Pokud bychom zůstali jen u nejčastějších civilizačních chorob, jako jsou nemoci srdce a cév či diabetes, ale také obezita, bývá rodinná zátěž zmiňována jako něco, co je prostě dané, nelze ovlivnit a s čím se člověk musí pouze smířit. To však může svádět k naprosté odevzdanosti a nechuti cokoliv měnit. Tento pasivní přístup je ale nejen nesprávný, ale také přímo zdraví škodlivý. „Pokud lidé uvěří tomu, že svým chováním nemohou své zdraví ovlivnit a budou jen pasivně čekat, až onemocní, velmi pravděpodobně se „své“ nemoci dříve nebo později dočkají. Neuvědomují si však, že své zdraví mají do značné míry ve svých rukou, a to i v případě, že jejich pomyslné životní karty nejsou rozdané ideálně,“ vysvětluje profesor Martin Prázný, vědecký sekretář České diabetologické společnosti.

Příkladem může být diabetes druhého typu, jenž bývá někdy nesprávně považován za neodvratitelnou nemoc. Není to pravda. I když je vznik této choroby geneticky podmíněný, na jeho vzniku se podílí hned několik desítek genů a jejich mutací. Stejně jako další civilizační onemocnění patří mezi ty, na jejichž vzniku se vedle genetiky zásadně podílí také prostředí – tedy to, jakým způsobem člověk žije. „I tehdy, kdy si člověk nese značnou genetickou zátěž, tedy diabetem onemocněli oba jeho rodiče, neměl by házet flintu do žita a rezignovat na zdravější způsob života. Dost možná, že už to nezvrátí. Může ale ovlivnit, zda se u něj nemoc objeví už třeba v padesáti letech, nebo až po sedmdesátce, tedy že s velkou pravděpodobností u něj nemoc nedojde do tak závažného stavu jako u člověka, který onemocněl o několik desetiletí dříve,“ dodává profesor Prázný.

Kdysi výhodné geny jsou nyní problém
„Z pohledu evoluce zažíváme nadbytek pouhý okamžik. Po tisíce let jsme museli vynakládat obrovské množství energie, abychom si zajistili něco k snědku a museli umět přežít i tehdy, kdy potravy bylo málo. Proto přežívali jedinci, kteří byli geneticky uzpůsobení pro takové prostředí. Štíhlí lidé jako vy nebo já by nejspíš brzy zemřeli, protože byli geneticky nevhodní. Naopak ti, kteří dokázali dobře hospodařit s energií z potravy a rychle si ji uložit do zásob, byli geneticky vhodní. Celý náš biologický vývoj směřoval k tomu, abychom selektovali metabolicky vhodné geny. Během posledních několika málo desítek let jsme se ale dostali do naprosto opačné situace, kdy geny, které byly v minulosti výhodné, jsou jednou z příčin velkých problémů. Většina metabolických onemocnění má svůj genetický základ, na který nasedá nevhodný životní styl,“ popisuje profesor Michal Vráblík, specialista na preventivní kardiologii.

Ruku v ruce s tím, že se člověk snaží žít přiměřeně zdravě, tedy rozmanitě jíst, pravidelně se hýbat a nekouřit, měl by o svém zdraví mít také dostatek informací. Dvojnásob to platí, pokud už si nese nějakou rodinnou zdravotní zátěž. Podle statistik mezinárodní odborné společnosti International Diabetes Federation se diabetes 2. typu týká desetiny dospělé české populace. Jenže o své nemoci ví pouze 819 tisíc Čechů a Češek. Zbylí netuší, že u nich choroba probíhá.

A to není všechno: vedle diabetiků, kteří ještě nebyli diagnostikováni, u nás žije několik set tisíc osob, které mají takzvaný prediabetes. To znamená, že metabolismus glukózy už u nich není v pořádku a jejich tělo není schopné zpracovat krevní cukr jako u zdravého člověka. Potichu u nich roste riziko, že se u nich rozvine diabetes. „Bohužel není nijak neobvyklé, že je do nemocnice přijat pacient s akutním infarktem myokardu nebo cévní mozkovou příhodou, a my při následném vyšetření zjistíme, že má diabetes, který se u něj rozvíjel i deset let a zásadně přispěl k tomu, že se nyní ocitl v ohrožení života. Pacient ale o ničem nevěděl, protože roky neabsolvoval ani preventivní prohlídku u svého praktického lékaře,“ dodává diabetolog s tím, že už výsledek běžného vyšetření ukazující na „zvýšený cukr“ je dobré brát jako varování a pomyslný budíček k úpravě svého životního stylu.

Každá změna k lepšímu má smysl

Podobným signálem ke změně mohou být i další sdělení z preventivní prohlídky, třeba v podobě zvýšeného krevního tlaku či cholesterolu. Také onemocnění srdce a cév jsou totiž těmi, které lze do určité míry ovlivnit, a to jak z hlediska prevence, tak závažnosti průběhu a přítomnosti dalších komplikací včetně těch život ohrožujících. „Musíme postupovat po jednotlivých krocích. Lidé, u nichž už se rozvinuly civilizační choroby, obvykle mívají nadměrný celkový příjem kalorií, jejich strava obsahuje velké množství nevhodných tuků a sacharidů, často také přijímají příliš mnoho soli anebo pijí hodně alkoholu. Představa, že by najednou změnili úplně všechno, je nereálná. Lepší je si s pacientem sednout a zeptat se ho, na čem ve svém jídelníčku trvá a bez čeho se vůbec nedokáže obejít. Pak je na místě přijmout, že tuto nejnezdravější potravinu nevynechá úplně, ale omezí její konzumaci. Kompromisy jsou v tomto ohledu zcela na místě, a tak pacient nebude jíst řízek každý den, ale třeba „jen“ v neděli,“ popisuje smysluplný přístup profesor Michal Vráblík, předseda České společnosti pro aterosklerózu. Sám říká, že svým pacientům nic nezakazuje. Předkládá im kvalitní informace pro to, aby se mohli rozhodnout sami. Jedním z dobrých zdrojů jsou webové stránky www.obesity-news.cz, kde mimo jiné najdete konkrétní doporučení ohledně výživy a pohybu.