Vital O nás Podpořte Inzerce Archiv Kontakt Předplatné
Foto © Jan Bartoš

Filozofka Anna Hogenová píše o tom, jak spolu souvisí stáří a adrenalin

Staří nepotřebují skákat na gumě z mostu. Stačí jim vydat se na pouť lesem a skalami.

Jednou z velkých chyb současné doby je, že děláme ze starých lidí mladé. Muži si barví vlasy, ženy si operacemi upravují těla. Přesto jsou staří jako ostatní a neměli by zapomínat, že stářím důstojnost neztrácejí.

Pro nás pro filozofy je z pohledu bytí stáří etapou života, kdy už věci prostě víme, aniž bychom je museli nutně pojmenovávat. Staří nepotřebují „adrenalin“, ten pomyslný útěk, opojení a rauš. Pro staré je podstatná minulost, kterou mladí v sobě nenosí.

Co je to podstatná minulost? Jsou to počátky. Co to jsou počátky? Počátky se v nás stále rodí poprvé a naposled. Jsou vždy součástí naší přítomnosti, aniž o tom víme. Počátky patří mladým i starým a jsou tím nejpodstatnějším.

Staří mají tu výhodu, že mají paměť, nikoli jen vzpomínání. Paměť představuje výše zmíněnou podstatnou minulost, zatímco pod vzpomínáním chápeme nepodstatnou minulost. Mnozí si myslí, že když udrží v hlavě nepodstatnou minulost, značí to vysokou inteligenci. Není to pravda. Takto si pamatují děti postupy jednotlivých kroků na počítači, a proto se nám zdají být geniální. Mezitím nám starým to tak nejde. Není to totiž podstatné, jedná se o pouhý dril.

K opravdovému životu náleží trpělivost, nikoliv instantní náhražky. Starý člověk nežije proto, aby zaplnil prázdnou chvíli raušem.

K moudrosti náleží dobrá paměť, ale být napěchován nahodilostmi, to není moudrostí. Televizní soutěže založené na nutnosti pamatovat si například, kolik stupňů Celsia bylo v nepodstatný den, jsou prostě nadbytečné. Stáří má svou bytostnost a tou je moudrost, nadhled a klid.

Když projíždíme krajinou na kole, tak na rozdíl od mladých ji vychutnáváme jinak ‒ až skoro labužnicky. Proč se náš pohled na ní od mladých generací tolik liší? Vidíme totiž jen to, co zahlédneme. A všímáme si jen věcí, které jsou v nás předem stanoveny. A toto stanovení je pamětí věcí podstatných.

Proč dnešek patří mladým? Protože mladé potřebují lidé, kteří „ovládají“ planetu. Až na malé výjimky jsou to byznysmeni, zběsilí vydělávači peněz. Říká se jim machthábři a vždy potřebují mladé, schopné a odvážné. Mladým pak narůstají křídla, ale machthábři si je nikdy nenechají přerůst přes hlavu.

To však mladí nevědí. Proč? Protože nemají v sobě ony počátky ‒ nemají paměť. Řídí se na základě formálních schémat, která nejsou naplněna bytostností životní zkušenosti, nadhledem a moudrostí.

Apoteóza neboli adorace mládí byla vždy typickou a zákonitě se opakující vlastností všech totalit minulých několika století. Ať to byl Reinhardt Heydrich, protektor v Čechách a na Moravě, který si do Prahy přivedl skupinu excelentního mládí nebo kdokoli jiný v době socialismu. Stále je to stejné bez ohledu na podstatu ideologií. Dnešní ideologie trhu má svůj Kindermanagement také. Nic nového pod sluncem, vše se opakuje, až je to trapné.

Staří nepotřebují skákat na gumě z mostu, aby si vyplavili adrenalin do krve a cítili sílu tak typickou pro mládí. Stačí jim vydat se na pouť lesem a skalami. O samotě se svými krásnými vzpomínkami.

Mládí prožité v těžkých dobách má svou poezii. Obsahuje vzpomínky hlubší a pravdivější, než jsou vzpomínky ze života pohodlného. Slyšeli jste někdy mluvit staré fronťáky? Naslouchali jste jim opravdu, nebo jste byli tehdy přesvědčeni, že o tom vše víte a tyto tlachy nejsou pro vás? Slyšeli jste promlouvat ty, kteří přežili Auschwitz a Treblinku, nebo si myslíte, že toto poslouchat nebudete, vy přece víte své, a to je to pravé! Naslouchat je to, co mladým chybí, proto potřebují utíkat do světa opojení a rauše. Chybí jim podstatný rozhovor, bytostný rozhovor, vše je jen jakoby naaranžované, předpřipravené, podsunuté.

