Pochází z Boršic na Moravě, ale dětství strávila s rodiči – stejně jako mnoho dalších Čechoslováků – na Podkarpatské Rusi. V patnácti jela na prázdniny k příbuzným na Moravu a už tam zůstala. Na zapřenou se přihlásila na zkoušky do Baťovských závodů ve Zlíně. Přijali ji a začala tam pracovat. Maminka sice chtěla, aby dochodila školu v Užhorodu, ale nová práce a získaná nezávislost byly silnější. V roce 1938, kdy jí bylo osmnáct, se musela postarat o nemocnou maminku, která se z Podkarpatské Rusi vrátila jen s tím, co měla na sobě. V těžkou chvíli dostala životní nápad: vyrábět panenky v ručně šitých krojích. Maminka doma šila na panenky, Františka je přes vývozní společnost Kotva Zlín nabízela na veletrhu hraček v Norimberku. Poptávka byla tak obrovská, že začala shánět zaměstnance. Sehnala dvacet děvčat a v roce 1939 začala podnikat. Perspektivní podnik přeťala válka. Na pokračování příběhu panenek paní Garlíková čekala přes čtyřicet let. Po revoluci se mezi prvními vydala na živnostenský úřad. V sedmdesáti letech se z ní stala soukromá podnikatelka. Její tým se sešel ve stejné sestavě jako v roce 1939! A panenky šly do světa. Každá je dvaapadesát centimetrů vysoká a bere na sebe třicet čtyři různých podob – tolik je totiž krajových krojů, ve kterých se panenky vyráběly. Dnes už panenky paní Garlíková neobléká. Celou kolekci si však můžete prohlédnout na stálých výstavách ve středočeských Zápech nebo v Buchlovicích na Moravě. Třetí kompletní kolekci ukázala Františka Garlíková koncem února v pražské Školičce internetu pro seniory, kde sama absolvovala počítačové kurzy. Důležité je najít něco, co člověka zajímá, říká.