Žloutenku jsem nikdy neměla, a přesto se mi k ní váže nemilá vzpomínka. Bylo mi jedenáct a naše třída se chystala do Krkonoš na školu v přírodě. V Krkonoších jsem do té doby nikdy nebyla, takže jistě chápete, jak jsem se těšila. Těsně před odjezdem však přišlo hlášení z hygienicko-epidemiologické stanice, že v našem domě se vyskytla žloutenka a já nikam nesmím. Karanténu jsem nechápala, vždyť dotyčného pána jsem ve velkém činžáku s padesáti byty snad nikdy ani nepotkala. Místo voňavého horského vzduchu jsem pak po několik dnů vdechovala odér dezinfekce linoucí se z každého koutu domu a maně si vzpomínám na nějakou injekci, která mě preventivně měla chránit.

Až s přibývajícími lety jsem pochopila, že s tímto onemocněním nejsou žádné žerty. Virová hepatitida neboli žloutenka (ikterus) je vlastně infekční zánět jater, který může mít až fatální dohru. Podle nejnovějších údajů Světové zdravotnické organizace umírá ve světě každých třicet vteřin jeden člověk na onemocnění související s hepatitidou, jedná se především o cirhózy a karcinomy jater. Pravda, v Evropě jsme na tom dobře, počty nakažených a nemocných klesají. Jen za loňský rok přibylo u žloutenky typu C pouze 771 případů, což je nejméně od roku 2010, a u typu A šlo pouze o 183 onemocnění. Souvislost s přísnými hygienickými opatřeními po propuknutí covidové epidemie je zřejmá.

Není žloutenka jako žloutenka. Máme několik typů označených písmeny od A až do E. V České republice se převážně setkáváme jen s prvními třemi, přičemž o tom nejčastějším „áčku“ se také hovoří jako o nemoci špinavých rukou. A je to tak, virus se ze stolice nakaženého šíří, odborně řečeno, fekálně-orální cestou. Je odolný, ve vodě vydrží až třicet dní. Proto je tak důležité důkladné umývání rukou. Návodů, jak to správně dělat, jsme v poslední době viděli a slyšeli dost, a přesto nedávný průzkum zjistil, že například 15 procent mužů a sedm procent žen si nemyje ruce po použití WC a polovina mužů nepoužije mýdlo.

Pokud se žloutenka neléčí, hrozí její přechod do chronické fáze.

A jak je to s předměty každodenní potřeby? Taková počítačová myš je třikrát, a klávesnice počítače dokonce pětkrát špinavější než prkénko na toaletě, deset procent všech zkoumaných kreditních karet a 14 procent bankovek je kontaminováno fekálními bakteriemi, o mobilech, klikách, madlech a dalších předmětech, kterých se denně dotýkáme, ani nemluvě. Zjednodušeně řečeno: virus této hepatitidy je všude kolem nás.

Opatrní bychom měli být při konzumaci tepelně neupravených jídel (virus zvládá teplotu 25 stupňů Celsia), zmrzlin (v mražené formě přežívá i několik let). Pamětníci si mohou připomenout rok 1979, kdy vinou mražených jahod z Polska onemocnělo čtyřicet tisíc lidí! Hodně cestujeme do exotických zemí, tam číhá nebezpečí i ve vodě z veřejných zdrojů, takže i čištění zubů či konzumace salátů, omytého ovoce a ledových kostek v nápojích může vyvolat problém.

Platí tu tři zásady: převařit, upéci, oloupat! A hlavně očkovat, což je i pro žloutenku typu B ta nejlepší ochrana. Inkubační doba od nákazy po vypuknutí nemoci je u žloutenky typu A 15 až 50 dní. Nejnápadnějším projevem je zežloutnutí kůže, očního bělma, nechutenství, horečka, bolest kloubů, únava. Za vše může zvýšená koncentrace žlutého barviva bilirubinu v krevní plazmě. Zdravý člověk dokáže tuto látku v játrech zpracovat, odpadní produkt je z jater vylučován do žluče a střev; jestliže to ale játra nezvládají, tak se bilirubin vrací do krve, objeví se i v moči, která je pak tmavá, a ve stolici, ta naopak zesvětlá. Pro záchyt žloutenky typu A platí přísná zákonem nařízená opatření, nemocný musí být izolován na infekčním oddělení, má dietu, ale po vyléčení získává vůči této nemoci celoživotní imunitu.

Tak tomu není u žloutenky typu B a C. Ty se přenášejí krví a tělními tekutinami. Pokud se neléčí, a mnozí postižení o své nemoci ani nevědí, hrozí přechod žloutenky do chronické fáze. Játra se časem úplně zničí. Zdaleka ale neplatí, že onemocnět mohou pouze drogově závislí, kteří se nakazí infikovanými jehlami. Do roku 1992, kdy se neprovádělo testování krve, mohlo k přenosu nemoci dojít i transfuzí, rizikem mohou být i drobné chirurgické úkony, tetování, piercing, pedikúra, holení a další procedury, kde v nedostatečně sterilním prostředí dojde ke krvácivému poranění. Odborníci z IKEM a České hepatologické společnosti se nyní snaží prosadit plošné testování na výskyt žloutenky typu C, která se dá novými léky dobře léčit. Jen tak se dá zabránit pozdějším těžkým projevům nemoci a jejímu dalšímu, často nevědomému šíření.