Jste vynikající matematik. Společnost RSJ algorithmic trading, kterou jste založil, je nejúspěšnějším obchodníkem na derivátových burzách na světě. Proč jste se rozhodl nezůstat u matematiky a burzovních obchodů a dal se na filantropii?

Já bych neřekl, že jsem se dal na filantropii. To není správně řečeno. To hlavní, co dělám, není filantropie…

…ale podporujete řadu užitečných projektů.

Podpora různých projektů vyplývá z toho, co dělám, ale já primárně nedělám filantropii. Primárně se snažím o obnovu společnosti.

Jak jste se tedy dostal od matematiky a burzovních obchodů k obnově společnosti?

Klíčové bylo, že jsem odmalička vnímal spravedlnost a chtěl spravedlnost. A když jsem pak viděl, jak špatně naše společnost funguje, tak jsem to začal řešit. První bylo založení Nadačního fondu proti korupci.

A co bylo tím spouštěcím mechanismem, že vás právě tyhle věci začaly zajímat? Znám řadu vědců a obchodníků, které společenská témata moc nevzrušují.

Spouštěcím mechanismem bylo poznání, že společnost funguje špatně, extrémně špatně, a mně to prostě vadilo. Jednalo se v první řadě o situaci na pražském magistrátu a práci tehdejšího primátora Pavla Béma.

Obrací se na vás hodně lidí či organizací s žádostí o pomoc.  Podle čeho vybíráte ty, které podpoříte?

Jednoznačné kritérium je společenská užitečnost a efektivita daného projektu. To je samozřejmě subjektivní, ale jsem přesvědčen, že podporovat například vědu a výzkum je společensky užitečné, proto jsem založil Nadační fond na podporu vědy a výzkumu. Většina projektů, které podporuji, se ale netýká vědy a výzkumu. O nich rozhodují moji spolupracovníci.

Dlouho jste žil ve Spojených státech, kde má donátorství a zájem o společnost dlouholetou tradici. Znáte i situaci v západní Evropě. Jak si na tom stojí v tomto ohledu Češi?

Říká se, že na tom nejsme moc dobře, zvlášť ve srovnání se Spojenými státy. Já si ale myslím, že je ta situace lepší, než si lidi myslí. Dost bohatých lidí u nás se snaží dělat věci užitečné pro společnost.

Čím je ta disproporce způsobena? Proč společnost nevnímá to, že bohatí Češi myslí na druhé?

Určitě je to způsobené předsudky vůči bohatým lidem. Ty předsudky jsou extrémní a vyplývají z toho, že je u nás prohnilá politika. A také je pravda, že spousta těch úplně nejbohatších lidí se ke svým prachům dostala nečestným způsobem, nakradli je v 90. letech v rámci kupónové privatizace. Lidé to vnímají a bohužel mají tendenci posuzovat podle určité části celek. Samozřejmě, že všude jsou lepší a horší lidé, těch, co něco nakradli, je ale rozhodně menšina.

Myslím si, že to, co se nám děje, není výsledkem náhody, respektive že jedinou náhodu způsobujeme my, vlastní svobodnou vůlí. Náš život nezávisí na štěstí, ale na osobním přístupu.

Jak dlouho může trvat, než se u nás podaří tento předsudek prolomit?

Doufám, že to dlouho trvat nebude. Nedávno jsem diskutoval projekt, který má ve spolupráci s Nadací VIA dělat určitou osvětu ohledně bohatých lidí a filantropie, tak uvidíme.

Jakou roli ve vašem životě hraje štěstí?

Myslím si, že to, co se nám děje, není výsledkem náhody, respektive že jedinou náhodu způsobujeme my, vlastní svobodnou vůlí. Náš život nezávisí na štěstí, ale na osobním přístupu.

Dobře, ale třeba po druhé světové válce u nás byla řada nadaných vědců a matematiků, kteří měli tu smůlu, že se narodili ve špatné době a nemohli studovat v zahraničí. Vám se v šestnácti letech vlastně otevřel celý svět.

Pokud bychom brali štěstí podle toho, do jaké doby se člověk narodil, tak se považuji za dítě štěstěny. Štěstí v tomto smyslu ale máme dnes všichni, protože žijeme v přelomové době. Jsem přesvědčen o tom, že to je doba přechodu do spravedlivější společnosti, v níž bude lidem více záležet na tom, co se děje kolem nich, budou aktivnější a zodpovědnější.

Přemýšlel jste někdy o tom, jak by se váš život odvíjel, kdybyste se narodil o dvacet, třicet let dříve?

