„Jsme v informační válce. Lidé sice neumírají, ale určité formy války probíhají,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas brigádní generál Karel Řehka. Rozdíl mezi klasickou válkou a tou informační je podle něj v tom, že spousta lidí ji nevnímá a tvrdí, že se vlastně nic neděje. „Těžko se totiž definuje, kdy je soupeření v pořádku a kdy už je to za hranou a jde o akt nepřátelství. Navíc kybernetické útoky se velmi těžko prokazují,“ dodává.

Falešné a poplašné zprávy – dezinformace – jsou zbraně, které slouží zlu k dosažení jeho cílů. Podle Řehky však nejde o žádnou novinku. Zmiňuje, že tyto metody známe od středověku v podobě „lstí, klamání, podvržených informací, utajování. Napoleon cenzuroval média, v první i druhé světové válce působila propaganda. V Rusku už bolševici měli svoje propagační vlaky, jimiž jezdili na venkov. Na ovlivňování cizích zemí používali Kominternu a Kominformu.“

Jediný rozdíl v moderní podobě těchto metod: „Používají se sociální sítě, trollí farmy, kybernetické prostředí, ale jejich cílem je stále klamání nebo reflexivní řízení. Tedy to, že se rozhodnete podle jejich přání, aniž byste si to uvědomili.“

Armáda zla

Kdo stojí na straně pomyslného, takzvaného zla? Internetoví trollové. Jejich název je odvozen od mytologických postav, které jsou většinou charakteristické nevábným vzhledem a nevybíravým, tvrdohlavým chováním a hádavostí. V prostředí internetu jde o anonymní účastníky internetových diskusí, kteří v nich záměrně vyvolávají kontroverzi a emotivní, iracionální debatu. Toho se snaží dosáhnout mimo jiné za využití výše zmíněných dezinformací.

Lži se šíří po různých internetových platformách, útočí na emoce, šíří strach a vytvářejí v lidech nenávist. Proti takovému nepříteli nelze dlouhodobě a efektivně bojovat jako jednotlivec.

Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám při ministerstvu vnitra definuje pojem dezinformace jako „šíření záměrně nepravdivých informací, obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají“.

Trollem může být kdokoli, například jedinec, který narušuje diskusi pouze pro své osobní potěšení z pozornosti, kterou mu ostatní přispěvatelé věnují. Existují však i profesionální trollové, nebo dokonce i trollí farmy. V takovém případě jde mnohdy o lidi, kteří za svou práci trolla dostávají finanční odměnu, případně to dělají ze svého vlastního přesvědčení za účelem šíření osobního světonázoru.

O trollích farmách se pak mluví především ve spojení s Ruskem a jejich prokremelskou, dezinformační kampaní. Nejznámější tamní farma na trolly je Agentura pro výzkum internetu, která je nechvalně známá především v důsledku ovlivňování amerických prezidentských voleb v roce 2016. Tehdy byla odhalena důmyslnost takové trollí kampaně. Jejím cílem nebyla pouze podpora konkrétního kandidáta, ale především vytvoření názorové propasti mezi Američany. Proto trollové, kteří se na sociálních sítích vydávali za americké občany, na jedné straně například podporovali rasovou nenávist vůči černošské komunitě a na straně druhé vytvářeli webové stránky na podporu Afroameričanů a šířili příspěvky proti policejní brutalitě.

Agenturu pro výzkum internetu z Petrohradu financuje ruský oligarcha blízký ruskému prezidentovi Jevgenij Prigožin, taktéž přezdívaný „Putinův šéfkuchař“. Právě do jeho restaurace totiž Vladimir Putin brával své zahraniční protějšky a oslavoval své narozeniny.

Vzepřít se lžím

Stejně jako v příbězích z fantastických světů, i to internetové zlo je jen těžko přemožitelné. Lži se šíří po různých internetových platformách, útočí na emoce, šíří strach a vytvářejí v lidech nenávist. Proti takovému nepříteli nelze dlouhodobě a efektivně bojovat jako jednotlivec.

Proto v různých částech internetu vznikají uskupení lidí bojujících za pravdu. Ti se snaží ověřovat informace na internetu, předkládat fakta, a být tak protiváhou dezinformacím. Další si dali za úkol odhalovat internetové trolly nebo pěstovat na diskusních fórech a sociálních sítích racionální, férovou diskusi.

