Životopisci se přou už v otázce, zda šlo o skutečné hluboké citové pouto, či aféru rejdaře. Co pro sebe navzájem ti dva znamenali, věděli jen Marie Callasové a Aristotela Onassise a pravda odešla spolu s nimi.

Onassis byl egocentrický muž bažící po neomezeném vlivu. Skvělý rétor, vypravěč se smyslem pro humor, milovník zábavy. Své hosty dokázal bavit v pěti jazycích. Údajně měl až magnetizující sílu udržet si pozornost kohokoliv. Jeho motto bylo: „Jediné pravidlo je, že pravidla neexistují.“ Od života si bral, co chtěl.

Winston Churchill s chotí a synem Randolphem, vévodkyně z Kentu s dcerou, Douglas Fairbanks, monacká kněžna Grace a kníže Rainier, Greta Garbo, Frank Sinatra, Eva Perónová, Gary Cooper, ti všichni se s ním rádi plavili na jeho jachtě. Obvykle nechyběla autorka vyhlášené společenské rubriky sledující život smetánky, Elsa Maxwellová, chráněnkyně Callasové. To ona ji s Aristem, jak mu Maria říkala, seznámila v roce 1957 na plese v Benátkách.

Poprvé se oženil ve dvaačtyřiceti se sedmnáctiletou dcerou patriarchy rejdařského klanu Stavrose Livanose. Se záměrem posílit vlastní vliv na mořích. Z třináctiletého manželství se narodili Alexandros a Christina, po níž pojmenoval loď, na které se cítil doma. I druhý sňatek s vdovou po americkém prezidentu J. F. K., Jacqueline, byl promyšlený tah. Svět se dojímal romantickou lovestory, ale láska v tom hrála pramalou roli. Potřeboval dosáhnout do amerických vod.

Co bylo mezi dvěma svatbami? Bouřlivý život jednoho z nejbohatších mužů své doby. Vlastnil ropné tankery rozeseté po mořích napříč zeměkoulí, domy na Manhattanu, v Londýně, v Paříži i jinde. A někde v tom všem si šla za vlastním snem Maria Callasová, narozená roku 1923 v New Yorku v rodině řeckých přistěhovalců.

Hudební nadání u ní podporovala matka. Věděla, že nejlepšího vzdělání se jí dostane v Řecku. V roce 1937 Maria získává stipendium na Státní konzervatoři v Athénách a začíná na sobě tvrdě pracovat. Píle sopranistce přinese bezmála dvacetiletou hvězdnou kariéru.

Zažívá první úspěch v Tosce v Athénské opeře, ale touží po větší slávě. Vrací se za otcem do Ameriky, ale tam o ni opera nejeví zájem. Roku 1947 je zpět v Evropě. Angažmá ve Veroně vystřídají Benátky. Vdává se za mnohem staršího podnikatele, Itala G. B. Meneghiniho, svého budoucího impresária. Zkraje padesátých let se dosud obézní operní divě podaří zhubnout přes třicet kilogramů a mění se v femme fatale.

V přítomnosti Onassise, který ji pozve k plavbě jeho lodí, se poprvé v životě cítí jako žena. A bezhlavě se do něj zamiluje. Píše se rok 1959 a hosté na lodi Christina jsou svědky rodící se náklonnosti Ariho k Marii, na veřejnost se dostávají fotografie z plavby. Novinářům se rejdař vysmekává hláškami typu:„ Jsem námořník a námořníkům se takové věci stávají.“

Podle svědectví lidí z jejich blízkosti Callasovou láska k Onassisovi zničila. Byli spolu i nebyli. Opouštěl ji a vracel se. Odmítal si ji vzít. Nejasnosti panují i o jejím těhotenství. Připravena vzdát se kariéry a být jen s ním propadá hysterii, ztrácí hlas, ruší představení. Volí samotu, prášky…

Nejen že se nerozvedl s první ženou, odvrhl Marii a později si vzal Jacqueline. Po smrti syna Alexandrose při leteckém neštěstí v roce 1975 ztratí Aristoteles Onassis chuť žít. Chřadne. Umírá o dva roky později. Jediné, co si ze svého obrovského majetku bere do nemocnice, je přikrývka, dárek od Marie Callasové k jeho posledním narozeninám.