Zazimování zahrady je jednoduché a snadné, ale hodně nezvyklé pro ty, kdo jsou zvyklí na rytí záhonů, hrabání a pálení listí a pečlivý úklid všeho, co by se přes zimu nedej bože mohlo rozložit a zamořit nám zahradu něčím jedovatým, nebo aspoň nějak jinak škodlivým. Rozklad rostlinného materiálu v půdě přitom vytváří základ úrodnosti naší půdy v příštím roce, dodává půdě organickou hmotu, na kterou je v posledních desetiletích tak chudá.

Po sklizni zeleniny záhony necháme pár týdnů odkryté, aby se stačily vysemenit všechny rostliny, které příští rok na zahradě chceme mít a přitom si ušetřit práci s jejich setím. Jsou to třeba saláty, červená lebeda, brutnák, mangold, čekanka, roketa, měsíček, slunečnice, ale i některé užitečné plevele, např. ptačinec žabinec. Ani pak záhony neryjeme, ale pečlivě na ně navršíme všechen dostupný rostlinný materiál. To je mulčování, vrstva mulče může být klidně i 20 cm silná, v tomto období můžeme použít i hrubší rostlinný materiál. Opadané listy můžeme nechat ležet, pokud je jich moc, můžeme je shrabat a navršit na hrubý mulč na záhonech. Květiny a okrasné rostliny před zimou nestříháme, necháme je takzvaně zatáhnout přirozeně. Stáhnou sílu do kořenů a v příštím roce se nám odvděčí silnějším růstem a bohatším kvetením.  Zbytek listopadu můžeme věnovat třeba moštování, sušení jablečných a hruškových křížal, švestek, louskání ořechů anebo si nechat vypálit dobrou pálenku.

Oblíbené adventní kalendáře s čokoládou můžeme nahradit látkovými pytlíky se sušeným ovocem a ořechy. Na příkladu adventního kalendáře můžeme přemýšlet o všudypřítomném vánočním byznysu. Sériový adventní kalendář nemůže počítat s proměnlivou dobou adventu, a tak čokoládový advent začíná vždy prvního prosince. První svíčku na adventním věnci si ale raději zapálíme čtvrtou neděli před Vánocemi, kdy adventní doba začíná. Věnec nemusíme kupovat v květinářství, můžeme jej sami vytvořit. Pokud to neumíme, nebo nemáme materiál, můžeme  využít  třeba keramickou podložku se čtyřmi držáky na svíčky, kterou si vlastnoručně nazdobíme. Koupit ji můžeme třeba na tradičních vánočních trzích.

V prosinci ještě můžeme sklízet části přezimujících rostlin, jako jsou kadeřavá petržel, celer, mangold, kadeřavá kapusta. Mišpule jsou v této době také zpestřením jídelníčku, sklízí se až po prvních pořádných mrazech. Pokud nemrzne moc, do Vánoc ještě najdeme i některé jedlé plevele. Poté si musíme vypomáhat s přísunem vitaminů nakličováním semen, což je jednoduchý a levný způsob, jak mít na talíři něco živého i v zimě.

V zimě vaříme víc než jindy, tělo se potřebuje bránit proti chladu, tmě a tíze. Jedna moje kamarádka, velmi moudrá stará porodní bába tvrdí, že nejlepším antidepresivem je cholesterol. V zimním období si podle její rady máme dopřát sádlo, škvarky, klobásu i červené maso, slivovici, ale samozřejmě všeho s mírou. Zabíjačka je v našich zeměpisných i kulturních podmínkách přirozenou součástí života. Prasátko, slovensky krásně zvané ošípané je součástí našeho potravinového řetězce odedávna. V podmínkách dobře vytápěných domů a pracovišť, mezi kterými se přepravujeme skvěle vyhřátými auty, není tato potřeba tak silná. Někteří z nás však doma nepřetápí a do práce cestují hromadnou dopravou. Pro ty je chleba se sádlem a škvarkama lepší zárukou dobrého nočního spánku než tableta Rohypnolu. Na spaní je dobrý i horký bylinkový čaj s medem. Součástí spotřebního koše bývala ostatně ne moc populární, ale na zimu skvělá pohanka a také jáhly. Vhodnou potravinou pro chladné zimní dny jsou i ovesné vločky, které obsahují hodně tuku.  Med je v zimě dobrý v malém množství a ne moc často, protože podporuje hromadění energie tíhy, a tím i předjarní rýmy a nemoci z nachlazení.

Znám jen málo lidí, kteří na Vánoce dodržují důsledně zásady správné výživy, ani naše rodina není výjimkou. Nejdůležitější však je, aby chuťové a jiné hmotné požitky nezabily ducha Vánoc. Lidé přecpaní tučnými a sladkými jídly, zalitými alkoholickými nápoji, jsou ještě tak schopni sedět u televize. Pokud uhlídáme rozumnou míru ve štědrovečerním hodování, můžeme si místo vánočního dortu vychutnat lití vosku do vody, hledání hvězdičky v rozkrájených jablkách, pouštění svítících ořechových lodiček po vodě a třeba i pálení napsaných bolestí a trápení nad plamenem svíčky. Třeba budeme mít chuť i na kousek čtení z Bible nebo filosofické knihy. Vánoce jsou hlavně svátkem ducha a duše, dobroty lidského společenství, rozjímání a pozitivního postoje k životu.

Po Novém roce pak nastává doba, kdy můžeme zahradu pozorovat skutečně jen za oknem. Žádná práce na nás venku nečeká, a tak se pro ukrácení chvíle můžeme pustit do zhodnocení toho, co se nám na zahradě povedlo a plánování, jak to udělat příští rok ještě lépe. Těšíme se už toužebně na to, jak v únoru zasejeme do truhlíků za oknem první semena a začneme s předpěstováním sazenic na další zahradnickou sezónu.

Na závěr pár osvědčených zimních receptů

Pohanka s povidlím a ořechy
Celá zrna pohanky propláchneme, zalijeme studenou vodou a uvaříme do měkka. Na talíři polijeme povidlím, rozmíchaným v trošce teplé vody, rozpuštěným máslem a bohatě posypeme nahrubo nalámanými vlašskými ořechy.

Jáhly s hruškami
Jáhly připravíme stejně jako pohanku, vaří se déle. Do horkých jáhel vmícháme trochu sušeného sójového mléka, sladěnky, nebo přírodního cukru a kousek másla. Směs vyklopíme na vymaštěný plech, poklademe vrstvou strouhaných hrušek se skořicí. Zapečeme krátce v troubě.

Kapr namodro
Kapra uvaříme ve vodě s mořskou solí, bobkovým listem, novým kořením a celým pepřem, maso obereme. Na sucho opražíme jemnou špaldovou mouku, přidáme kousek másla, povidlí, rozředíme vývarem z ryby a vaříme asi 10–15 minut do konzistence hustší omáčky. Do omáčky vložíme rybí maso. Podáváme s opečenými plátky knedlíku, nejlépe celozrnného.

Zelný salát s jablky a křenem
Syrové kvašené zelí smícháme s nahrubo nastrouhanými jablky a najemno nastrouhaným křenem. Podáváme jako samostatný pokrm s celozrnnými plackami nebo jako zeleninovou přílohu k hlavnímu jídlu.