Ztráta rovnováhy netrvá obvykle déle než pár sekund,  ale  pokud se závratě opakují a prodlužují, pak dokáží značně znepříjemnit život. Člověk ztrácí jistotu pohybu, bojí se vyjít ven, propadá se do úzkosti a panického strachu. Přidává se nespavost, nechutenství, nevolnost.  Přitom závratě samy o sobě nejsou nemocí. Mohou ale ukazovat na určité selhávání organismu. Trpí jimi například lidé při poklesu, či zvýšení krevního tlaku, při srdeční arytmii, nedostatečném prokrvení mozku, hypoglykemii. Lidé nemocní cukrovkou by si měli hlídat hladinu cukru a dodržovat životosprávu. Častou příčinou jsou blokády páteře. Několikahodinovými závratěmi doprovázenými tlakem v uchu a pády se projevuje Meniérova choroba, zrovna tak akutní záchvat glaukomu či poruchy očních svalů vyvolávají závratě. Podobně reaguje tělo i na toxické látky, např. na jedovaté houby či maso.

Co pomáhá tělu udržet rovnováhu?

Jsou to tři subsystémy. Tím prvním je rovnovážné ústrojí ve vnitřním uchu, dále oči a do třetice páteř, pánev a končetiny. Činnost těchto subsystémů je propojena funkčními spoji, které řídí mozková kůra v týlním a spánkovém laloku.  Nelze říci, který z vyjmenovaných orgánů je nejdůležitější, jeden se neobejde bez druhého, což má ovšem i své výhody. Porucha jednoho systému je velmi rychle nahrazena činností dalšího, až postupně dojde k úpravě celku. Snad si ze školy ještě pamatujete, jak složité je vnitřní ucho. Kromě tzv. hlemýždě, kde je sluchové sídlo, tam najdete tři polokruhovité kanálky, které reagují na úhlové zrychlení či zpomalení a dva tíhové váčky vejčitého a kulovitého tvaru, které odpovídají na lineární pohyb. Velmi zjednodušeně se dá říci, že vestibulární aparát ve vnitřním uchu reguluje svalové napětí a koordinuje pohyby hlavy i očí. Když vše pracuje jak má, jsme v rovnováze.

Když se svět roztočí

Co se děje při závrati? Naše senzory neposkytují shodné informace o situaci, v níž se organismus nachází. Typickou ukázkou, při níž dochází ke konfliktu mezi zrakovými a vestibulárními informacemi, jsou kinetózy ‒ nevolnosti způsobené například jízdou v autě v terénu, kde je hodně zatáček a kde dochází k prudkým změnám rychlosti. Pokud se vám točí hlava, pak to mají na svědomí právě polokruhovité kanálky, které byly podrážděny nějakým podnětem – třeba chorobou. Ale také vedlejší účinky některých léků, např. diuretik a aminoglykosidů, mohou vyvolávat závratě. Proto je tak důležité užívat jen ty, které předepíše lékař. Jestliže máte léky z více zdrojů, musí být o užívání informováni všichni vaši lékaři.

Proč závratěmi trpí zejména starší lidé?

Je to přirozený projev stárnutí organismu, kterým prochází všechny tři výše jmenované subsystémy sloužící k udržení rovnováhy těla.  Na závratě se neumírá, ale pády mohou být těžké až smrtelné. Dá se jim zabránit vhodnou úpravou bytu. Koberce mají být pevně přichycené k neklouzavé podlaze, na toaletě a v koupelně by neměla chybět madla, a u schodů pevné zábradlí. Kraje schodů je dobré opatřit reflexní barvou a zdrsňujícími pruhy. V místnostech by mělo být co nejméně nábytku. A další rady: obouvat si pevné boty, nestydět se za používání holí, berlí či vozítek. Ti nejstarší a osaměle žijící senioři by měli mít vždy po ruce mobil či SOS krabičku s tísňovým voláním. Z postele vstávejte pomalu, předtím se na posteli ještě trochu protáhněte, pokud cvičíte, tak neprovádějte cviky, při nichž zakláníte na delší dobu hlavu.

Dají se závratě léčit?

Pro určení konkrétního typu závratě je důležité důkladné interní, neurologické a ORL vyšetření. Kromě léků pomůže rehabilitace pohybového ústrojí. Úlevu přinášejí speciální polohové cviky, osvědčuje se vodoléčba, samozřejmostí by měl být dostatečný příjem tekutin. Dokonce i vnitřní ucho může projít speciální rehabilitací na tzv. biofeedbacku, který aktivuje rovnovážné ústrojí. A radu na závěr shrnuje doc. MUDr. Aleš Hahn, CSc. z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady: „I v pozdním věku by měl být pohyb každodenní součástí života. Stačí rychlejší chůze, protahující cviky a ideální „protizávraťový sport“ ‒ stolní tenis. Při této hře trénujete oči, celé tělo i vnitřní ucho. Shrnuto ‒ kdo odpočívá, rezaví!“ Ošklivá představa. Zrezivět a ještě na kolotoči, ne, tak to opravdu ne!