Stačí k tomu jen velmi málo. Od té doby uplynulo mnoho let a profesor Zimbardo se dostal od tématu zla až k pravému opaku. Jeho nový projekt učí, jak se v krizové situaci stát hrdinou. A skvělé na tom je, že hrdinou se může stát každý z nás.

Je snadné chovat se krutě

„Osmdesáti procentům z nás stačí jen to, že nás postaví do nové situace, výhodně nastaví podmínky a začneme páchat zlo. Všichni si přitom myslíme, že zlu odoláme. I Hitler si myslel, že koná boží dílo.“ říká Zimbardo. V experimentu, který probíhal v sedmdesátých letech na univerzitě ve Stanfordu, náhodně vybral ze studentů vězně a dozorce a umístil je na dobu dvou týdnů do experimentální věznice. Jediným úkolem studentů-dozorců byla studenty-vězně hlídat. Nikdo nepočítal s tím, co se stalo: studenti-dozorci začali téměř okamžitě studenty-vězně ponižovat a terorizovat. Do té doby byli všichni jen spolužáky. Ale zvláštní situace, ve které se ocitli, jim umožnila ventilovat to nejhorší z nich. Zapomněli, kdo jsou a aniž by to po nich někdo chtěl, začali vězně týrat. Již po dvou dnech se první ze studentů-vězňů pod tímto nátlakem zhroutil a další následovali.

Dnes by už takový experiment žádná univerzita nepovolila. Bohužel se ale v plné síle objevil v reálném světě. V roce 2004 se na veřejnost dostaly zprávy o otřesném mučení vězňů v irácké věznici Abú Ghrajb. Američtí vojáci tam v letech 2001 až 2004 ponižovali, týrali a sexuálně zneužívali válečné zajatce. Bizardní na celém případu bylo to, že se s týranými vězni fotili „na památku“. Fotografie vojínky Lynndie Englandové, táhnoucí nahého zbitého muže na obojku, obletěla celý svět. Profesor Zimbardo vypovídal jako expert před soudem. Vysvětloval, jak člověka ovlivní tlak skupiny a co vede k páchání zla. Stačí se dostatečně přesvědčit o tom, že ten druhý je o něco méně než já, že není člověkem, ale jakousi loutkou. Stačí ho ve své hlavě zbavit lidskosti a hodně se nudit.

Na nic by se nepřišlo, kdyby se neobjevil také hrdina. Voják Joe Darby, který otřesné případy nahlásil, se postavil proti tlaku své skupiny, proti všem svým přátelům. Ukázal, že to jde a právě na jeho chování a chování jiných lidí v běžných životních situacích navazuje Zimbardův projekt hrdinské imaginace.

Udělá-li se vám špatně na odlehlém místě, máte větší pravděpodobnost, že vám někdo pomůže. Udělá-li se vám ale špatně v pražském metru, projdou kolem vás stovky lidí, než se najde ten jeden, který pomůže.

Efekt přihlížejícího

Zdá se, že lidé v našem okolí nás ovlivňují mnohem více, než si myslíme. Nepřizpůsobujeme jim jen své oblečení a účesy, abychom se jim líbili, ale i svoje chování. Chovat se jinak, hlavně tedy chovat se jinak v kritické situaci, dokáže jen málokdo. Říká se tomu také efekt přihlížejícího. Čím více lidí je přítomno u situace, která je nebezpečná či špatná, tím spíše nezasáhnou a nepomohou. Předpokládá se, že důvodem je úvaha: „Jsou tu určitě ostatní, kteří se už postarali nebo pomohli za nás.“ Je to pohodlné a přirozené, děláme prostě to, co ostatní kolem nás. To vede ke smutnému paradoxu. Udělá-li se vám špatně na odlehlém místě, máte mnohem větší pravděpodobnost, že vám brzy někdo pomůže. Jakmile se totiž někdo objeví, bude jednat. Udělá-li se vám ale špatně v pražském metru, projdou kolem vás stovky lidí, než se najde ten jeden, který pomůže.

