Je móda důležitá? Myslím si, že ano. Oblečení je odnepaměti naší druhou kůží. Ať už nás oslovují trendy, fandíme pařížské krejčovině, nebo jen hledáme pracovní uniformu, to, co si ráno oblékneme, vyjadřuje náš postoj k životu. Estetický, politický i hodnotový. Móda přináší radost, podněcuje kreativitu i dává práci mnoha milionům lidí na naší planetě. V tomto kontextu se v posledních pěti letech stále výrazněji mluví o fenoménu fast fashion („rychlé“ módy) a v protikladu k ní vzniklé alternativě slow fashion. Tento termín je často překládán jako „pomalá“ móda. Pro mě osobně je to spíše móda etická, smysluplná či zkrátka skutečná. Jsem ráda, že dnes už nejsem sama, koho zajímá. Stejně jako chápeme rozdíl mezi fastfoodem a skutečným jídlem, stále víc lidí hledá alternativu ke krátkodechým hadříkům a touží po troše obsahu, kvalitě a hlubším smyslu. Právem nám vadí obrovský dopad textilního průmyslu na životní prostředí a osudy lidí. A chápeme, že méně je více. A tak zajímá-li toto téma i vás, ráda bych vám přiblížila, jak fast fashion vlastně funguje, i podala jednoduchý recept na to, jak na módu pohlížet jinak. Nikoli tím, že vám budu opakovat hrozivé statistiky dopadů na životní prostředí a skličovat vás příběhy z továren. Jistě jste již obojí zaznamenali. Spíše bych vám ráda dala jednoduchý návod, jak přemýšlet o ceně oblečení, jaké materiály volit a jak si sestavit šatník, který bude nejen funkční, ale i trvající a krásný. Doopravdy „slow“ a hlavně zcela unikátně váš.

Fotoeditorial s paní Anežkou. Foto Eliška Kubíková, Nila.cz.

Fenomén fast fashion za posledních dvacet let radikálně proměnil způsob, jak oblečení vnímáme a jaký má vliv na nás i na naše sebevědomí. Tato móda je založena na vytváření rychlých a do velké míry umělých trendů, jejich konstantní změně, opakování a prezentování módy jako ryze spotřebního a cenově dostupného zboží. Každý měsíc řetězce představí kompletně novou kolekci, která je navíc týdně obměňována tak, aby si zákazník prakticky neustále mohl koupit něco nového. Zásadně se neukazuje kontext, v jakém móda vzniká, výrobní proces ani zapojení lidé. Zákazník tak ztrácí ponětí o tom, jaká je či má být reálná hodnota věci, kdo ji vyrobil, z čeho, odkud a kam cestovala. K nákupům ve velkém objemu je zapotřebí nízká cena. Ta je jednou z hlavních zbraní rychlé módy, neboť umožní zákazníkovi, který by jinak pochyboval o smysluplnosti svého nákupu, si ho ospravedlnit a svou aktuální chuť k nakupování uspokojit. Nízkou cenu doprovází nízká kvalita i trvanlivost a ty dovedou zákazníka brzy zase zpět do obchodu, pokud tak neučiní další změna trendu ještě dřív. V celkovém součtu pak za konkrétní období běžný zákazník utratí v řetězcích mnohem více, než tuší, a troufnu si říci, že často i podstatně více než ten, kdo nakupuje s rozmyslem módu o řád kvalitnější a dražší.

Zkuste si s kalkulačkou v ruce projít svůj šatník. Které modely vám systematicky dlouho vydrží? V čem opakovaně děláte chybu?

Skvělou pomůckou je se namísto jednorázové částky zamýšlet nad cenou za jedno nošení. Tomuto konceptu se v zahraničí říká Cost per wear neboli CPW a lze ilustrovat třeba takto: Po delším váhání si koupíte vysněné šaty za 3500 Kč. Pět let je nosíte každé léto minimálně 20krát a cítíte se v nich skvěle. Pět let krát 20 nošení = 100 nošení. Cena za jedno nošení je tedy 35 Kč (3,500 Kč/100), a dokud je nosit budete, bude dál klesat. Jiný den si chcete udělat radost. Bez zkoušení si koupíte tričko za 390 Kč, které vidíte za výlohou. Moc vám nesedí, po dvou praních to není ono, skončí na dně skříně a po roce už prakticky ani nevíte, že ho máte. Cena za jedno nošení je tedy 390 Kč/2 = 195 Kč a už moc klesat nebude. Jakého CPW dosahují kousky ve vašem šatníku? Zkuste si s kalkulačkou v ruce projít svůj šatník. Které modely vám systematicky dlouho vydrží? V čem (třeba opakovaně) děláte chybu? Módní pomíjivost? Mizerná kvalita nebo špatně zvolená velikost? Možná zjistíte, že žádný problém nemáte a že až na výjimky nosíte své oblečení šťastně roky. To je ideální stav. Právě na vaší ochotě nosit oblečení opakovaně záleží, jak nízké ceny za jedno nošení budete dosahovat.

