Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
léky

Léky a my – jak a kde působí lék

Možná jste o tom nikdy nepřemýšleli, možná vám to nepřijde důležité, a možná to považujete za odborné téma. Stejně možné je ale i to, že jste si tuhle otázku položili už několikrát a nedokázali si na ni odpovědět: “Proč se vlastně některé léky polykají v podobě tablet, dražé či kapslí, jiné píchají injekcí do žíly, pod kůži nebo do svalu, a opět jiné se třeba inhalují nebo zavádějí v podobě čípků?”

Aby mohl lék působit na chorobný proces uvnitř organismu, tedy celkově (systémově), musí se dostat nejprve do krve, protože právě její proudění jej může donést až k místu určení. Někdy je cesta z místa aplikace k cíli delší a pomalejší, protože není tolik naspěch, jindy ale musí být co nejkratší a nejrychlejší, protože v akutní situaci může jít doslova o život. Hodně také závisí na typu, charakteru a vlastnostech léčivé látky a z ní vyrobeného léčivého přípravku – i na tom záleží, v jaké lékové formě je k dispozici.

Vůbec nejjednodušším, nejčastěji používaným a také nejoblíbenějším způsobem podání léku je jeho požití ústy. Latinsky se to řekne „per os“, a v odborné řeči se proto této aplikaci říká perorální. Právě tímhle způsobem do sebe vpravujeme nejrůznější tablety, dražé či kapsle (tobolky), ale i sirupy, roztoky, suspenze, emulze či kapky. Tuhle jednoduchost požití léku, dovolující účinně zasáhnout chorobný proces v útulném prostředí domova namísto v ambulanci či nemocnici, považujeme za velkou přednost. Méně už si uvědomujeme nevýhodu perorálního podání léku – že se totiž dostává do krevního oběhu teprve poté, co projde trávicím traktem až do jater. Teprve odtud má totiž v podobě portální žíly skutečně otevřenou bránu do krve. A to je třeba mít na paměti nejen z časového hlediska, nýbrž i proto, že při průchodu játry se lék může více či méně přeměnit (metabolizovat) a tak třeba i ztratit něco ze své účinnosti. A jsou i takové léky, které mohou játrům škodit.

A právě to je také jeden z řady důvodů, proč existuje další způsob aplikace – nitrožilní čili intravenózní. Lékaři k tomu užívají buď injekce, nebo nitrožilní infuze (znáte ji spíše jako „kapačku“). Na rozdíl od nebolestivého a integritu tělesného povrchu nenarušujícího požití léku ústy se těmito postupy naše tělesná schránka méně či více zraňuje. A to neříkám kvůli té troše bolesti, kterou dospělá osoba (méně už dítě) konec konců vydrží. Jde spíše o (byť jen malé) riziko podráždění kůže a podkoží, nebo dokonce o infekci v ráně, která hrozí spíše při dlouhodobém zavedení žilní linky pro intravenózní infuzi. Proto se tyhle cesty podání volí tehdy, kdy je opravdu nutná rychlá akce a potenciální prospěch tedy vysoko převažuje potenciální rizika.

Kromě nitrožilních injekcí existují rovněž injekce intramuskulární čili nitrosvalové, a subkutánní neboli podkožní. Při těchto způsobech aplikace musí ovšem podané léčivo – než se dostane do krve – proniknout příslušnými tělesnými tkáněmi. Což se ovšem neobejde bez malého zdržení, v jehož důsledku je rychlost zaplavení léčivou látkou po nitrosvalové injekci pomalejší než po nitrožilní, a po podkožní opět pomalejší než po nitrosvalové. I v těchto dvou případech jde ovšem opět o injekci – a ta nejen bolí, ale většinou ji také musí aplikovat odborník ‒ lékař či zdravotní sestra (i když např. diabetici i někteří další dlouhodobě nemocní si po řadu let píchají injekce sami). V podstatě stejným způsobem jako při podání per os proniká do krve lék podávaný do organismu z druhého konce trávicího traktu, než jsou ústa – tedy z rekta čili konečníku. Rektálně (per rectum) se podávají hlavně čípky.

Naopak při sublingválním nebo bukálním podání – lék se vkládá pod jazyk nebo na vnitřní stranu tváře – se lék podobně jako při nitrožilním podání velmi rychle vstřebává sliznicí v ústech přímo do krve a játra opět obchází. Proto se tak podávají např. přípravky na bázi nitroglycerinu (nitráty), jehož úkolem je co nejrychleji odstranit anginózní bolest na hrudi při ischemické chorobě srdeční.

V podstatě totéž platí i o inhalační aplikaci např. aerosolů, byť tak se většinou dosahuje jen místního účinku v dýchacím ústrojí – třeba u antiastmatik. A konečně v některých případech lze volit tzv. transdermální terapeutický systém – účinná látka, obsažená ve speciální náplasti proniká do krevního oběhu po prostupu kůží. Těchto aplikačních forem se užívá např. při odstraňování bolestí zad, kloubů apod.

A dvě poznámky na závěr:

Za prvé ‒ jako perorální označujeme jen požití léku ústy, polknutím. Všechny ostatní způsoby aplikace se nazývají parenterální.

A za druhé – zde uvedené aplikační metody se týkají hlavně léčiv s požadovaným celkovým (systémovým) působením. Kromě toho ovšem existuje celá řada léků pro místní (lokální, topické) působení, které se aplikují přímo na postižené místo. Jim bude věnováno naše příští povídání.

Dočetli jste až sem? Zastavte se na chvíli a zvažte, zda-li můžete podpořit Vital i vy.
Časopis, který čte stále více čtenářů, vychází především díky podpoře dárců. Pomoci je tak jednoduché – zašlete nám dárcovskou SMS na číslo 87 777 ve tvaru:

DMS ELPIDA 30  DMS ELPIDA 60  DMS ELPIDA 90

Přispějete tak částkou 30, 60, nebo 90 Kč.
Pokud čtete Vital pravidelně a můžete nás podpořit každý měsíc, zašlete zprávu ve tvaru:

DMS TRV ELPIDA 30  DMS TRV ELPIDA 60  DMS TRV ELPIDA 90

Více na darcovskasms.cz. Časopis si můžete také předplatit pro sebe, nebo jako dárek pro své blízké. Děkujeme vám!