Ztratila jsem kontakt na dlouholetou kamarádku z dětství a moc ráda bych se s ní spojila. Nevím ale, kde dnes žije, ani jak ji hledat.

Do nedávné doby bylo podobné hledání velice těžké. Osobní údaje jsou přísně střežené a jakékoliv úřední hledání bylo prakticky nemožné. Všichni, kteří se dostali do podobné situace, museli velice improvizovat. Hledat rodinu, přátele či známé přes jiné přátele a známé a podobně. Od července letošního roku je to mnohem snazší. Ministerstvo vnitra České republiky zavedlo službu, která se oficiálně nazývá zprostředkování kontaktu. Na matričním úřadě, obecním úřadě obce s rozšířenou působností, na krajském úřadě, na Ministerstvu vnitra nebo na internetových stránkách www.mvcr.cz získáte formulář, který na těchto úřadech můžete také rovnou podat.  Je velmi jednoduchý a v zásadě obsahuje pouze vaše jméno, příjmení, adresu a případné další kontaktní údaje a co nejvíce údajů o kontaktované osobě, na základě kterých lze tuto osobu identifikovat. Za službu zaplatíte správní poplatek 500 Kč a tím vaše role v podstatě skončila.

Ministerstvo vnitra poté pošle kontaktované osobě, vaší kamarádce, informaci o vás, coby kontaktující osobě (žadateli), přičemž kamarádka se s vámi může spojit. Nemusí, je to jen a jen v její kompetenci. Služba je založena na prostém technickém kontaktování. Příčiny a důvody žádosti či případného odmítnutí jsou proto bezvýznamné. Ministerstvo vnitra vás coby žadatele kontaktuje v trojím případě. Pokud se nepodaří kontaktovanou osobu identifikovat, pokud nemá trvalé bydliště na území České republiky a také pokud tato osoba zemřela. Tento třetí případ se ale nevztahuje na vás – musí totiž být zároveň splněna podmínka, aby kontaktovaná osoba byla ve vztahu k vám osobou blízkou. Vše upravuje zákon č. 133/2000 Sb. (o evidenci obyvatel) ve znění pozdějších předpisů. A pro účely tohoto zákona se osobou blízkou rozumí otec, matka, prarodiče, sourozenec, dítě, vnuk, manžel nebo partner. Pokud se zprostředkování neuskuteční, úřad vám bohužel správní poplatek nevrátí. Nicméně i poté jsou jistě možnosti. Můžete se například obrátit na Linku seniorů a vymyslet s konzultantem alternativní způsob hledání.

Právní poradna

Majitel domu mi přinesl k podpisu novou nájemní smlouvu. Končí regulace a jím navrhované nájemné je vysoké, navíc nevím, čím se řídil při jeho určování.

Jak jsem z vašeho dotazu pochopil, ještě jste novou smlouvu nepodepsal. Vaše stará smlouva, pokud je na dobu neurčitou, jak předpokládám a jak bývá běžné, končí buď výpovědí, dohodou nebo právě podpisem nové smlouvy. Jestliže dosud měl pronajimatel  zákonné právo vám zvyšovat postupně nájemné podle deregulačních pravidel, nyní tuto možnost jednostranně nemá.  Je tu také velice důležitá terminologie – pronajimatel vám nepředkládá novou smlouvu (z jakési vyšší moci), ale návrh nové smlouvy. Na všech bodech smlouvy se musíte před podpisem shodnout – je to tedy věc k dvoustrannému rovnému jednání. Nyní zákon počítá s tím, že pokud se nedohodnou nájemce a pronajimatel na výši nájemného, mohou se obrátit na soud. Potíž ovšem v tuto chvíli je, že přestože se potenciální konflikt ohledně zvýšení nájemného od 1. ledna 2010 týká odhadem 400 tisíc bytových jednotek, ministerstvo pro místní rozvoj teprve připravuje cenové mapy místně obvyklého nájemného. Nikdo tedy, dokonce ani soud, neví přesně, čím se řídit.

Rozhodnutí je přirozeně na vás, nicméně v tuto chvíli se nabízí nespěchat s podpisem nové smlouvy a počkat alespoň do doby, kdy budou cenové mapy k dispozici. Pokud jednou něco podepíšete, obtížně se s tím posléze něco dělá. Pro více informací, případně pro radu, podporu či pomoc se můžete obrátit například na některou z občanských poraden (www.obcanskeporadny.cz, tel. 222 780 599) nebo na Sdružení nájemníků ČR (www.son.cz, tel. 234 463 343 4).

Zdravotně-sociální poradna

Mám pocit, že můj otec jeví příznaky demence. Projevuje se to mj. tím, že se občas nepěkně a naprosto nepředvídatelně chová ke své rodině, především své ženě. K lékaři ovšem odmítá jít.

Ta situace, kterou popisujete, je bohužel velice běžná. Přitom včas určená diagnóza a včasné zaléčení mohou vývoj nemoci významně ovlivnit a nemocnému i jeho blízkým ušetřit mnoho starostí a trápení. Typické bohužel bývá i to, že jakousi pomyslnou první obětí demence bývají ti nejbližší. Otázka, jak dotyčného dostat k lékaři, když si svoji nemoc či to, že je něco v nepořádku neuvědomuje, je velkým tématem. Dotýká se základních práv a svobod lidí žijících v demokratické společnosti.  Pokud člověk neohrozí svým jednáním sebe nebo své okolí, není možná tzv. nedobrovolná hospitalizace.  Je to extrémní příklad, nicméně je potřeba především zkoumat, zda vše již nepřekročilo zdravou mez a zda jednání vašeho tatínka například nenaplňuje některou ze skutkových podstat trestného činu domácího násilí.

Další možností je tajná dohoda s praktickým lékařem, případně i s lékařem specialistou, ke kterému otec chodí s jinými zdravotními problémy, aby jej přesvědčil o nutnosti neurologického vyšetření (psychiatrie se lidé většinou zaleknou). Podobně lze postupovat, pokud by byl váš otec z nějakého jiného důvodu hospitalizován. Někdy zabere spolupráce s kamarády či lidmi, na které otec třeba více dá (tady platí obzvláště, že doma není nikdo prorokem). V každém případě se obraťte na sdružení, které nese název Česká alzheimerovská společnost (www.alzheimer.cz, tel. 286 883 676). S podobnými případy pracují denně a dost možná pro vás budou mít nějaký nápad.