Profesor Zimbardo si klade za cíl naučit běžné lidi chovat se jinak. Zapomenout na efekt přihlížejícího a být ten jeden, který se zeptá: „Stalo se něco? Není vám dobře?“ Když mluví o tom, co ho k tomu vede, zmiňuje změny v dnešní společnosti, které ho znervózňují. V Evropě a v Americe se k moci dostávají lidé, kteří otevřeně hlásají to, co předcházelo násilí v jeho vězeňském experimentu nebo ve věznici Abú Ghrajb. Zatím opatrně, ale přesto, zbavují někteří lidé u moci jiné skupiny lidí lidskosti. Naznačují, že jsou tu lidé, kteří jsou lepší a ti, kteří jsou horší. Ať už se jedná o kandidáta na amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho zmínky o mexičanech a homosexuálech, nebo třeba maďarského premiéra Viktora Orbána a jeho brojení proti pomoci uprchlíkům. Jsou na místech, kde je je hodně slyšet. A my je posloucháme a ovlivňuje nás to. Podobně jako nás ovlivňuje chování lidí v jiných situacích. Proto je zapotřebí těch, kteří budou umět vystoupit z davu, pokud to bude zapotřebí.

Hrdinou není jen superman

Zdá se, že vysoká politika je od obyčejného lidského jednání hodně daleko. Zimbardo také není na politické misi. Říká jen o sobě, že se dlouho zabýval lidmi, kteří se snadno nechají svést k páchání zla. Teď je čas podívat se na ty druhé, na ty, kteří odolají.

Linka seniorů
800 200 007 je anonymní a bezplatná linka krizové pomoci pro seniory, osoby pečující o seniory a osoby v krizi. Je k dispozici volajícím z celé České republiky. V provozu je každý den od 8:00 do 20:00h. Obrátit se můžete také na emailovou poradnu linkasenioru@elpida.cz.

Projekt hrdinské imaginace se zaměřuje na obyčejné lidi v obyčejných situacích. Snaží se naučit ty, kteří se to naučit chtějí, aby v kritické situaci udělali to, co považují za správné. Hrdinou není jen superman. Hrdinou je ten, který pomůže člověku, který upadl. Ten, který se ležícího zeptá, jestli v pořádku. Ten, který ohlásí podezření z týrání. A není to snadné. V cestě mu stojí jeho vlastní stud a hlavně ten prokletý efekt přihlížejícího. Mám něco dělat, když druzí nedělají nic? A Zimbardo na to se smíchem říká: „Každý člověk má neobyčejnou schopnost, sílu, kterou může použít, když chce. Není to síla nebo rychlost jako u supermana. Je to lidský mozek.“

Projekt nabízí kurzy, kde si člověk zkouší různé situace. Jak bych zareagovala, kdybych byla svědkem toho, jak někdo spadne do kolejiště? Jak bych zareagoval, kdybych viděl, že skupina dětí šikanuje jiné dítě? Každý člověk je jiný a musí překonat jinou míru studu. Cíl kurzu je úplně jednoduchý. Naučit člověka být aktivní v běžném životě, dívat se kolem sebe, pomáhat a podporovat ostatní.

Hrdinství přijde

A má to velice zajímavý efekt. Jak ukázaly Zimbardovy experimenty, i mnohé jiné, v davu totiž stačí jeden. Ten jeden nám ukáže, co máme dělat a většina z nás se zase přizpůsobí. Tentokrát ale ne v konání zla. Stačí jeden vzor a rozhýbeme se. Když jeden člověk na nástupišti podá ruku tomu, co spadl do kolejiště, už se jich pohne víc. Funguje to i opačně.

Je prosinec a tak je ideální čas něco udělat, stát se hrdinou. Stačí dívat se kolem sebe. Někdy se pousmát na někoho kdo je osamělý, pozdravit, ocenit, promluvit. Někdy už je potřeba udělat něco víc. A někdy už je potřeba opravdu jednat. A každý z nás, kdo bude ten jeden, si zaslouží velké ocenění. Slovy jedné seriálové hrdinky: „Stačí udělat něco odvážného a hrdinství, to už přijde samo.“