Fotoeditorial s paní Anežkou. Foto Eliška Kubíková, Nila.cz.

Druhou silnou zbraní při sestavování šatníku na míru je základní znalost textilních materiálů. Ty se dělí na přírodní, polosyntetické a syntetické. Přírodní materiály jsou pak buď rostlinného, nebo živočišného původu. Mezi ty rostlinné patří například bavlna, len a konopí. Stejně jako u jídla mohou být přírodní materiály bio (organic), nebo mohou být produkovány s hojnou přísadou pesticidů a hnojiv. Otázka způsobu pěstování je nejpalčivější u bavlny, kde proto doporučuji nosit oblečení v biokvalitě. Mezi přírodní materiály živočišného původu patří vlna, hedvábí, kašmír či alpaka. Vlna je materiál přirozeně samočisticí a odolný pachu a na rozdíl od jejích syntetických náhražek (akryl) ji tedy budete mnohem méně prát. Hedvábí poznáte podle charakteristického hedvábného lesku, mělo by přírodně i vonět, podobně jako vlna. Taktéž má výborné termoregulační schopnosti (v létě chladí, v zimě hřeje), a tak modely z hedvábí můžete s obměnami nosit celý rok. Mně osobně přijde jako nepřekonatelný materiál na šaty, protože nádherně splývá, nemačká se a dýchá. Vlněné a hedvábné kousky v dobré kvalitě jsou vždy nejen investicí, ale i skvělým základem šatníku.

Polosyntetické materiály jsou přírodního původu, ale je nutné je upravit za účelem získání vláken k výrobě oblečení. Mezi tyto materiály patří například viskóza, modal, rayon (umělé hedvábí). Vyrábějí se ze dřeva, což z ekologického pohledu představuje problém. Každoročně je pokáceno obrovské množství stromů právě za účelem výroby textilních vláken, k přeměně tvrdého dřeva na jemnou viskózu se dále používají chemikálie, škodlivé pro vodu a ovzduší. Světlou výjimkou je viskóze podobný lyocell, taktéž prodávaný pod registrovanou značkou Tencel, vyráběný udržitelným způsobem z eukalyptu či ekologickým způsobem zpracovávaná viskóza prodávaná s ochrannou známkou Ecovero.

Fotoeditorial s paní Anežkou. Foto Eliška Kubíková, Nila.cz.

Syntetické materiály jako polyester, nylon nebo akryl (náhražka vlny) se nevyskytují v přírodě, ale vyrábějí se v továrnách z ropy. Nejsou dobrou volbou pro váš šatník z pohledu ekologie a až na výjimky (oblečení do extrémních podmínek či plavky) ani z pohledu užitnosti a trvanlivosti. Například polyester se vyrábí z úplně stejného materiálu jako plastové lahve: polyethylentereftalátu neboli PET za použití fosilních paliv. Při spalování fosilních paliv se tvoří oxid uhličitý, skleníkový plyn, který je hlavní příčinou klimatických změn. Při praní umělých vláken se uvolňují mikroskopické částečky plastu do vody a tím do našeho potravního řetězce. Jsou usazené doslova všude a pro environmentalisty jsou tikající bombou. Jak víme všichni, umělá vlákna se na skládkách nerozloží.

V šatech a tunikách z polyesteru není nikomu zvlášť příjemně, často žmolkují, zadrhávají se, elektrizují a absorbují pachy. Zvýšené pocení pak zákazník kompenzuje častým praním, neboť materiál „nevyvětráte“, a tak rychle klesá jeho životnost. Jako výhodu můžeme vnímat nižší mačkavost než u přírodních materiálů, proto se často objevuje ve směsích, například s vlnou. Akryl je náhražkou vlny. Je lehký, rychle schne, nemačká se a nekouše. Je to však taktéž plně syntetický materiál, takže absorbuje pachy, místo aby je odpuzoval jako vlna. Opět se tedy častěji pere, žmolkuje, vytahává, elektrizuje. Je zcela neekologickou volbou a dle mého názoru není ani vhodnou alternativou pro vegany či ty, kdo vlnu nesnášejí dobře. Těm jako alternativu doporučuji svetry biobavlněné či s příměsí konopí.

