Epidemii typu koronaviru Covid-19 můžeme sledovat doslova online v přímém přenosu z jakéhokoliv místa na planetě. Vědce nepřekvapilo, že se objevil zrovna v Číně. „Lidé žijí ve velkých koncentracích na malých prostorách světových velkoměst, v jihovýchodní Asii navíc v těsném kontaktu s živými nebo polomrtvými zvířaty, a to jak prasaty, tak i ptáky nebo netopýry,“ přibližuje docent Jan Konvalinka, prorektor pro vědeckou činnost Univerzity Karlovy, který zároveň působí na Přírodovědecké fakultě UK a Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR a k jehož odborným specializacím patří právě viry.

Přímo s klimatickými změnami souvisí i šíření dalších infekčních chorob.

Podmínky jako ty v Číně pak fungují jako „velký virový inkubátor“. Člověk se dostává do mnohem těsnějšího kontaktu se zvířaty, tedy i jejich nemocemi, a právě původně různé zvířecí viry tak mají skvělou příležitost napadnout člověka. Zvlášť pokud se tam příliš nedbá na hygienu.

Také další ze zdravotních hrozeb současnosti v podobě viru Ebola přímo souvisí s chováním člověka. Původně se jednalo jen o onemocnění, které se týkalo jen určitého druhu netopýrů a několika dalších savců žijících v jeskyních uprostřed Afriky. Jenže člověk se dostal do jejich blízkosti, zvířata lovil, nakazil se a výsledkem nakonec byla epidemie, která mezi lety 2013 až 2016 stála více než 11 tisíc lidských životů.

Podobné epidemie se bezpochyby objeví i v budoucnu. Třeba tehdy, kdy když se kácí deštné pralesy, aby se změnily v pole, na nichž se však přemnoží hlodavci přenášející různé infekce. Svět je propojenější než kdy dřív, a tak se snadno taková infekce může dostat z rozvojových zemí i k nám. To není důvod k panice, ale spíš k ostražitosti.

Podle údajů WHO lze očekávat, že klimatická změna mezi lety 2030 až 2050 způsobí až 250 tisíc úmrtí ročně.

Přímo s klimatickými změnami, kdy zažíváme stále častěji horká a suchá léta a ve srovnání s minulostí teplé zimy, souvisí i šíření dalších infekčních chorob. Příkladem je původně exotická západonilská horečka. Pro komáry, které ji přenášejí, už je „dostatečně teplo“ i mimo tropy. Současně se severněji stěhují klíšťata způsobující klíšťovou encefalitidu, v jejímž výskytu je Česko v Evropě na špici. V roce 2019 bylo u nás podle údajů Státního zdravotního ústavu hlášeno 774 případů. Jenže tato nemoc není vnímaná jako přímé nebezpečí, a právě to z ní činí ještě větší ohrožení. „Klíšťová encefalitida představuje závažnou akutní neuroinfekci, která může vést k ochrnutí. Její výskyt je už plošný, zasahuje také horské oblasti a městské parky,“ říká Jan Kynčl, vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních chorob Státního zdravotního ústavu. Právě klíšťová encefalitida podle něj patří k u nás vůbec nejpodceňovanějším infekcím. „I když proti tomuto onemocnění máme účinnou, bezpečnou a dobře tolerovanou vakcínu, která v praxi prokázala účinnost 96 až 99 procent, proočkovanost je v České republice velice nízká,“ dodává.

Změny klimatu rozhodně nebere na lehkou váhu Světová zdravotnická organizace (WHO), která je dokonce v roce 2019 označila za nejnebezpečnější z deseti největších zdravotních hrozeb, jimž lidstvo v současnosti čelí. Podle údajů WHO devět z deseti osob dýchá znečištěný vzduch, což pochopitelně negativně ovlivňuje jejich zdravotní stav. Příkladem je indická megapole Dillí a její okolí, které patří k vůbec nejznečištěnějším místům planety. „Mikroskopické znečišťující látky mohou pronikat do dýchacího a oběhového systému, poškozovat plíce, srdce a mozek a předčasně zabíjet sedm milionů lidí v důsledku chorob, jako jsou onkologická onemocnění, cévní mozková příhoda a choroby srdce a cév,“ varuje WHO. Naprostá většina těchto úmrtí, konkrétně 90 procent, připadá na málo rozvinuté nebo rozvojové země světa. Navíc primární příčina znečištění ovzduší v podobě spalování fosilních paliv, jako jsou uhlí a ropa, přímo souvisí s další zdravotní hrozbou v podobě změny klimatu. Ta ovlivňuje zdraví lidstva mnoha způsoby.

Podle údajů WHO lze očekávat, že klimatická změna mezi lety 2030 až 2050 způsobí až 250 tisíc úmrtí ročně v důsledku podvýživy, průjmových onemocnění, malárie a tepelného stresu. Pro rozpočty zdravotnických systémů to pak každoročně bude znamenat dva až čtyři triliony amerických dolarů výdajů na řešení těchto problémů. Česko pravděpodobně nebude zemí, kterou toto postihne nejvíce, ale nemůže zůstat stranou.

Jak to řešit? Základem je podle WHO uvědomit si, že snížení emisí skleníkových plynů je něco, co pozitivně ovlivní zdraví lidské populace. Právě dopady na zdraví lidí by pak měly být jedním ze zásadních argumentů proto chovat se na úrovni států a obrovských nadnárodních firem ekologicky. „Některé současné zdravotní hrozby se zintenzivní a další nové hrozby se objeví,“ upozorňuje americký Úřad pro kontrolu a prevenci nemocí s tím, že ne na každého tyto změny dopadnou stejně. Záleží na věku, místě, kde člověk žije i jeho ekonomickém zázemí.