Myslíte si, že pro vás, jako člověka z byznysu, bylo jednodušší rozjet neziskovku?

Výrazně jednodušší. Bez té startovní čáry, kterou nám dalo 18 let podnikání, by to vůbec nešlo udělat. Jedna věc jsou zkušenosti, druhá věc je, že mám přístup k lidem, kteří nám s tím pomáhají, a třetí je fakt, že Dobrý anděl je „proof concept“, vyzkoušený koncept, který funguje na Slovensku.

Za rok a půl existence máte 19 tisíc dobrých andělů, lidí, kteří pravidelně přispívají nemocným dětem a jejich rodinám. Čím si tak velký zájem vysvětlujete?

Je to kombinace faktorů. Ale možná bych začal odjinud. Mám v sobě přirozenou podnikatelskou soutěživost a dravost. V případě Dobrého anděla je ale hodně utlumená. Není to hra s nulovým součtem. Naprostá většina těch lidí, kteří se stávají dobrými anděly, už dříve někomu pomáhala. Pokud jde o zaměření fondu, rakovina se statisticky týká každého třetího až čtvrtého člověka v této zemi. Objevuje se poměrně náhle a kromě zdravotního efektu klade na rodinu velké organizační nároky. I v případě úplné rodiny to začne skřípat. Najednou vyskočí náklady, ale odpadnou příjmy.

Jak celý ten systém funguje?

To je vlastně taková naše konkurenční výhoda, protože všechny peníze, které jeden měsíc od našich dobrých andělů vybereme, hned zkraje následujícího měsíce posíláme rodinám. Na provoz fondu nejde ani koruna. Každý z Dobrých andělů má možnost se kdykoliv přihlásit na našem webu a podívat se, jak prospívají jím vybrané či systémem náhodně přidělené rodiny, kterým pomohl. Má na ně telefon, e-mail, ví, jak se jmenují a kde bydlí. Pokud to tak cítí, může se rodině ozvat. Primárně se tedy snažíme propojovat lidi mezi sebou.

Komu pomáháte?

Poprosili jsme dobré anděly, aby si odhlasovali rozšíření dětských onemocnění, kterým budeme pomáhat. Souhlasili a k rakovině přibyla třeba cystická fibróza, Crohnova nemoc a další těžké, dlouhodobé a život ohrožující nemoci, o kterých lidi téměř nevědí. Ale ono je to na jednu stranu dobře, nemusíme být všichni odborníci na 80 nemocí, jsou také jiné věci v životě.

Máte možnost porovnat obě prostředí – byznys i nezisk. Myslíte si, že lidé z byznysu koukají na lidi z nezisku jako na chudáky, kteří jdou o něco žebrat?

Myslím, že je zde rozšířený jeden zdeformovaný názor, že neziskových organizací je příliš mnoho, že fungují špatně a že kradou. Všechny tyto tři věci jsou nepravda. Ještě jsem neviděl ekonoma nebo ministra financí, který by si stěžoval na to, že vzniká nový podnikatelský projekt. Navíc, do pěti let řádově 95 % podnikatelů zkrachuje. Kapitalismus je živý organismus, ekosystém, kde se pořád rodí nové věci a jiné umírají. To mu dává sílu a dynamiku. Zároveň má logicky řadu děr, chyb, které pomáhá řešit právě neziskový sektor. Aby společnost jako celek dobře fungovala, musí každý dělat ten svůj kousek. Proto si myslím, že by neziskovek mohlo být i víc. Těch nepoctivých je naprosté minimum.

Z nedávného průzkumu o dárcovství v České republice vyšlo, že na charitu více přispívají lidé, kteří na tom sami nejsou až tak dobře. Jak si to vysvětlujete?

