Přistěhovalci zpravidla dřeli v továrnách a průmyslových závodech za minimální plat. Češi měli oproti ostatním národům střední a východní Evropy výhodu ve vysoké míře gramotnosti, což jim umožňovalo získat lépe placená místa. Oborem, v němž se v široké míře prosadili, byl tabákový průmysl. Například doutníkáři z oblasti Kutné Hory byli považováni za odborníky a přímo lákáni tabákovými společnostmi do Ameriky. Stejně tak výrobci perleťových knoflíků, provazníci, sládkové, zámečníci, tesaři, krejčí, obuvníci, řezníci a pekaři. Pokud byli pilní, houževnatí a měli i kus štěstí, dosáhli na dobré živobytí.

S rostoucím počtem krajanů sílila i touha sdružovat se. Objevilo se množství společenských, kulturních a vzdělávacích spolků, tiskovin a pochopitelně hostinců. Není bez zajímavosti, že historicky první český spolek, Česko-slovanskou Jednotu, založil během svého pobytu ve městě cestovatel a národopisec Vojta Náprstek. Na konci roku 1870 vyšlo jediné číslo česky psaného listu Lucerna, záhy následovaného dalšími jako Patriot, Proletář, Volné listy, Český svět či Věk rozumu. Zřejmě nejznámější Newyorské listy se širokou čtenářskou základnou spatřily světlo světa 25. června 1874 a vycházely nepřetržitě déle jak století.

Edvard Beneš s chotí připlouvají do New Yorku. Foto archiv.

Prstem po mapě metropole

Původní českou čtvrtí byla tzv. Malá Bohemia na jižním Manhattanu, kde od roku 1884 fungovala i Česká národní budova. O dekádu později se Češi začali přesouvat výše na sever, na Upper East Side do těsného sousedství Central Parku. Od 65. do 77. ulice, mezi První a Druhou Avenue se rozléhalo unikátní etnické sousedství, kde dokonce policisté mluvili česky, během svátků se vzduchem linula vůně pečené husy a denně po práci cinkaly v hostincích půllitry se zlatavým mokem.

České rodiny obývaly také jižní Bronx, konkrétně čtvrť Morrisania, známější pod počeštěným názvem Marazín, a po první světové válce také čtvrti Astoria a Winfield v rozlehlé městské části Queens. Na Upper East Side se nacházelo hned několik budov a institucí klíčových pro rozvoj a prosperitu českého živlu. Stačí zmínit Bank of Europe, která poskytovala úvěry našim živnostníkům, největší českou knihovnu v Americe na 76. ulici se sbírkami 15 tisíc svazků knih v češtině a slovenštině, dvě sokolovny, kostel Mistra Jana Husa na 74. ulici a další.

Počátkem 20. století čítal český New York kolem 40 tisíc duší, do krajanských škol docházelo přes 1 500 žáků. Pronajímané spolkové místnosti nedostačovaly potřebám rostoucí komunity, na sněmu českých spolků bylo rozhodnuto o nákupu pozemku v přímo srdci Upper East Side. Stejně jako Národní divadlo v Praze vznikla na 73. ulici pětipatrová Národní budova (Bohemian National Hall) pouze díky dobrovolně vybraným peněžním prostředkům, z nadšení a v duchu hesla „Národ sobě“. Nabízela dvě stálé divadelní scény, koncertní síň, školu, knihovnu, klubovní místnosti a restauraci s barem. Po otevření roku 1896 se v ní soustředily aktivity více než devíti desítek spolků. Koncentrovaly se pod hlavičkou Českého dobročinného a literárního sdružení (Bohemian Benevolent and Literary Association). Jako centrum krajanského života funguje budova dodnes, ačkoliv dlouho chátrala a hrozil její odprodej, či dokonce demolice. Na poslední chvíli se podařila díky zásahu České republiky její nákladná rekonstrukce. Znovu byla otevřena v roce 2008.

Válečná vřava v dáli

Sarajevský atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda ďEste 28. června 1914 uvedl Evropu a posléze celý svět do víru ničivého konfliktu. Již v sobotu 22. srpna se v Českém krajanském tisku v New Yorku objevilo všeříkající provolání: „Dnešní vážná situace v Čechách žádá rázné činy i od nás. „Dnes, nebo nikdy“ musí býti heslem každého Čecha, člena národa utiskovaného po 400 let. Dnes, nebo nikdy se nám dává příležitost postaviti národ náš v řadu národů jiných, aby sám sobě určoval budoucí svůj osud. A jelikož naši bratři v Čechách nemohou v přítomné době a snad v nejbližší budoucnosti nic učiniti, jest na nás, abychom něco učinili my, jsouce zde v zemi svobody. “

Zástupci spolků se zavázali hmotně podporovat válečné uprchlíky, sirotky a hladovějící, navázat kontakt s krajany napříč Spojenými státy a zřídit jednotnou ústřednu pro lepší koordinaci. Jakmile se na podzim 1914 roznesla zpráva, že profesor T. G. Masaryk odešel do exilu, aby zahájil protirakouský odboj, z New Yorku mu bylo okamžitě zasláno přes 4000 dolarů na vedení zahraniční akce. Masaryk trval na tom, že česká revoluce musí být zaplacena vlastními penězi a cizí zdroje nepřicházejí úvahu. V nadcházejících měsících a letech tudíž měli krajané napilno. Pořádali dobročinné sbírky a plesy, vánoční bazary, osvětové kampaně, přednášky, jejichž výtěžky sloužily potřebám odboje. Do konce války se vybraly na tehdejší dobu závratné statisícové částky.

