Jedu si tramvají, když tu mě přepadá nejistota. Vypnula jsem sporák, nebo snad ne? Myšlenka natolik vtíravá, že raději vystoupím. Třesou se mi ruce. Nastupuji do spoje mířícího zpět. Přicházím domů a sporák je vypnutý.

Pokud jen občas zažíváte podobné stavy, je to vcelku normální. Řadu běžných úkonů děláme zcela automaticky, nevědomě, a pak se opravdu může stát, že si ne a ne vzpomenout. Učitelé cvičení paměti mají v tomto případě, zejména pro nás starší, dobrou radu. Pokud vypínáte plyn, zhasínáte světlo, zamykáte atd., říkejte si nahlas „teď vypínám plyn, zhasínám světlo, zamykám“. Úkony se pak dostanou do vědomí a nebudete muset vystoupit z tramvaje jako já.

Obsedantně kompulzivní porucha

Jsou-li ale podobné situace časté a vy se stáváte ve svém konání nejistými, může jít o jednu z neurotických poruch, kterým se říká obsedantně kompulzivní porucha. Nejsou to příjemné stavy. Kromě nutkavého pocitu, že jste něco zapomněli vykonat, můžete mít silnou potřebu udělat něco nepřístojného: třeba křičet sprostá slova, něco rozbít, vysvléknout se na veřejnosti, ukrást cokoliv v obchodě. Jsou lidé, kteří mají potřebu neustále si mýt ruce, přerovnávat věci na stole, v prádelníku. Kdybyste byli duševně nemocní, pak by vám to bylo v podstatě jedno, ale člověk s obsesí svou situaci vnímá, uvědomuje si, že je něco v nepořádku, svým nutkavým špatnostem nepodlehne, brání se.

Přibývají strachy z osamění, z nemocí, z ubývání sil. Přibývá vyčerpání z péče o nemocného partnera. Není nic neobvyklého, že člověk se „drží“, dokud ho druhý potřebuje, ale po jeho odchodu se pečující zhroutí.

Výsledkem potlačování tohoto stavu jsou časté bolesti hlavy, žaludeční nevolnost, snížená či naopak zvýšená chuť k jídlu, poruchy spánku, vysoký krevní tlak, únava. Podobně jsou na tom lidé, kteří trpí různými fobiemi. Někdo má panický strach z pavouků, jiný z koček, další z jízdy metrem, letadlem, výtahem, někdo nesnáší silnější zvuky, třeba tikot hodin, jiný trpí hrůzou v davu či v uzavřených prostorách – kdybych měla vyjmenovat všechny, dosud zjištěné fobie (jsou jich dvě stovky), nestačil by celý Vital.

Jak vzniká strach a jak se mu bránit?

Proč ale vznikají? Nabízí se vysvětlení, že dnešní svět plný vzruchů, informací, důrazu na výkon a rychlost předbíhá lidské schopnosti a organismus se těmto atakům brání. Ale pozor! Termín neuróza neboli nervová slabost popsal lékař William Cullen už v roce 1776. Ostatně vzpomeňme na mnohé literární hrdinky, které podléhaly hysterickým návalům, mdlobám, záchvatům vzlyků a vzteku, to přece byly neurózy jako vyšité. Ano, dnešní doba klade na člověka velké nároky, ale my v pokročilejším věku bychom snad už tolik podléhat neměli. Není to pravda. Naopak.

Přibývají strachy z osamění, z nemocí, z ubývání sil. Přibývá vyčerpání z péče o nemocného partnera. Není nic neobvyklého, že člověk se „drží“, dokud ho druhý potřebuje, ale po jeho odchodu se pečující zhroutí. Míváme také větší problémy se spánkem, což souvisí se zhoršenou tvorbou spánkového hormonu melatoninu. Nevyspalý člověk pak více podléhá úzkostem, podrážděnosti, depresím, poruchám paměti. Jak se bránit? Mysleme víc na sebe, naučme se navodit pocit harmonie, pohody, klidu.

Účinná je aromaterapie, vůně citrusových plodů, máty, pivoňky, popíjejme uklidňující čaje z kozlíku lékařského, pelyňku, máty, dobromyslu, učme se meditovat, zklidňovat dech, skvělé jsou procházky, jóga. Pokud nic z toho nezabírá, ke slovu přicházejí léky a také sezení s psychoterapeutem, který nás dokáže postupně zbavovat nesmyslných strachů.