Nádech a výdech, příliv a odliv, zrod a skon. Buddhistické tradice oslavují každý nový vdech jako obdaření novým životem a každé vydechnutí jako malou smrt. Dýcháním se člověk pravidelně rodí, načerpává životní síly a poté na chvíli pomyslně umírá. Z toho, co nádechem načerpal, žije, dokud znovu neotevře své tělo, nenadechne se plícemi nového vzduchu, nového života. Člověk se rodí a umírá také v krátkých životních epizodách, v různých událostech, které přicházejí a vzápětí odcházejí vyřešeny nebo nezvládnuty. Život je darem samotnému člověku a ostatním, které svým bytím ovlivňuje. Část energie získané dýcháním využíváme pro sebe, zbylou část věnujeme druhým. Existuje neustálá rovnováha mezi dáváním a braním. Dá se takto pohlížet i na duchovní příčiny veškerých nemocí dýchacího ústrojí; zda můžeme svobodně žít a dýchat, zda nám k tomu ostatní dávají potřebný prostor a čas, nebo naopak, zda my umožňujeme druhým svobodně jednat a uvažovat, zda je nesvazujeme příkazy a naplňováním ne jejich, nýbrž našich tužeb. Lékaři ve starověku plíce považovali za jakýsi výměník tepla, který měl pomáhat chladit pracující srdce. Tento názor přetrval až do středověku. Nový pohled na plíce přinesla renesance. Jak dýchání a plíce skutečně fungují, pomohl objasnit až v 18. století William Harvey, objevitel krevního oběhu.

Jan Jesenius při pitvě viděl plíce jako šedorůžový houbovitý orgán, který vyplňuje převážnou část hrudníku. Svým tvarem připomínají křídla. Povrch plic je krytý blánou zvanou poplicnice. Máme pravou a levou plíci. Pravá je větší, skládá se ze tří laloků a levá, ve které je zanořeno srdce, má pouze dva. Vzduch do plic je přiváděn průdušnicí, která se dělí na pravou a levou průdušku, ty se dále dělí na průdušinky a nakonec na měchýřky, zvané plicní sklípky. V každé plíci je přes 300 milionů sklípků. Kdyby se položily jako koberec, pokryly by plochu velikou jako tenisové hřiště.

Palivo pro buňky

Abychom byli živi, musíme dýchat, získávat ze vzduchu kyslík –  palivo pro buňky a naopak se zbavovat oxidu uhličitého – buněčného odpadu. Musíme krev okysličovat. Okysličená krev proudí z plic do srdce a je rozháněna do celého těla, až do té poslední nejmenší buňky. Opačnou cestou se naopak dostává i z té nejzazší části těla ven kysličník uhličitý, který nakonec vydechujeme. Čím menší je plocha plic, tím hůře se dýchá. K jejímu zmenšení dochází například při prorůstání plicní tkáně nádorem, při zvazivovatění části plic díky zánětu, zaprášení uhelným, azbestovým či křemičitým prachem nebo při zrušení podtlaku v pohrudniční dutině, tzv. pneumotoraxu. Méně vzduchu proudí do plic, pokud je zúžená nebo ucpaná část průdušek, např. hlenem, cizím tělesem, nádorem apod. K zúžení průdušek dochází také při astmatu, kdy oteče zanícená sliznice průdušek. Poškození plic, nastalo-li náhle, se projevuje dušností, pocitem nedostatku vzduchu, až dušením. Může dojít i k bezvědomí a k zástavě dýchání. Záněty plic a průdušek, hlavně infekční, bývají provázeny kašlem, horečkou, dušností a celkovým pocitem nepohody. Dráždění pohrudnice, ať už zánětem, úrazem či nádorem, se projeví bolestí, plíce samotné však nebolí.

Jedním z nejzávažnějších a nejzrádnějších plicních onemocnění je chronická obstrukční plicní nemoc. Velmi často vzniká na podkladě chronického zánětu průdušek hlavně u kuřáků, kdy dochází k opakovaným zánětům, otoku dýchacích cest a hromadění hlenu. Je typická postupným a pomalým zužováním průdušek, které vede k omezování průtoku vzduchu do plic, ke stále namáhavějšímu, povrchnějšímu a rychlejšímu dýchání. Zároveň dochází k přestavbě plicní tkáně, rozrušení jednotlivých plicních sklípků, kde se hromadí vzduch a vzniká takzvaná rozedma plic. Se zhoršenou dodávkou kyslíku do plic je spojeno postupné omezování nejprve fyzických aktivit, ale pak už i běžných každodenních činností. Pacient musí i pomalu chodit, často odpočívat, chůze do schodů se stává nepřekonatelným problémem. Postupně se může stát, že se neobejde bez cizí pomoci a bez kyslíkového přístroje.

