Kanadští vědci Mathis Wacernagel a William Rees poprvé před dvanácti lety použili pojem velikost vlastní ekologické stopy, aby lidem srozumitelně přiblížili, jaký vliv má působení člověka na přírodu. Všechny naše potřeby – jídlo, pití, energie, bydlení, doprava, ale také nároky na prostor – jsou převedeny na plochu země, která je nutná k jejich zajištění. Jakým stylem života žijete, takovou stopu na zemi zanecháváte.

Má babička o ničem takovém nevěděla, přesto žila z pohledu dnešních ekologů přímo ukázkově. Nic zbytečně nevyhodila, každý kousek oděvu se přešíval a když už opravdu dosloužil, použil se jako hadr na vytírání podlahy. Vyhodit chleba do popelnice, to by byl hřích. Usušil se, odnesl sousedovým králíkům, namočil pro slepice. Na minizahrádce se vždy pěstovalo trochu ovoce, zelenina, bylinky i kytky pro potěchu duše i oka. Sušilo se, lisovalo, zavařovalo, nakládalo. Ve sporáku takřka bez ustání plápolal oheň živený šiškami a klestím z lesa, který byl čisťounký jak klícka. Řeknete si, že babičku a vlastně většinu příslušníků její generace, která žila ve válce a těsně po ní, přivedla k takovému způsobu života nutnost. Jak také plýtvat, když se voda tahala v těžkých putnách od vzdálené studny. Ale šetřete v časech, kdy všechny požitky civilizace – vodu, teplo, světlo – máte na dosah ruky. Stačí otočit kohoutek, stisknout vypínač. Bez auta dnes mnozí z nás neudělají ani krok, jízda vlakem je mnohem větší atrakcí než let letadlem. Jsme bohatí, pohodlní, užíváme si. A na přírodě je to znát, čerpáme stále víc a víc přírodních zdrojů. Čistá voda, vzduch, teplo, ticho se už stávají luxusem.

Žít na úkor jiných

Největší ekologickou stopu mají ve Spojených arabských emirátech, kde jeden člověk pokryje svými potřebami 16 hektarů. Následují Američané, Dánové a Kuvajťané. Češi zaberou pro své potřeby průměrně 4,8  hektaru na jednoho obyvatele. Jak je to s vámi? Podívejte se  na webovou stránku www.hraozemi.cz, kde po vyplnění několika otázek zjistíte, zda se vznášíte, či dupete jako slon. Jak často jíte maso, jak se dopravujete do zaměstnání, čím topíte, kde bydlíte, to jsou jen některé z otázek. Mně vyšlo číslo 2,9. Hodně jsem ušetřila díky tomu, že nepoužívám automobil, třídím odpad, snažím se nekupovat zboží dovážené z velkých dálek, kompostuji – vliv babiččina příkladu je patrný. Přesto i kdyby všichni Češi žili jako já, potřebovali bychom, aby naše planeta byla ještě jeden a půlkrát větší. Jinými slovy i já žiji na úkor jiných.

Řeknete si, že takové výpočty jsou jenom pro zábavu. Pravda, je to hra, ale má nás přimět k zamyšlení nad způsobem života. Přivést ke skromnější, méně sobecké a odpovědnější spotřebě. Co to znamená? Třeba nakupovat jen to, co opravdu potřebuji. Nenechat  se strhnout reklamou, výhodnými nabídkami, akcemi, slevami. Když už vybírám, tak dávám přednost  zboží kvalitnímu, o němž vím, že vydrží déle, že se dá opravit, recyklovat. Důsledně třídit odpad – ostatně, čím méně toho nakoupím, tím méně odpadu vyprodukuji. Všímat si, kdo zboží vyrábí. Koupím si raději roládu od místního pekaře, nebo tu s prodlouženou trvanlivostí, dovezenou kamionem přes půl Evropy? Přemýšlet v souvislostech. Třeba právě o těch kamionech a obrovských skladech, které se nikomu nelíbí, protože jako pevný prstenec svírají okolí našich měst a zabírají stále drahocennější půdu. Doba to žádá a jedinec nezmůže nic, říkáme, abychom ulevili vlastnímu svědomí. Ale není to pravda, kapka ke kapce…