Když to shrnu, z pohledu funkce, kvality i trvanlivosti vám doporučuji volit tyto materiály: len, konopí, biobavlnu, hedvábí či ekologicky zpracovanou viskózu a vlnu, případně směsi těchto materiálů. Z umělých materiálů, jsou-li potřeba, pak recyklovaný polyester či recyklovaný nylon.

Fotoeditorial s paní Anežkou. Foto Eliška Kubíková, Nila.cz.

Nyní, když víme, jak investovat a jaké materiály volit, jak přistoupit k protřídění a sestavení svého šatníku? Složité to není. První, co musíme udělat, je přestat nakupovat impulzivně. Narychlo v polední pauze, když máme hlad. Nakupovat s rozmyslem neznamená vzdát se nákupního zážitku, nedělat si radost či ignorovat trendy. Naopak, znamená to plánovaně si nakupování užít stejně, jako když se jdeme najíst do dobré restaurace, namísto abychom si koupili hamburger u benzinky. Naším cílem by mělo být nakupovat oblečení méně často, ale s větší přípravou a radostí a s vědomím, čeho chceme dosáhnout. Neznamená to nikdy si již nekoupit nic, co vám za výlohou padne do oka. Podobně jako u jídla: chceme-li dokonale uvařit, jdeme nakupovat se seznamem. Někdy však narazíme nečekaně na krásnou ingredienci. Jde jen o to rozmyslet si, jestli ji doma budu mít s čím hodit na pánev.

Při praní umělých vláken se uvolňují mikroskopické částečky plastu do vody a tím do našeho potravního řetězce. Jsou usazené doslova všude a pro environmentalisty jsou tikající bombou.

Znáte dobře sami sebe? To je pro správné nákupy klíčové. Mnoho z nás tíhne ke konkrétnímu sebevyjádření či je nám zkrátka v něčem dobře, ale pod vlivem reklamy a trendů se pokoušíme stylizovat do něčeho jiného. Doslova každý má však svůj vlastní styl. Poznávat jej můžete třeba tak, že si zakroužkujete, cokoli se vám líbí při brouzdání na internetu či v oblíbených časopisech jakéhokoli data. Srovnáte si oblíbené barvy. Možná budete překvapeni, že jste mnohem vyhraněnější, než jste si mysleli, že na vás působí stejné barvy, stejné tóny, stejné věci. Pravděpodobně vám z takového cvičení vypadne velmi konzistentní mozaika. Dalším krokem je vytvořit si seznam toho, co vlastně v šatníku potřebujeme mít. To je individuální a každý správný šatník by měl být šatníkem na míru. Odvíjí se to zejména od činností, které během týdne děláme, zda a jak je jejich výsledek závislý na tom, co máme na sobě, a také v čem se cítíme dobře a do jaké míry má naše oblečení být funkční. Udělejte si proto zcela jednoduše seznam: večerní šaty 1x, běžné šaty 3x, džíny 2x atd. Jakmile je hotov, pročistěte nemilosrdně svůj šatník. Cokoli nevyhovuje průniku množin „potřebuji to“ a „odpovídá to mému stylu“ (a proto to pravděpodobně ani nenosíme), radím odložit. Je-li vám to líto, zabalte to alespoň do krabic a slibte si, že pokud do nich nebudete mít po dobu několika týdnů potřebu jít něco hledat, poté to pošlete dál.

Aby tento text nepůsobil asketicky: pravděpodobným výsledkem průvanu v šatníku bude, že si musíte šatník doplnit, aby fungovat začal a jednotlivé prvky se propojily. To je skvělá zpráva, ne? Znamená to však, že také budete vědět přesně, co to má být. Tím jste se vymanili z diktátu manipulativních trendů a další nákupy již budou cílené a smysluplné. Neznamená to, že budou rychlejší, neboť konkrétní věc budete hledat delší dobu nebo se po ní průběžně dívat. Nebo si ji zkrátka necháte ušít přesně tak, jak chcete. Váš šatník a styl je nově ve vašich rukou. A již nejste tak bohatí, abyste si kupovali levné věci.

Eva Urbanová je spolu se svým mužem zakladatelka obchodů Nila. Její vášní je krásný design, etická móda a respekt k přírodě. Proto v Nile najdete jen oblečení a doplňky vyrobené z ekologických materiálů a za spravedlivých pracovních podmínek. Je také aktivní bojovnicí za zlepšení podmínek v textilním průmyslu a zachování tradičních řemesel.