Právní poradna

Půjčila jsem sousedce peníze a ta se mi teď směje, kde to prý mám napsané. Platí ještě dnes ústní smlouva?
České právo vychází ze staré zásady práva římského: Pacta sunt servada, která říká, že smlouvy se mají dodržovat. A to jak ústní, tak konkludentní (uzavřené mlčky) či písemné. Jen u některých typů smluv – a týká se to většinou nemovitostí – české právo předepisuje písemnou formu. A tedy se bez písemné formy na smlouvu pohlíží jakoby nebyla uzavřena. U smlouvy o půjčce není písemná forma vyžadována, a tak přirozeně platí tak, jak jste se domluvily (ve vašem případě nejen vznikla smlouva, ale bylo dokonce již poskytnuto plnění). Vzniká zde tedy již jen otázka vymahatelnosti a pak také otázka promlčení.
Co se týče vymahatelnosti – pokud by sousedka nadále odmítala plnit, budete jí muset napsat tzv. předžalobní upomínku a nezareaguje-li, obrátit se skutečně žalobou na soud. Jelikož jde o občanské právo, kde až na výjimky nese důkazní břemeno žalující, budete to vy, kdo bude muset existenci své pohledávky dokázat. A to je jediná nevýhoda ústní formy – hůře se prokazuje. Nemožné to ale samozřejmě není. Pochybnost je tady jen faktická, nikoliv právní.
Otázka promlčení je složitější. Obecně u půjčky platí tříletá promlčecí lhůta. Ta ale počíná běžet až dnem, kdy měly být peníze vráceny. Pokud byly domluveny splátky, promlčuje se každá splátka jednotlivě. Samo promlčení ale neznamená zánik dluhu. Promlčení musí být vzneseno jako námitka a prokázáno u soudu. Více naleznete v občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.)

Sociální poradna

Jak je to dnes s Domovy důchodců? Jsou i nadále pořadníky? Žiji sám a přemýšlím, zda se do nějakého nepřestěhovat.
Za poslední roky proběhlo několik změn. Tou první je, že seznam čekatelů nevede zřizovatel (většinou městský či krajský úřad), ale každý domov zvlášť. Tou druhou je, že platný zákon o sociálních službách počítá s jakoukoliv ústavní péčí pouze u lidí, jejichž zdravotní stav je takový, že vyžaduje každodenní pomoc při úkonech v péči o vlastní osobu. Třetí změnou je pak změna názvu – většinou se dnes již setkáte s pojmenováním Domov pro seniory.
Pokud splňujete podmínky pro přijetí do domova pro seniory, zbývá jediné – zvážit, zda o to skutečně stojíte. Ideální je navštívit několik takových domovů, srovnat je, zjistit, zda by vám v některém bylo dobře. Řada lidí, kteří se obrací na Linku seniorů s podobným dotazem, většinou ještě váhá. Z domova se jim nechce, nedokáží si ale představit, že by vše zvládli sami a nechtějí třeba nikoho obtěžovat. S pomocí pečovatelské služby, případně dobře zorganizované pomoci blízkých, je možná spousta věcí a většinou jsou lidé rádi, že žijí a také dožijí doma. To souvisí i s vaší otázkou týkající se pořadníků. Situace se mnohem zlepšila a se systémovým důrazem na domácí péči značně ubylo žadatelů o přijetí do domova pro seniory. Konkrétně se však musíte zeptat ve vámi vybraných zařízeních.
Pokud podmínky pro přijetí nesplňujete, je možné vyhledat nějaké penziony pro seniory. Ty ovšem nepatří mezi sociální služby a je třeba se připravit na tučné nájemné.
Ideální pro řešení samoty jsou podle zkušeností projekty mezigenereční – domy, kde žijí pohromadě lidé všech generací. O jednom takovém byla reportáž v minulém čísle časopisu Vital plus. Bohužel těchto domů zatím v České republice mnoho nenajdete.
Více informací získáte na sociálních odborech příslušných úřadů, případně na internetu. Obrátit se samozřejmě můžete také telefonicky či emailem na Linku seniorů.

