Dnešního řidiče víc než trasa zaměstnává daleko víc to, jak si ji co nejvíce zpříjemnit. Co s sebou, jak nastavit tempomat, kde zastavit? Kafe, svačina nebo oběd, toalety, kdy zastavit na krátký odpočinek? A co si cestou pustit? A z čeho? Rádio, nebo radši něco z mobilu? Kazeťák, nebo CD? A to jako ještě někdo v autě má? Kdo si dneska vzpomene na všechny ty tatraplány a spartaky zcela oproštěné od něčeho, čemu se později říkalo autorádio? Posádka se tehdy kromě pozorování krajiny a hovoru zabavila leda tak zpěvem z vlastního repertoáru.

Přestože se první autorádia objevila v Americe už ve třicátých letech minulého století, teprve poválečná konjunktura přinesla standardizaci rádiových přijímačů jako běžnou výbavu vozů.

Nová doba, nový styl. Někdo rád hard bop, jiný cool jazz, další zase k surfu v kufru rockabilly nebo ještě ostřejší rokenrol. A taky rodící se folk a bluegrass. To pochopitelně neznamená, že by například tradičnější country zůstalo mezi žánry všech možných stanic, které si najednou mohla posádka vozu kdykoliv naladit otočným knoflíkem, oslyšeno. O klasické hudbě nemluvě.

Drtivá většina komerčních stanic sází bez špetky originality na playlisty prověřených letitých hitů ve stylu Už padesát let se máme stejně skvěle, zkrátka pohoda na věčné časy.

Zatímco Západ nekompromisně swingoval kupředu, řidičům na východ od železné opony nezbývalo než si pískat koledy, aby vůbec bez problémů dojeli do cíle. Nakonec se v sedmdesátých letech dočkali i oni – tristního domácího cenzurovaného obsahu rozhlasového éteru. Ovšem za extra příplatek a montáž. V Československu výbava vozu autorádio po výrobě vůbec neobsahovala. Standardem nebylo dokonce ani u nejvyššího modelu Favorita ještě v roce 1992.

Zásadní posun, jak hudbu při jízdě v autě poslouchat, znamenal k autorádiu přidaný kazetový magnetofon. Na Západě jej poznali plus minus o dekádu dřív. Najednou už nešlo o to, která z naladěných stanic bude vyhovovat momentální náladě a vkusu cestujících ve voze. Rázem jste se mohli stát kromě řidiče či pasažéra i vlastním dýdžejem. Možnosti poslechu se znásobily. Rádio se mohlo střídat s magneťákem, do kterého šlo zasouvat kazety originální i ty vlastní.

Na plánu cesty se objevila nová položka: co si pustíme za muziku?

Vývoj už spěchal k digitálním médiím. Tuner s pamětí vyvolených stanic a magnetofon vystřídal CD přehrávač se zásobníkem. Jednotlivé audio komponenty ve vozech se postupně, ale rychle transformovaly v kompletní a jednotné audio panely, zabudované do palubních desek. Staly se standardní výbavou. Špatná zpráva pro drobné zlodějíčky, dobrá pro strachující se vlastníky na ulici zaparkovaných aut. Přes kabel bylo navíc možné panel propojit s dalším externím přehrávačem, třeba tehdy populární empétrojkou.

S mobilním internetem jsme poskočili ještě dál. Středobodem vestavěných panelů se stala dotyková obrazovka, připojitelným extra zdrojem pak mobilní telefon. Výraz autorádio vystřídalo slovní spojení systém infotainmentu. Cestou na rodinný výlet se tak běžně na zadních sedadlech baví děti se sluchátky sledováním vlastních tabletu/ů, maminka-spolujezdec vybírá hudbu ze svého telefonu, zatímco otec-řidič sleduje na obrazce panelu navigaci. A do toho bere telefonní hovor přes handsfree, třeba od babičky.

Vraťme se ale k tomu nejdůležitějšímu: k samotnému poslouchání. Dnes už nejde o to jak, ale hlavně jaká hudba nás na výletech může doprovázet.

Rozhlasová nabídka v Česku nebyla nikdy nejpestřejší − až na čestné výjimky je nudně unifikovaná. Drtivá většina komerčních stanic sází bez špetky originality na playlisty prověřených letitých hitů ve stylu Už padesát let se máme stejně skvěle, zkrátka pohoda na věčné časy. Rozdíly mezi nimi určují často pohříchu jen bídné projevy jejich spíkrů a reklamní bloky. Náplastí na utrpení z poslechu takto předvařeného sterilního mixu může ještě pro řidiče představovat pravidelné dopravní zpravodajství.

Atmosféru ve voze ovšem zaručeně zvýší skutečné živé vysílání – drtivá většina stanic Českého rozhlasu včetně těch s důrazem na mluvené slovo, Radio 1, Rádio Beat a jmenujme i Color. Naladit si zničehonic pro občerstvení Country Radio, to také patří k běžným vychytávkám zkušeného řidiče.

Samozřejmě dnes není vůbec nutné být odkázán jen na rozhlasové vlny. Z množství digitálních stanic dostupných přes internet v mobilu se vám podlomí kolena. Tady se objevům skutečně meze nekladou. A to se nebavíme o hudebních streamovacích platformách jako Apple Music, Deezer, Spotify nebo Tidal, či streamovacích serverech Bandcamp a SoundCloud. Aplikace v mobilu to prostě jistí.

Podle průzkumu britské pobočky SEAT téměř 90 procentům řidičů přináší poslech jejich oblíbené hudby při řízení šťastné pocity. Celých 84 procent z nich pak poslouchá své idoly pravidelně. Časopis Nature publikoval výzkum, který dokazuje uvolňování dopaminu, hormonu štěstí v závislosti na poslechu favorizovaných hudebních nahrávek.

