Lesy v jejich příbězích jsou plné kouzel, nebezpečí a nečekaných překážek. Lesy, do kterých chodíme my, takové nejsou. Ale počkat… opravdu ne? Nemluvím teď o amazonském pralese nebo o divokých kanadských hvozdech, ale o českém lese, o tom důvěrně známém, obhospodařovaném, mírumilovném lese protkaném značenými turistickými stezkami, plném krmelců, posedů a oplocených lesních školek. I tenhle les může být tajemným místem, hřištěm pro objevování, zónou mimo hranice všedního světa. Čím vším pro nás může být les?

Místo k žasnutí

Každodenní život nám v dospělosti nedává mnoho příležitostí nad něčím užasnout. Vzpomínáte si ještě, jaký to je pocit, s očima dokořán a klidně s otevřenou pusou zírat na něco, co vám prostě vezme dech? V lese můžete žasnout na každém kroku. Když nám nad hlavami šumí koruny stromů, které jsou mnohem větší a často i starší než my sami, mnohem snadněji můžeme odložit naučený pocit, že „všechno známe, všude jsme byli“, a s pokorou a úžasem přihlížet kráse okolo sebe. Třeba nad slunečními paprsky, které se jednotlivě prodírají větvemi stromů a vytvářejí takovou tu nádherně mihotavou světelnou mlhu. A žasnutí podle psychologů prodlužuje život. Tedy ne že bychom se díky němu dožívali vyššího věku. Ale při zážitcích a událostech, které vzbuzují náš úžas, máme pocit, že jedno odpoledne trvalo mnohem déle než například odpoledne strávené v práci nebo ve frontě na poště.

Místo k bloudění

Odbočit ze známé cesty, na chvíli jen tak trochu zabloudit a skončit úplně někde jinde, než jste měli v plánu, je nečekaná radost, kterou si v lese můžete dopřávat znovu a znovu. Možná, že se přitom trochu popícháte o malé smrčky, poškrábáte se o šlahouny malin, chvíli doopravdy nebudete vědět, kde jste a vyjdete z lesa někde úplně jinde, než jste mysleli, ale to všechno patří k věci. Zkuste na chvíli odložit mapu, vypnout navigaci a vydat se všanc nepředvídatelnosti. V českém lese si můžete malé bloudění dopřát naprosto bezpečně a s jistotou, že už za chvilku vyjdete u nejbližší vesnice, na okraji pole nebo u silnice.

Místo k dobrodružství

Dobrodružství lze definovat jako zážitek, u kterého nevíte předem, jak to dopadne. (Když víte, jak to dopadne, není to dobrodružství, ale procházka, výlet nebo poznávací zájezd.) A les je plný příležitostí k dobrodružství. Stačí vyrazit na houby někam, kde to moc neznáte, a oddat se lovecké vášni, které propadnete při první babce ve vašem košíku. Chcete-li trochu větší porci dobrodružství, sbalte si spacák a karimatku a zkuste v lese strávit jednu noc pod širým nebem. Naslouchejte nočním zvukům, usrkávejte z termosky čaj, který má úplně jinou chuť než ten, který pijete k snídani doma, a budete si připadat jako na skutečné dobrodružné výpravě.

Místo, kde lze být v přítomném okamžiku

V běžném životě stále něco odvádí naši pozornost od toho, co se děje právě teď a tady. Sklouzáváme očima k televizní obrazovce nebo k displeji telefonu, reagujeme na stále nové a nové podněty, nasloucháme jiným i sami sobě jenom napůl. Vydejte se do lesa bez telefonu a buďte na chvíli jen teď a tady: vnímejte očima, ušima, nosem i svýma rukama všechno, co vás právě teď obklopuje. Svět mimo hranice lesa na chvíli zmizí.

Místo, kde jste sami se sebou

Chcete-li si všechny výše zmíněné zážitky užít dvojnásobně, zkuste se vypravit do lesa sami. A vnímejte sílu lesního ticha, v němž zní jenom vítr v korunách stromů, praskání větviček pod vašima nohama, hlasy ptáků… a možná i další tajemné lesní zvuky, které se vynoří, když budete pozornější. Naslouchejte lesu a naslouchejte i sami sobě. Pokuste se na chvíli stopnout nekonečný vnitřní monolog – starosti, vzpomínky, plány a seznamy povinností – a pozorně vnímejte, co se vynoří pod ním. Buďte jen sami se sebou. A buďte s lesem. Je to ten největší dárek, který vám les může dát. I když houby a maliny jsou samozřejmě taky fajn.