Taky mě to napadlo. Kdyby to bylo za těžké totality, tak bych se asi věnoval vědě, teoretické matematice.

V těch podmínkách, které zde tenkrát byly?

No, já bych udělal vše pro to, abych se dostal na matfyz, na vědecká a výzkumná pracoviště. Věřím, že by se to podařilo. Tam byla jistá svoboda i za totality, protože matematika se brala jako věda, která není proti komunismu.

Jak jste se dostal od matematiky k obchodování na burze?

To mělo vývoj. Začaly mě zajímat akcie, když se zde v 90. letech objevily. Taky mě v té době zajímaly různé hry, a navíc jsem chtěl být bohatý.

V čem tkví podstata vašeho byznysu?

Podstata našeho byznysu tkví v tom, že vytváříme, podporujeme existenci finančního trhu, derivátové burzy. Jsme na straně nabídky a poptávky, to znamená, že jsme tvůrci trhu, takže díky hráčům jako my se dá na burze obchodovat.

Vaše společnost RSJ algorithmic trading úspěšně obchoduje na burzách v Londýně, Chicagu, Frankfurtu a New Yorku. Kolik času vám práce ve firmě zabere?

V současné době už pouze necelý půlden v týdnu.

Takže na společenskou obnovu, o níž jste se zmínil, máte času habaděj.

Ano, komunikuji napříč společností, se všemi možnými lidmi, kteří mají zájem pomáhat. Stav společnosti je špatný především z hlediska předsudků. Ne v tom, že by lidé byli špatní a že by špatně mysleli. A je zde navíc početně malá, přesto však významná, skupina zlojedů a zluhů, kteří tento systém zneužívají.

Mluvil jste o předsudcích lidí směrem k bohatým. Jaké další předsudky jsou ještě zakořeněné v naší společnosti?

Úplně zásadní předsudky, které vnímám, jsou předsudky vůči sobě navzájem. Lidé jeden o druhém většinou předpokládají tu horší variantu. Prostě hodně lidí u nás myslí negativně.

Může to souviset s českou závistí?

Může, ale není to podle mě primární.

Jedním z konkrétních způsobů, jak chcete pomoci společnosti, je váš návrh změny volebního systému, který má zvýšit šance slušných lidí ke zvolení do sněmovny.

Já bych řekl, že jeho klíčovou charakteristikou je obecně náprava demokracie. Problémem demokracie je to, že existuje riziko vlády lůzy. Můj návrh změny volebního systému umožňuje, aby vědomý člověk měl větší demokratickou sílu, ač všichni máme stejná hlasovací práva. Ta finta je v tom, že každý volič má více hlasů, a tím pádem vědomý člověk použije ty hlasy ‒ ať už plusové či minusové ‒ efektivně, kdežto zmanipulovaný člověk je nevyužije všechny efektivně. Jeden hlas dá svému populistovi, ostatní hlasy využije minimálně.

Co myslíte tím přívlastkem „vědomý“ člověk?

Informovaný, zodpovědný. A ještě by bylo dobré zmínit, že kvalitní volební systém je klíčovým bodem změn, které povedou ke spravedlivější společnosti.

Můžete návrh detailněji popsat?

Volba probíhá v 81 volebních obvodech odpovídajících obvodům senátním. Volební obvody jsou dvoumandátové, to znamená, že v každém obvodu se volí dva poslanci. Politická strana má právo nominovat v každém volebním obvodu jednoho či dva kandidáty. Nezávislý kandidát musí předložit petici s 1000 podpisy registrovaných voličů z volebního obvodu, ve kterém kandiduje. Každý volič disponuje dvěma plusovými hlasy a jedním minusovým. Ten udělí kandidátovi z kterékoliv kandidátky, kterého v poslanecké sněmovně nechce. Všechny hlasy mají stejnou váhu, tudíž za každý plusový hlas se kandidátovi jeden bod přičte a za každý minusový jeden bod odečte. Poslanecký mandát získají v každém volebním obvodu dva kandidáti s největším počtem platných hlasů. Jedná se o jednokolový volební systém, na základě kterého se zvolí 162 poslanců na volební období čtyř let.

Když odhlédneme od volebního systému, jak by se ještě dalo pomoci společnosti k pozitivním změnám?

Uvědoměním si většiny lidí, co má smysl, přemýšlením o tom a diskusí. Jednou z důležitých diskusí, které budeme rozjíždět, bude diskuze o hodnotách, hlasování o nich a v konečném důsledku stanovení národních hodnot.

V čem by měl být přínos takového žebříčku národních hodnot?

