem Kůsem. Veselá muzikantská parta hraje funnygrass, parodickou variantu amerického bluegrassu. Teď už zkoušíme málo, není čas, sejdeme se jen párkrát do roka, abychom si někde zahráli, líčí Dalibor Nesnídal a jeho slova potvrzuje i letní avízo na www stránkách: Kapelník v Egyptě, Fatte v Moskvě, Dali míří do Indie a i když já a Krabat jsme doma na prdeli, tak můžeme říci, že Hary Phill Band je světová kapela! Z cest po Indii je už Dalibor zpátky. Zahrál si i tam. Měl totiž s sebou malé banjo a když se dal vlak, kterým po Indii cestovali, do pohybu, bavil svým hraním a zpěvem místní i turisty. Seběhl se k nám vždycky celý vagón, vzpomíná.

Prstem po mapě

K cestování má Dalibor Nesnídal opravdu blízko. Je totiž autorem několika ručně kreslených map, např. mapy světa, Afriky či Nové Guinei. Když nám je ve svém ateliéru ukazuje, nevíme kam dřív s očima. Z namořeného papíru, který je podlepený škrobeným plátnem, vystupují v akvarelových barvách vyvedení domorodci, sochy, symboly i etnologické artefakty. K mapám se Dalibor dostal vlastně náhodou. Chtěl jsem si domů koupit mapu světa, ale v obchodě žádnou hezkou neměli. Takže jsem si ji udělal sám. Začalo mě to bavit a postupně jsem přidal další, líčí.
S Daliborem Nesnídalem se můžete vydat na cesty i vy, naši čtenáři. Od tohoto čísla počínaje se budete ve Vitalu plus setkávat s jeho originálními ručně malovanými komiksy o prvních českých cestovatelích. V tomto čísle se seznámíte se životními osudy Oldřicha Čecha, prvního doloženého českého cestovatele, který žil na přelomu 13. a 14. století.