Krajané v průvodu, rok 1917. Foto archiv.

Vstupem USA do války 6. dubna 1917 se mnohé změnilo a krajané vyvinuli ještě intenzivnější úsilí naklonit americké veřejné mínění ve prospěch československé věci. New York byl na nohou. Vznikla samostatná tisková kancelář Slav Press Bureau, jež se ujala propagační práce. Také nově založený Československý umělecký klub (Czechoslovak Art Club) hojně vystavoval plakáty s osvobozeneckou tématikou, dekoracemi plnil výkladní skříně a vývěsní plochy na Páté Avenue a dalších obchodních tepnách, kudy denně procházely davy lidí. Nechyběla ani rozměrná nástěnná mapa střední Evropy s vyznačenými předpokládanými hranicemi národních států, které se měly co nevidět zrodit z trosek habsburské monarchie. Kolemjdoucím u hlavní knihovny se vedle toho naskýtal pohled na plán nekonečné Sibiře s vyznačenými základnami československých legií podél transsibiřské magistrály. Generál Milan Rastislav Štefánik přicestoval do New Yorku 15. června 1917. Byl obklopen jásajícími krajany a na základě jeho výzvy místní sokolové jako vůbec první z USA vyslali dobrovolníky, kteří ve Francii rozšířili řady československých legií.

Nová kniha Český New York, Universum, Praha 2021, 165 s. New York, pulzující metropole a vstupní brána do USA, přilákal i značné množství vystěhovalců z českých zemí. Po první světové válce česká komunita čítala přes 40 tisíc lidí. Martin Nekola na základě mnohaletého výzkumu přímo v newyorských archivech připravil unikátní knihu o všech aspektech života Čechů za „velkou louží“. Dozvíte se o zajímavých osudech našinců i o tom, jak tamní česká komunita ovlivnila naše moderní dějiny. Autor navíc nashromáždil desítky cenných, dosud nepublikovaných fotografií.

V květnu 1918 se krajané konečně dočkali i T. G. Masaryka. Po dvouměsíční cestě z Ruska přes Japonsko dorazil vlakem do Chicaga, kde byl přivítán více než stotisícovým davem. Poté pokračoval zastávkami v dalších městech, kde probíhala zásadní jednání s krajanskými organizacemi o budoucí podobě nového státu. Přijetí v Bílém domě u prezidenta Woodrowa Wilsona se Masaryk, kterému americký tisk přisoudil barvitá přízviska jako „Pán Sibiře“ či „Vrchní velitel českých revolučních armád“, dočkal 18. června. K New Yorku měl Masaryk blízko. Připomeňme, že o čtyřicet let dříve pojal v Bronxu za choť Charlottu Garriguovou a delší čas zde pobýval během svých minulých přednáškových turné.

Když 28. října 1918 bylo vyhlášeno nezávislé Československo, Masaryk stále pobýval v USA. Během oběda v jednom manhattanském hotelu se také z telegramu dozvěděl, že byl v Praze zvolen prezidentem. Teprve 20. listopadu se vydal lodí Carmania k triumfálnímu návratu.

Století plné zvratů

V New Yorku začal 1. listopadu 1918 fungovat vůbec první československý zastupitelský úřad v zahraničí a blízké vztahy krajanské komunity k domovině přetrvaly i nadále. Krajané vždy bděli nad zachováním svobody a demokracie v republice. Když bývalý prezident Edvard Beneš, zdrcený mnichovskou dohodou a rozbitím republiky, kterou pomáhal dvacet let budovat, přicestoval v únoru 1939 do New Yorku, byl slavnostně přijat starostou Fiorellem La Guardiou a právě krajané mu dodali potřebný impulz a finanční podporu, aby v zahraničí postavil po vzoru Masaryka základy druhého, tentokrát protinacistického odboje.

Posuneme-li se ještě o dekádu dopředu, diplomat Ján Papánek zřídil na Manhattanu kancelář Amerického fondu pro československé uprchlíky pomáhajícího tisícům lidí, kteří odešli přes železnou oponu po komunistickém převratu v únoru 1948. Ferdinand Peroutka, Ivan Herben, Zdeněk Němeček, Egon Hostovský a další přední novináři a spisovatelé našli zaměstnání v Rádiu Svobodná Evropa, sídlícím v sousedství mrakodrapu Empire State Building. Známý pražský restauratér Jaroslav Vašata otevřel stejnojmennou restauraci s tradičními českými recepty, krasobruslařka Ája Vrzáňová provozovala podnik nabízející vyhlášenou kachnu se zelím, na které si pravidelně pochutnával třeba Donald Trump, do české pivnice se zahrádkou v Astorii se vešlo až tisíc hostí, herec Jiří Voskovec zářil na divadelních prknech na Broadwayi, Václav Havel obdržel čestný doktorát na Kolumbijské univerzitě, Petr Sís je dnes jedním z nejznámějších ilustrátorů − seznamem se jmény našich úspěšných podnikatelů, pro něž se stalo město trvalým domovem, bychom popsali hodně stran.

Český New York žije dál a nechystá se jen tak usnout.