Chronická obstrukční plicní nemoc a její komplikace patří mezi celosvětově nejvýznamnější příčiny nemocnosti, invalidity a úmrtnosti. Jen v ČR jí trpí více než 800 000 lidí a každý rok si vyžádá nejméně 3 000 životů. Představuje čtvrtou nejčastější příčinu úmrtí.
Tato velmi obtížně léčitelná nemoc s nevratnými změnami je v drtivé většině případů způsobena dlouhodobým kouřením cigret. Nejúčinnějším preventivním opatřením proti vzniku této nemoci je tedy okamžité skoncování s kouřením, říká doc. MUDr. Zdeněk Susa, pneumolog z 2. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Plicní onemocnění kromě režimových opatření léčíme podle jejich charakteru protizánětlivými léky včetně antibiotik a inhalačních kortikosteroidů, léky, které ředí hlen a usnadňují vykašlávání a léky, které rozšiřují průdušky. V lidovém léčitelství se při léčení dýchacích orgánů používají hlavně drogy s obsahem saponinů (např. květ divizny, petrklíče, kořen lékořice), které snižují povrchové napětí hlenů a ty se potom snáze vykašlávají a také drogy slizové, které vytvářejí na sliznici ochranný film, jenž napomáhá hojení a tlumí zánětlivé procesy (květ a list podbělu, kořen a květ proskurníku, nať slézu) a konečně přírodní antiseptika (nať yzopu, tymiánu nebo bazalky) působící dezinfekčně. Velmi účinné jsou drogy s obsahem křemičitanů (nať plicníku, konopice nebo rdesna ptačího-truskavce). Při silném kašli se používají sirupy ze šťávy černé ředkve nebo cibule s cukrem či medem.

Jak správně dýchat

Správné dýchání je předpokladem vyvážené činnosti celého organismu, je úzce spojeno s psychikou. Je předpokladem života, kladně ovlivňuje všechny funkce organismu od mozkové činnosti a krevního oběhu až po trávení a svalovou činnost. Nesprávné dýchání naopak ovlivňuje organismus negativně. Protože psychika a všechny funkce organismu jsou spojeny s dýcháním, můžeme jeho prostřednictvím i na tyto funkce působit.
Málo lidí opravdu ví, jak maximálně využívat účinků dýchání. Vzhledem k tomu, že jde o automatickou činnost, nezajímají se o to, jakým způsobem k němu dochází. Přirozené dýchání, které je občas záměrně kontrolováno a rytmizováno, velmi příznivě ovlivňuje naše fyzické i duševní zdraví.

Kromě zásadní role, kterou dýchání hraje při přenosu kyslíku buňkám, pomáhá ještě:

– vytvářet rezervní síly a zdesateronásobit sílu při tělesném cvičení
– zvýšit odolnost vůči nemocem
– zvýšit plicní kapacitu a v důsledku toho množství kyslíku, které můžeme absorbovat
– snížit nebezpečí plicního onemocnění
– regulovat krevní oběh, čistit organismus
– automasáží, kterou dýchání působí, stimulovat vnitřní orgány zvláště játra, žaludek, střeva, srdce a solární pleteň

Můžeme tedy věřit, že správné dýchání vede do určité míry i ke zpomalení procesu stárnutí. Naopak špatné dýchání zvyšuje fyzickou únavu a nervozitu a zatěžuje životní energii a vede k hromadění toxických látek v těle. Dá se říci, že téměř všichni dýcháme příliš povrchně a využíváme jen nepatrnou část plic. Objemově vdechujeme zhruba pouze jednu sklenici vzduchu, přičemž by to mohlo být množství až třikrát vyšší.

Zdravý, šťastný a uvolněný člověk dýchá vždycky z plných plic, pružným a přirozeným způsobem. Zde je několik rad, jak lépe dýchat:

– zvykněte si dýchat pomaleji a hlouběji, nadechujte se a vydechujte stejně dlouho
– v klidu a ne příliš se nadechněte, zadržte na několik vteřin dech, vydechněte a před dalším nádechem chvíli počkejte; ještě trochu vydechněte, i když myslíte, že máte plíce už prázdné; při vdechnutí a vydechnutí pracuje pouze břicho
– nenadechujte se ústy, ale vždy nosem; vzduch se čistí od bakterií, nečistot a prachu, ohřívá se a zvlhčuje; nosní sliznice je úzce propojena s mozkem – proudící vzduch tak aktivuje další orgány a harmonizuje nervovou soustavu
– dýchejte vždy nosem s výjimkou intenzivního tělesného cvičení

Soustřeďte se nejméně 10 minut denně na své dýchání:

– Při nadechování si představujte, že do vás vstupuje zdraví a citová rovnováha, že do vás vstupuje nekonečný mír.
– Při vydechování si představujte, že vyháníte všechno špatné, co je ve vás …nemoci, myšlenky, neklid, smutek, strach. Dýchání bude ještě účinnější, když ho přizpůsobíte tlukotu svého srdce!

Staří indičtí mudrcové odhalili, že tajemství nekončící radosti je skryto za dechem, ve zklidnění dechových bouří, kde sídlí všudypřítomný klidný duch. Říká se: Dech života. Slova dech a duch jsou v latině totožná.