Význam srdce jako zdroje života je znám již odedávna. Jednu z prvních písemných zmínek významu srdce najdeme v Eposu o Gilgamešovi, pocházejícím z doby před více než 4500 lety, v němž je srdce ztotožňováno s božskou podstatou člověka. Pro staré Egypťany bylo srdce sídlem svědomí. V antice bylo považováno za sídlo citu a utrpení. Platón jej označoval jako sídlo nesmrtelné duše a Aristoteles jako orgán pocitů a nálad. Bible se shoduje s ostatními posvátnými spisy dalších národů v tom, že jak láska, tak i nenávist, touha, trápení i smutek mají své sídlo v srdci. Lidé mohou mít dobré, zlé srdce, statečné nebo široké, mohou mít srdce na pravém místě nebo také v kalhotách, můžeme mít srdečnou radost, od srdce se smát, oddechnout si od srdce, můžeme mít srdce plné bolesti a zármutku, ale také srdce prázdné nebo tvrdé jako kámen, a někdy si potřebujeme své srdce vylít. Všechny tyto představy potvrzují i srdeční choroby.

Pohled západní medicíny

Pro západní medicínu začíná historie srdce teprve v 16. století s průlomovým objevem Williama Harveye. Objevil existenci krevního oběhu a úlohu srdce jako jeho ústředního pohonného orgánu. Už od počátku novověku se k popisu srdce a jeho funkce používaly různé poetické obrazy, bylo přirovnáváno ke Slunci ve sluneční soustavě, k růži v rozpuku květu. Srdce se dá také přirovnat k motoru, který podobně jako u automobilu je ústředním zdrojem energie a udržuje celý stroj v chodu. Z pohledu anatoma je srdce dutý kuželovitý orgán, u dospělého člověka dosahuje velikosti mužské pěsti, je uloženo v hrudníku mezi plícemi, hrudní kostí a bránicí, chráněno hrudním košem. Krev při průchodu srdcem protéká čtyřmi dutinami, které jsou navzájem odděleny chlopněmi, zabraňujícími zpětnému toku krve. Zpětné nárazy krve na uzavřené chlopně, slyšíme jako srdeční ozvy. Odkysličená krev z celého těla přiteče horní a dolní dutou žílou do pravé předsíně, skrz trojcípou chlopeň do pravé komory a odtud do plic. Z plic už světle červená, okysličená krev přitéká do levé síně, dvojcípou tzv. mitrální chlopní do levé komory a odtud je aortou rozváděna do celého těla. Srdce samo je zásobováno krví koronárními neboli věnčitými tepnami, dojde-li k jejich zúžení, objevují se bolesti zejména při námaze (angina pectoris), a pokud se zcela přeruší tok krve, jedná se o infarkt. Srdce je jako vysoce výkonné čerpadlo, jež tlačí vodu do potrubního systému pod takovým tlakem, aby bylo možno odebírat ji v kterémkoli místě vodovodní sítě. Avšak v tomto systému na rozdíl od vodárny je každý výpadek životu nebezpečný. Již po 5 sekundách vznikají v mozku první funkční poruchy, po 10 sekundách dojde ke ztrátě vědomí a asi po 8 minutách je hospodářství mozku již nenávratně porušeno.

Před sto lety nezbývalo lékařům nic jiného, než diagnostikovat onemocnění srdce jen na základě vnějších příznaků; pro poruchu mitrální chlopně svědčil typický obličej s červenými tvářemi, paličkovité prsty napovídaly, že se jedná o vadu srdeční chlopně, poslechem byl zachytitelný šelest, poklepem se zjišťovalo zvětšené srdce, pohmatem na krční tepny zjistil lékař případný nepravidelný srdeční rytmus. Pro srdeční onemocnění svědčí také takové příznaky jako je bolest na hrudi vázaná na námahu, dušnost, bušení srdce, otoky dolních končetin.

Dnes máme mnoho diagnostických možností; laboratorní, EKG, zátěžové EKG neboli ergometrii, ECHO-ultrazvukové vyšetření, angiografii koronárních cév, která může přímo prokázat místo zúžení věnčité tepny a zároveň je možno tepnu rovnou rozšířit a ihned zprůchodnit. Běžně se provádí operace by-passu, kdy překleneme zúžené místo, cévou náhradní. Ale ani ve stínu těchto nových diagnostických a léčebných metod neztrácí na důležitosti podrobná anamnéza  a rozhovor s pacientem, kdy nám podrobně popíše své obtíže.

