Boris Hybner, mim, gagman, bluesman, clown, činoherec, scénárista, dramaturg, režisér a pedagog, patřil ke generaci šedesátých let, která přinesla uvolnění, žádné peníze, ale zato kavárny plné lidí, občas trochu hladu, ale vždycky hodně inspirace. K té době patřil Kerouac, Burroughs, Ginsberg… „Možná, že jsme tomu, co říkali, ani tak moc nerozuměli, byli odjinud. Pro nás byli jakoby z jiné planety, a přece jsme měli společného jmenovatele, protest.“

Počátky Hybnerovy umělecké dráhy však inspirovala nejen atmosféra doby, ale i barabizna v pražském Podolí zvaná Hanzlberg, po velkém vypravěči a mystifikátorovi v tom dobrém smyslu slova, Leo Hanzlovi, který se tam nastěhoval snad jako první. Barák k likvidaci. Pumpa a suchý záchod na dvorku, děravá střecha, uvnitř zatuchlina a plíseň. V zimě zima. Žili tam malíři, fotografové, spisovatelé, sochaři, básnící, tanečníci. Přicházeli, odcházeli, zůstávali. Prošel tudy Fialka i Havel, Hrabal, nebo Ginsberg. Byla tam Borisova první žena, malířka Jana Kremanová. Bohumil Hrabal v Kličkách na kapesníku napsal: „…to byla generace, která ohromila i mě, a dá se říct, že zapálila celou mladou Prahu. Najednou tady byla skupina, která co říkala, i žila.“ V únoru l966 s velkou slávou prohlásili dům za střed Evropy. Ale čas ubíhal, doba šedivěla. Ze světlíku, který Boris se Ctiborem Turbou vybílili a pak v něm hráli divadlo, se stala popelnice.

Boris Hybner začínal v pantomimickém souboru Ladislava Fialky, to bylo v roce l964. „Hodně jsem se od něj naučil, ale naše názory na pantomimu se opravdu velice rozcházely. Fialka byl velký estét, spíš organizátor výtvarných obrazů parnasistního typu. Mně ovlivnil Beckett, Jarry a beatnici. Fialkovi se podařilo oživit českou němohru, nabílený Pierot mi však už nic neříkal. Vždycky jsem tíhnul k anglosaskému humoru, k filmové grotesce.“

Je téměř neuvěřitelné, že Boris Hybner hrál ve více než dvaceti sedmi zemích tří kontinentů a kolik filmů natočil nejen ve Finsku, Itálii, Francii, Irsku, ale i v Mexiku. Za seriál Gagman získal Bronzovou růži z Montreaux a mnoho jiných ocenění. Otevřel vlastní divadlo – originální společnost němé grotesky GAG, kterého se nakonec musel vzdát. Byl autorský divadelník, ne ekonom. Boris Hybner, bluesman i clown, kterého lákala bluesová clownerie, byl však také pedagog. Vedl katedru pantomimy na pražské HAMU a velmi mu záleželo na tom, aby po změně režimu s ubývajícím zájmem o němohru katedru nezrušili. Kvůli tomu dokonce nepřijal dvouměsíční angažmá na Broadway.

V knížce Clownovo pozdní blues napsal: „Jsou návraty, které nejsou cestami zpět. Nemůžeme čekat plody, ztratíme-li kořeny. Zejména v naší narušované kultuře je tomu tak. Cesta ke kořenům je v jistých obdobích sebezáchovnou nezbytností. Vytváří kontinuitu a spolu buduje tradici.“

Boris Hybner odešel nečekaně 2. dubna 2016. Jeho pravda je nezpochybnitelná.