PRAKTICKÉ RADY

Je mi 88 roků a přestože jsem ještě docela zdráva a zvládnu v podstatě vše podstatné, na některé věci již nestačím. Například si vyměnit prasklou žárovku. Na koho se mohu obrátit s prosbou o pomoc?
Nevím, zda-li najdeme uspokojivou obecnou odpověď na vaši otázku – vzhledem k tomu, že nevím, kde bydlíte, zda v obci, či ve městě, máte-li dobré sousedy či rodinu …Myslím, že vždy nejlepší je věci vyřešit v rámci rodiny či komunity. Je tedy ideální, přestože ne vždy se to jeví jako vhodné (například když v rodině či v sousedství jsou nedořešené spory), začít od těch nejbližších. Na Linku seniorů volá řada lidí, kteří se bojí oslovit své děti či sousedy s prosbou o pomoc. Nebojte se, že budete obtěžovat – nejen Rychlé šípy žili vybarvováním okének v modrém životě. Lidé si nakonec rádi pomohou, i když to někdy tak nevypadá.
Pokud není skutečně mezi vašimi blízkými nikdo, kdo by vám s podobnými věcmi pomohl, pak je třeba zmapovat – nejlépe přes obecní úřad – jaké jsou dostupné služby ve vašem regionu. Pomoci by vám v tom mohla pečovatelská služba, charita, obrátil bych se ve vašem případě i na církve, kde bývá řada lidí, kteří pomáhají druhým s radostí. A pokud například žijete na vsi, nebojte se zavolat starostovi a on už to zařídí. Tedy – měl by. Paradoxně větší problém to může být ve větších městech – tam je ale zase více podobných služeb jako jsou charita, diakonie či již zmíněné pečovatelské služby.
Mohu snad také v tomto kontextu prozradit, že se chystá změna zákona, která počítá s tím, že by na každém sociálním odboru městského úřadu byl alespoň jeden zaměstnanec, který by měl na starosti seniory.
Dotkla jste se zároveň velké otázky dneška – co vše ošetřit službami, aby nakonec služby nevytlačily přirozenou rodinnou a sousedskou komunikaci, vzájemnou starost, péči a pomoc.

LÉKAŘ RADÍ

Je mi 70 let a čeká mě operace šedého zákalu – nejdříve levé oko a pak zřejmě i pravé. Ráda bych se dozvěděla více o tom, co mě čeká. Mám z operace a případných komplikací trochu obavy.
Asi u 50 % pacientů starších 60 let se vyskytuje určitý stupeň šedého zákalu – takže není třeba se děsit! Jedná se o onemocnění oční čočky, která stárnutím tvrdne a ztrácí svou průhlednost, to je nejčastější příčina vzniku tzv. “katarakty”.
Určitou roli hraje samozřejmě i dědičnost, šedý zákal může vzniknout i v důsledku dlouhodobého užívání některých léčiv např. kortikosteroidů nebo v souvislosti s jiným celkovým nebo očním onemocněním. Nejčastějšími příznaky onemocnění je zamlžené vidění – jako přes špinavé sklo, oko bývá více oslnitelné a je citlivé na silnější světlo, barvy nevidíme tak syté jako druhým okem a nemocným okem můžeme vidět “duchy” kolem předmětů.
Zřejmě vás podobné obtíže přivedly k lékaři a ten po podrobném vyšetření navrhl operaci.
Nejedná se o těžký zákrok, provádí se většinou ambulantně nebo s jednodenní hospitalizací. Samozřejmě má operace svá rizika a možné komplikace, se kterými vás lékař seznámí a poučí o všech varovných příznacích.
Operace se provádí ultrazvukem, takzvanou fakoemulzifikací. Provede se cca 3milimetrový řez, kterým se sonda zavede dovniř a rozdrtí zkalenou čočku. Po jejím odsátí a výplachu oka je čočka nahrazena měkkou umělou čočkou. Celý výkon trvá asi 15-30 minut, pak vám oko zakryjí a odcházíte domů. Po operaci se ještě týden kapou antibiotické kapky a asi 3 týdny kapky s kortikosteroidy zpočátku asi 3x denně, potom se frekvence kapání snižuje.
Kontrola je nutná hned první pooperační den a pak asi za 4-5 dní (to je obvyklá doba výskytu nejčastějších komplikací). Asi za 3-6 týdnů se odstraňují stehy a pak frekvenci kontrol určí už váš obvodní oční lékař.
Obvyklé domácí práce či zaměstnání např. v kanceláři můžete vykonávat již po několika dnech, ale do fyzicky namáhavého zaměstnání, kde hrozí infekce, nebo k profesionálnímu řízení motorových vozidel, je vhodné vrátit se až po 4-6 týdnech od operace po závěrečné oční kontrole a předepsání případných nových brýlí.
Pro předejití komplikací je nutné naprosto přesně dbát instrukcí lékaře – kapat kapky do oka, chodit na stanovené kontroly, chránit oko před sebemenším úrazem alespoň 6 týdnů a hlavně při silné bolesti okamžitě navštívit lékaře.
Věřím, že operace dopadne dobře, pravděpodobnost závažných komplikací není vysoká a pokud byste se ještě na něco ráda zeptala, myslím, že váš oční lékař bude umět rozptýlit vaše obavy, anebo je možné zavolat a promluvit si o tom na Lince seniorů – 800 200 007 – každý všední den od 8 -20 hod.