Ateroskleróza, příčina cévních onemocnění

Srdce, ostatně jako i další orgány, daleko přesahuje hranice našich technologických možností a vede nás do světa zázraků. Abychom mohli žít, musí se stáhnout 100 000 krát za den, 36 500 000 krát za rok, 2 737 500 000 krát za průměrný lidský život, aby nepřetržitě přečerpávalo a rozhánělo krev do 140 000 kilometrů dlouhé sítě cév celého těla a zásobovalo každý orgán kyslíkem a energií. Srdce je bezesporu nejvýkonnějším mechanizmem na světě, avšak zároveň je velmi zranitelné. Nemoci srdce a cév patří kromě rakoviny k nejnebezpečnějším. Na mozkové srdeční záchvaty, infarkty, poruchy srdečního rytmu zemře ročně přes 50 000 Čechů, tj. přibližně každých 9 minut zemře na infarkt či mrtvici jeden člověk. Máme v Evropě velmi smutný primát!

Srdce nemusí být nemocné jen neopětovanou láskou, stačí se řádně stresovat, přejídat se, kouřit, dopřávat si alkoholu a nijak moc se nehýbat. To, jak žijeme dnes a jak se chováme ke svému srdci, přímo ovlivňuje, kolika let se dožijeme a v jaké kondici,” říká prof. MUDr. Michael Ascherman, předseda České kardiologické společnosti. Příčinou srdečně-cévních onemocnění je většinou ateroskleróza. Ateroskleróza nebo také kornatění cév je zánětlivé a degenerativní onemocnění, které se rozvíjí pomalu a nenápadně. Řadu let probíhá bez příznaků, bezbolestně.  Příčinou aterosklerózy je narušení cévy a následné ukládání tukových látek do její stěny, především cholesterolu a triglyceridů, tvoří se usazeniny, tzv. sklerotické pláty. Cévy  postupně  tvrdnou, jejich stěna zbytňuje a průsvit cévy se zužuje. Průtok krve je omezen a díky tomu jsou některé části těla nedostatečně zásobovány kyslíkem a živinami. Projevy aterosklerózy jsou velmi rozmanité a závisí na části těla, kterou postižená céva zásobuje. Jestliže dojde k náhlému uzávěru některé hlavní tepny, mohou být následky velmi dramatické: akutní infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, uzávěr tepen dolních končetin. K hlavním příčinám aterosklerózy patří zvýšená hladina cholesterolu, LDL cholesterolu, triglyceridů, vysoký krevní tlak, obezita, za obzvláště rizikovou je považována obezita typu “jablko”, tzv. centrální, při které se podkožní tuk ukládá obzvláště v oblasti břicha a hrudníku, snížená pohybová aktivita, stres a kouření.

Bránit se kardiovaskulárním chorobám je podle profesora Piťhy, vedoucího laboratoře pro výzkum aterosklerózy, relativně jednoduché, ale obtížně realizovatelné. Radí: Přestat kouřit, vyhýbat se zakouřeným prostorám, zásadně změnit stravovací návyky, omezit cukry a živočišné tuky, eventuelně je nahradit rostlinnými. Snažit se konzumovat dostatek vlákniny, omezit celkově množství jídla, jíst častěji v menším množství, snížit svoji hmotnost, to jde především pravidelnou fyzickou zátěží. Optimální je sportování v délce 30-40 minut denně. V podstatě to všichni známe, ale nedodržujeme.

Z bylin, užívaných na podporu srdeční činnosti je nejznámější digitalis purpurea neboli náprstník, krásně kvetoucí nafialovělými zvonci (ale pozor – je jedovatý), valeriana neboli kozlík lékařský, nebo květ hlohu. Ten spolu s česnekem umí také například snižovat krevní tlak. Na prokrvení věnčitých cév příznivě působí arnika, routa vonná, nebo bylina s krásným názvem všedobr horní.

Přestože dnes máme mnohé možnosti dokonale zobrazit a vyšetřit srdce, umíme dosluhující srdce nahradit novým, máme přístroje, které částečně mohou jeho činnost zastoupit, často nemáme dost času naslouchat svým pacientům, když si potřebují  své srdce vylít. Srdečními onemocněními bývají ohrožení více ti, kteří se přehnaně stresují, trápí, trpí nedostatkem lásky nebo ji neumí přijímat či projevit navenek. Srdce pohání radost, víra v krásu dní a událostí, které přijdou a ničí ho bolest, zejména není-li přijímána s pokorou, bezútěšné životní situace v nichž jsme ustrnuli, zloba a nechuť žít. Možná někdy neumíme svému srdci naslouchat, nerozumíme jeho řeči, řešíme věci raději rozumem. Abychom se tomu znovu naučili, mějme srdce široké a otevřené a dávejme  do srdcí druhých to, co léčí – lásku, štěstí, optimismus a smích. Dávejme ostatním a tím i sobě.