Paměť nám schází, dějiny nám scházejí, opravdovost nám schází. Máme jen formální vzpomínky, historii a zdání. Chceme-li se vracet do života, nejde to bez paměti a také se paměť nedá úplně zničit. Jen si vzpomeňte, o co se pokoušeli Stalin s Čečenci, Američané s Indiány a nacisté se Židy!

Foto Jan Bartoš

Vážení, stáří má svou speciální důstojnost a úctyhodnost. Ta je jiná, než je tomu u mládí. Nemá smysl tlačit staré do adrenalinového života mladých, ty staré stejně nepřesvědčíte, vědí své a věřte, to je velmi podstatné.

Americký způsob života, který se v Evropě stal hodným následování, dává přednost síle, vzhledu, formě, zdání. Upřednostňuje mladé před starými, kteří se dnes stávají předmětem zášti. Potřebují totiž peníze, které by chtěli mladí. Nehledí se na to, že staří všichni museli celý život pracovat, aby si na důchod vydělali. Prohlubuje se propast mezi starými a mladými. Když se starým nežije nejlépe, rauš jim nepomůže. Není nic trapnějšího, než když si stará paní hraje na dvacítku (to stejné platí i pro frajery nad hrobem). Nelžeme si do kapsy. Starého zajímá, aby skonal bez zoufalství.

Psi nás učí odcházet z tohoto světa nejlépe a nepotřebují na to žádnou psychologii. Ať je starým dopřáno chodit po parku, kde je ticho a vroucnost usebrání, zrozené z okamžiku, toho si totiž ten starý váží. Umí jej rozeznat v toku změn a umí v něm prodlévat. To je mládí odepřeno a není to chyba. Mladí musí být natolik staří, aby mohli být mladí, aby se mohli vybláznit, zazoufat si, vyhledat se v tom, kde jsou nejvíce sami sebou.

Adrenalin je látka vyplavující se v krvi. Když tělo očekává boj na život a na smrt, přináší sílu a umožňuje sebepřekonávání. I toho jsou staří velmi dobře schopni, ale nepotřebují si adrenalin vytvářet uměle. Mladí ano, ti neumějí žít v očekávání, v nejistotě, v tom, co tak dobře znají námořníci, když se vydali na moře s plachtami a vítr nepřišel.

K opravdovému životu náleží trpělivost, nikoliv instantní náhražky. Starý člověk nežije proto, aby zaplnil prázdnou chvíli raušem. Umí totiž prodlévat v neurčitosti, která vždy přináší pocit ohrožení. Zkušený člověk nepotřebuje mít vždy jistotu.

Starý člověk ví, že nejistota je jediná dokončená jistota v životě. Slyšel moc argumentů, které byly pouhým zdáním, aby okamžitě přitakal podsouvané „logice“. Dovolte starým, aby byli starými a mladým dovolte, aby byly mladými. Nevyužívejte lidí jen kvůli svým mocenským potřebám. Vždyť jsme demokraté a víme, že svoboda je svobodou k tomu, co nás zakládá, dovolte tedy lidem být tím, čím jsou ze sebe samých.

Autorka je filozofka.

Dočetli jste až sem? Zastavte se na chvíli a zvažte, zda-li můžete podpořit Vital i vy.
Časopis, který čte stále více čtenářů, vychází především díky podpoře dárců. Pomoci je tak jednoduché – zašlete nám dárcovskou SMS na číslo 87 777 ve tvaru:

DMS ELPIDA 30  DMS ELPIDA 60  DMS ELPIDA 90

Přispějete tak částkou 30, 60, nebo 90 Kč.
Pokud čtete Vital pravidelně a můžete nás podpořit každý měsíc, zašlete zprávu ve tvaru:

DMS TRV ELPIDA 30  DMS TRV ELPIDA 60  DMS TRV ELPIDA 90

Více na darcovskasms.cz. Časopis si můžete také předplatit pro sebe, nebo jako dárek pro své blízké. Děkujeme vám!