Jde o to, že se o tématu bude mluvit, lidé o hodnotách budou diskutovat, a to už samo o sobě má význam. Když se o něčem lidé baví, tak to tu společnost posouvá směrem, ve kterém probíhá ta diskuse. Když bude diskuse o hodnotách, každý bude mít jiné priority, každému se bude líbit něco jiného, lidé budou nuceni o tom přemýšlet. Věřím, že to bude další klíčový faktor změny ve společnosti.

Jedním z projektů, které jste se rozhodl podpořit, je časopis Vital Plus. Proč jste si vybral právě tento časopis?

Líbí se mi, že nepodléhá tlakům bulváru a od začátku vydávání čtenářům nabízí kvalitu. Mám z toho dobrý pocit, právě takové projekty mě zajímají. Považuji za extrémně důležité, aby senioři jako skupina žili kvalitní život.

V těchto týdnech se začalo více mluvit o zabezpečování se na stáří. Vláda zahájila kampaň, kterou chce lidi povzbudit k tomu, aby si začali spořit na stáří prostřednictvím takzvaného druhého pilíře důchodového systému. Doporučil byste jim, aby do tohoto druhu spoření šli?

Upřímně: moc jsem to nestudoval, tudíž na to nemám silný názor. Obávám se ale, že tak, jak je to dnes uděláno, to nebude moc dobře fungovat.

Jakým způsobem se vy zabezpečujete na stáří?

Z finančního hlediska se zabezpečovat nepotřebuji. A jinak se zabezpečuji tím, že jsem aktivní a že se udržuji v dobré fyzické kondici. Obecně si myslím, že výhodu v zabezpečení na stáří mohou mít lidé s více dětmi. Nemyslím si ale, že vláda může nějak zásadně ovlivnit porodnost a fakt, že populace bude stárnout. Spíše je potřeba kvalitně rozvrhnout ekonomiku tak, aby i starší lidé mohli pracovat. Domnívám se, že i když má člověk už důchodový věk, byla by škoda, aby odešel z aktivního života. Takže: udržovat se nejen fyzicky, ale i mentálně svěží, mít svěžího ducha, aby člověk mohl být aktivní i v důchodovém věku. Člověk by měl normálně naplnit svůj život a práce by měla být pro něj radost, není důvod končit s ní s nástupem důchodové věku. Člověk v důchodovém věku může pracovat ještě dlouho, i když ne třeba na plný úvazek.

Karel Janeček
Narozen 1973 v Plzni, v roce 1996 získal titul MBA na Bradley University v USA. O rok později absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky. Roku 2004 získal titul PhD v oboru Mathematical Finance na Carnegie Mellon University v USA. V roce 1995 založil a dlouho vedl společnost RSJ algorithmic trading, která je jedním z největších obchodníků na světových finančních trzích; dnes v ní působí jako předseda dozorčí rady. Založil celkem tři nadační fondy: Nadační fond Karla Janečka podporující mladé vědce v matematice, ekonomii a medicíně, Nadační fond proti korupci a Nadační fond pomoci, jehož posláním je pomáhat lidem, kteří se dostali do problémů poté, co vykonali něco pozitivního. Je spolumajitelem Centra současného umění DOX v pražských Holešovicích a jako mecenáš podporuje řadu projektů, např. hudební festival Struny podzimu. V poslední době věnuje hodně času práci na obnově společnosti. Je autorem populárních novotvarů „zlojed“ (podle ankety serveru lidovky.cz slovo roku 2012) a „zluha“. Zlojedem je míněn člověk bez morálních hodnot, zluhou přisluhovač zlojedů.Kolika let byste se rád dožil?

Tu otázku bych formuloval jinak: kolika let si myslím, že se dožiji. Tak já si myslím, že se dožiji 144 let. Minimálně.

Proč zrovna 144? Jak jste k tomu číslu přišel?

Protože 144 je rovno 12 na druhou, tedy 12 krát 12. A dvanáctka je pro mě nejdůležitější číslo, protože symbolizuje pravidelný dvanáctistěn, což je v jistém smyslu nejzajímavější Platónské těleso.

A jak byste si přál prožít roky od stovky výše?

Určitě bych se chtěl zabývat vědou, něco objevovat. Pak taky filozofií, trochu cestovat a nechat se opečovávat krásnými ženami.

Jaký je váš recept na spokojený život?

Život v pravdě a podle hodnot, bez kompromisů. Důležité jsou celoživotní tvorba a práce, celoživotní studium a kvalitní a častá fyzická aktivita. Prostě aktivní život.