V České republice je to například občanská iniciativa Čeští elfové, která se nechala inspirovat stejnojmennými aktivitami v pobaltských zemích. Její název je stejně jako u jejich nepřátel odvozen z mytologie. V té se elfové vyznačují moudrostí a dobrosrdečností. V internetovém prostoru je jejich posláním pokrývat dezinformace a hoaxy neboli poplašné zprávy, odhalují trolly a informační vlivové operace v Česku.

Elfové jako největší riziko v českém internetovém prostoru vnímají slabou imunitu české společnosti proti masivnímu útoku řízených dezinformací a s tím spojené nenucené šíření bludů s pocitem, že se podílejí na vytváření disentu vůči „zlému“ establishmentu. „V podstatě to funguje tak, že stačí řízeným způsobem injektovat relativně malou dávku toxinu, jenž se dále velmi rychle šíří a znásobuje účinek,“ říká mluvčí Českých elfů Bohumil Kartous.

Existuje tak moc informací, že je někdy těžké oddělit fakta od lží. Právě proto je dnes mnohem důležitější vědět, jak ověřovat digitální informace.

V boji proti tomuto využívají obdobnou taktiku jako trollové – působí v anonymitě. A to proto, aby s nimi mohli účinně bojovat. „Důvodem je ochrana jejich soukromí, primárně před útoky různých digitálních svalovců. A samozřejmě jistota, že nebudou cílem jakékoliv snahy o zastrašování,“ vysvětluje Kartous, na kterého se pravidlo anonymity vzhledem k jeho pozici nevztahuje. Dalším obranným mechanismem elfů je skutečnost, že se vzájemně zná vždy pouze určitá část z nich, a to navíc v zabezpečeném režimu. „Vnitřní struktura je skutečně uzpůsobena tomu, aby v případě infiltrace nebyla napadena celá skupina,“ říká Kartous.

Elfové vznikli jako jádro, které se postupně rozšiřovalo přímým oslovováním lidí, kteří byli podle zakládajících členů dostatečně důvěryhodní a schopní poskytnout skupině své dovednosti a kvalifikaci. Kartous zdůrazňuje, že členem se může stát pouze člověk oslovený zevnitř a přijímacím kritériem do elfích legií zůstává i dostatečná důvěryhodnost.

Jejich struktura a činnost však také vybízí k otázkám. Pro koho pracují? Jsou jejich úmysly skutečně čisté? Kdo je financuje? Vzhledem k tomu, že není jasné vzhledem k jejich práci v inkognito režimu, kdo za jejich aktivitou skutečně stojí, jsou tyto otázky namístě. Pochybnosti vzbuzuje například to, že jejich tiskové výstupy šířilo například Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám při ministerstvu vnitra. Dále pak právě Kartous, tiskový mluvčí Českých elfů, je tajemníkem Občanského sdružení Britské listy, které vydává levicový deník Britské listy.

„Čeští elfové nepracují na něčí zadání, motivací je postavit se společenskému nebezpečí v podobě napadení společenských zájmů. Kromě jiného je součástí této motivace i apel na občanskou společnost, aby si toto akutní nebezpečí uvědomila,“ však tvrdí Kartous s tím, že je nikdo externě nefinancuje. Podle něj lze důvěru českých občanů vybudovat pouze dlouhodobým prokazováním své motivace a úmyslů. A dodává: „Pomoci může komparace s výstupy jiných institucí a projektů, které se tématem zabývají.“

Fakta na prvním místě

Lež se nerovná Východu a pravda neznamená Západ, nebo naopak. Válka mezi pravdou a lží není válka mezi lidmi s dvěma rozdílnými názory. Pravda by neměla být někým nazývána dezinformací jen proto, že odporuje jeho názorovému přesvědčení a dezinformace by měla být tím stejným člověkem kritizována nehledě na to, že ji šířil někdo, s kým sympatizuje. Minulý rok na podzim zveřejnil server Seznam Zprávy rozhovor se synem premiéra Andreje Babiše. Andreje Babiše mladšího vypátrali reportéři v bytě ve Švýcarsku. Řekl jim, že byl unesen na Krym a jeho otec se na tom měl podílet. Premiér toto odmítl a jako důkaz, že jeho syn byl na Krymu z vlastní vůle za rekreací, nikoli zavlečen, zveřejnil jeho fotografie, které tam měl pořídit opatrovník Babiše mladšího Petr Protopopov.