Existují i návody, jak by měla líbivá, a tudíž potenciálně úspěšná píseň znít. Doporučuje se 2/4 nebo 4/4 rytmus, který je blízký tlukotu srdce. Harmonii by měly vévodit tóny v C dur či D dur navozující pocity pohody a radosti. Komplikovaná struktura je vyloženě na škodu, čím zapamatovatelnější melodie a výrazný refrén, tím lépe. Tomu by měl odpovídat i text. Nenáročný, jednoduchý, srozumitelný. Právě proto streamovací platformy nabízejí kromě kompletních diskografií přebohatě zastoupených interpretů a skupin i ohromné množství připravených hudebních playlistů pro různé příležitosti, jízdu autem nevyjímaje. Trpí ovšem stejnými příznaky jako ty rádiové – přílišná konformita a nudná předvídatelnost. Sázka na jistotu nejohranějších z ohraných šlágrů lehce promíchaných novinkami, nejlépe letními hity pár let nazpátek.

Kde jinde by zmezinárodněl nejameričtější symbol svobody, svobodná jízda autem nebo automobil sám než na filmovém plátně. A co jiného umocní filmový zážitek než jeho zvukový doprovod, tedy hudba? Ať už ty starší s originálními hudebními soundtracky, nebo ty novější, které tvoří písně různých interpretů, tedy další výběry. A proč si je nepustit i ve vlastním voze a nepřiblížit se tak filmovým hrdinům z plátna?

Když se vám v kabině rozezní hudba Lalo Schifrina k Bullittově případu, místo škodovky v tu ránu řídíte Ford Mustang.

Střídání žánrů, nálad a hlavně rytmu je základ úspěchu. Sáhněte třeba po soundtracku k nedávnému hitu Le Mans ’66 nebo po čtyři roky starém Baby Driver, kde nevadí dokonce ani Queen a zvuk tam mocně nakopávají Jon Spencer Blues Explosion. Extra třídu představuje Quentin Tarantino vyhlášený maximálně dotaženými soundtracky. Ten dokonalý k filmu Grindhouse: Auto zabiják předčí ještě dokonalejší k jeho poslednímu Tenkrát v Hollywoodu. Klidnější povahy sáhnou po synth-popovém soundtracku k filmu Drive.

Samostatnou kapitolou jsou pak motorkářské filmy. I tady smrdí nafta na sto honů, i tady to stojí zato. Zmiňme alespoň legendární Bezstarostnou jízdu s nesmrtelným road hitem Born to Be Wild skupiny Steppenwolf. Bezstarostnou atmosférou a hudebním doprovodem skupiny Buty okouzlil česká devadesátá i Svěrákův letní road movie pokus Jízda a v přehrávači auta se vám neztratí ani soundtrack k Trojanově jinak tupému Bourákovi.

Skoro za samostatný žánr bychom mohli považovat celou řadu písní označovaných jako Car Songs. Často jsou ústředními písněmi výše zmíněných soundtracků. Mezi brilantní autory a interprety takových songů patří král rokenrolu Chuck Berry. Znáte Route 66? Nebo Jaguar and the Thunderbird? You Can’t Catch Me?

Už teď se vám nechce brzdit, a tak si pusťte Serge Gainsbourga. S nožkou na lehce plynu přitvrďte s Hendrixovou Highway Chile a rovinku si vychutnejte při Midnight Rider od Allman Brothers. Tady se otevírají vrátka pro dunící jízdu Sabbathů, Lemmyho Motörhead nebo třeba současné ďáblíky High on Fire. A co skvosty Toma Waitse jako Ol’ 55, Diamonds on My Windshield, Jersey Girl? Working on a Highway nebo I’m on Fire Bruce Springsteena? Nebo raději Little Red Corvette od Prince?

Podobné perly najdeme také na dně českého rybníka. Z bahna pro vás na jeden nádech vylovím Jezdím bez nehod Milana Chladila a Simcu s Wartburgem Tomáše Hanáka.

ZZ Top – Tres Hombres (London, 1973)
Zemité boogie blues legendární trojice vousáčů, které jednoduše definuje jejich těžký valivý sound. Možná vás tenhle poklad naftařského Texasu zachrání, když vám vyschne v nádrži. Můžete vozit v kufru místo kanystru. Pro začátečníky.

Kraftwerk – Autobahn (Philips, 1974)
Opus Magnum každého řidiče, základní hudební doprovod pro jízdu autem. Čistá radost z jízdy i poslechu. Neslýchaná symbióza. Techno osvícení přímo na cestě. Neoposlouchatelné – dokonalost!

Primal Scream – Vanishing Point (Creation, 1997)
Pocta legendárnímu stejnojmennému filmu z roku 1971, jehož hudební soundtrack stojí rovněž za to. Primals v echt psychedelické formě. Držte se rytmu a nesjedete z cesty.

Buck 65 – Secret House Against the World (WEA, 2005)
Kanadská trefa do černého, přesně mezi osvěžující blues s country a hiphopové beaty. Nezávislé písničkářství s vybraným sexy odérem šedesátkového retra. Na rozdíl od rapového kánonu není nutné poslouchat se staženými okny.

Chromatics – Kill for Love (Italians Do It Better, 2012)
Zasněně atmosférických osmdesát minut s úchvatnými synth-popovými hity Kill for Love a Lady. Deska, která vás přesvědčí, abyste spěchali pomalu, protože spěch může být pech. A vy máte celých osmdesát minut čas.