Lidi, kteří jsou takzvaně bohatí, často ve skutečnosti bohatí nejsou. Obecně tady přistupujeme k bohatství tak, že si představíme bankovní konto, auto, dům nebo letadlo. Ve skutečnosti to je stav mysli, kdy člověk cítí, že má víc, než potřebuje, že má dostatek a umí s tím být dlouhodobě spokojený. V tu chvíli je vnitřně bohatý. Existuje spousta lidí, kteří jsou bohatí těmi vnějšími věcmi – řídí drahé auto, ve skutečnosti ho splácí, mají hypotéku, platí dětem školy… Berou dvě stě tisíc, a přesto jim to nevychází. Takový povrchní pohled na bohatství není správný. Méně bohatí lidé si umí nouzi lépe představit.

Jak jste k tomuto pohledu na bohatství dospěl?

Souvisí to s mým zájmem o filozofii a duchovní rozvoj. Mnoho let jsem přemýšlel nad tím, co má v životě smysl, četl knihy, bavil se s lidmi. Přemýšlel jsem samozřejmě i nad otázkou bohatství. Mimo jiné proto, že jsme s kolegou Honzou Černým byli mladí, podnikali jsme, pak jsme firmu prodali a najednou jsme dostali relativně hodně peněz. Znáte ty případy, kdy někdo vyhraje v loterii a za půl roku není o nic šťastnější, než ostatní? Proto jsme přemýšleli, co dál, původně jsme měli záměr podnikat v jiném oboru, ale pak se objevil Dobrý anděl. Když je člověk na tyto věci nastavený, tak je prostě vidí. Dobrý anděl je v podstatě firma – má své zákazníky, musí být efektivní a užitečná, pro obě dvě strany.

Dají se srovnat osobní „benefity“ z byznysu a nezisku?

Kromě těch peněz, které tečou obráceným směrem, je to velmi podobné. Dobře řízená firma je v zásadě podobně užitečná jako dobře řízená nezisková organizace. Je si to tedy velmi blízké, skoro bych řekl stejné. Máte vizi, strategii, dáváte dohromady lidi, věci, někdy se daří víc, jindy méně.

Překvapilo vás v prostředí českého nezisku něco?

Překvapilo mě, kolik dobrých projektů tady je. Dneska jsem viděl další. Xkrát jsem se bavil s lidmi, jestli existuje něco pro seniory, a teď tady vidím Elpidu. V Dobrém andělovi mě překvapilo, jak silní jsou lidi a děti, kteří mají nějakou formu rakoviny. Vždycky mě to hodně nabije a trochu zahanbí. Jsou silnější, než by na první pohled člověk řekl. Zejména u dětí je vidět, že přestože bojují o život, dokáží být šťastné. Vždycky si říkám, když se moji kluci perou a zlobí, že jsou pravděpodobně zdraví.

Co myslíte, že v české společnosti chybí?

Svět není absolutně daný, je takový, jak ho vidí každý z nás. Proto máme každý rád jiné věci. Někdo miluje chuť cigarety, já jsem zase rád na horách. Česká společnost není ani dobrá, ani špatná. Jsou konkrétní věci, které pro ni můžu udělat. Jedna z nich je Dobrý anděl, a pak jsou tu moji kluci. Mám opravdu radost, že si jako táta můžu dopřát ten luxus a trávit svůj čas se dvěma zlobivýma klukama.

Je vám osmatřicet, přesto, přemýšlíte někdy nad stářím?

Často. Vnímám, že stárnu. Vnímám, že velmi dobře funguje propojení malých dětí a starých lidí. Dědečkové a babičky mládnou. Líbí se mi starší sportovci. Když jsou senioři fit, vždycky mě to potěší. Mám možnost to vidět na horách, na kole, na běžkách. Znám fantastického běžkaře, kterému je přes sedmdesát. Působí na mě jako taková zdravá protiváha proti tomu testosteronovýmu nadopovanýmu kompetentnímu sportu, pro který nemám úplně pochopení.

Co vám dělá radost a co vás motivuje?

Radost mi dělá pěkné ráno s klukama, Dobrý anděl, kolegové, potkávání se s šikovnými lidmi. A co mě motivuje? Chci pěkně prožít každý další den.