Pod nimi se následně na sociálních sítích otevřela diskuse o tom, zda jde o originální fotografie a jestli s nimi nebylo nějak manipulováno. Snímky následně z profilu premiéra zmizely. Verze o jejich manipulaci se tím stala uvěřitelnější.

Proto se do případu tehdy zapojil mezinárodní investigativní tým Bellingcat ve spolupráci s českou studentskou redakcí Houpací Osel. Bellingcat se snaží pomocí veřejně dostupných zdrojů ověřovat informace. Online mapy, sociální sítě, databáze fotografií a mnoho dalšího využívá k tomu, aby mohl analyzovat snímky kolující po internetu a určit jejich pravost či původ. Stejně to funguje i u videí.

Diskuse na internetu jsou často názorově vyostřené. Trollové se v této vyhraněnosti vyžívají, sami proto své příspěvky dohání ad absurdum.

V případě Babiše mladšího investigativci z Bellingcatu využili sílu sociálních sítí. S pomocí nadšenců, kteří je na nich podporují, se jim podařilo vypátrat přesné lokace, kde byly fotografie pořízeny. Stačilo přitom zveřejnit fotografie s výzvou o pomoc při pátrání. Desítky lidí z celého světa začaly Bellingcatu pomáhat. Dobrovolníci překládali nápisy na fotografiích, zkoumali odrazy v oknech nebo vyhledávali snímky s podobnými stavbami v pozadí. Společnou prací nakonec dokázali, že Babiš mladší skutečně na Krymu byl.

„Existuje tak moc informací, že je někdy těžké oddělit fakta od lží. Právě proto je dnes mnohem důležitější vědět, jak ověřovat digitální informace,“ říká člen Bellingcatu a redaktor The New York Times Christiaan Triebert, který na analyzování fotografií Babiše mladšího pracoval. Podle něj je v dnešní době nutné, aby lidé měli alespoň základní úroveň digitální gramotnosti. „Jak ověřovat informace online? To by podle mě mohl být přínosný předmět pro středoškolské studenty,“ dodává Triebert.

Pěšákem může být každý

Diskuse na internetu jsou často názorově vyostřené. Trollové se v této vyhraněnosti vyžívají, sami proto své příspěvky dohání ad absurdum. Baví je totiž pozorovat, jak jejich komentáře dalším diskutujícím drásají nervy.

O smysluplné debatě lze v takovém případě hovořit jen stěží. Avšak stejně, jako jsou zde trollové, kteří pro zábavu nebo za nějakým jiným cílem ničí diskuse, jsou zde také dobrovolníci, kteří se je snaží z vlastního přesvědčení zachránit. V roce 2016 vznikla na Facebooku švédská uzavřená skupina s názvem #jagärhär. Jejím cílem je reagovat na nenávistné a nepravdivé komentáře v internetových diskusích, a to pravdou a slušností. Takto chtějí její členové do diskusí na internetu vnášet názorovou různorodost a smysluplnost. Obdobná skupina vznikla před nedávnem také v Česku, akorát s přeloženým názvem – #jsmetu.

Do té se může přidat každý, kdo věří, že „základem věcné debaty by měla být obyčejná slušnost“. „Stavíme a podporujeme konstruktivní dialog bez nenávisti a dezinformacích na sociálních sítích a v online prostoru. Chceme ukázat, že i lidé s odlišnými názory, různého původu, politických přesvědčení, věkové kategorie, či povolání jsou schopni debatovat věcně, slušně a na základě pravdy,“ říká tiskový mluvčí české iniciativy Jakub Dostál. „Jsme tu, abychom společně upozorňovali, že lež, manipulace a nenávistné projevy nelze veřejně vydávat za názor,“ pokračuje.

Pokud některý z členů skupiny narazí na sociálních sítích nebo u článků na mainstreamových médiích na diskusi plnou nenávistných komentářů, přidá na ní do skupiny odkaz. Takto zmobilizuje další členy. Ti se následně do diskuse zapojí svým komentářem, případně podpoří komentáře svých kolegů označením „to se mi líbí“. Tyto komentáře pozná tak, že jejich součástí je hashtag #jsmetu.

„Věříme, že fakta, odvaha a přátelství jsou silnější než pomluvy, dezinformace a strach,“ zní jedno z pravidel skupiny, které zároveň apeluje na to, aby si členové předem ověřili informace, které v diskusích šíří, a nejlépe zveřejnili i zdroj odkud čerpají.