To všechno jsou otázky, které se vám honí hlavou a na které neexistuje snadná odpověď. I takových chvílích ale máte svá práva, a dokud jste toho schopni, stále o sobě rozhodujete. Znamená to, že nemusíte udělat vše, co vám doporučí zdravotníci. Budete to však vy, kdo za své rozhodnutí ponese důsledky. Je to na vás.

K doktorovi jako k právníkovi

Ve chvíli, kdy se člověk ocitne v lékařské ordinaci, tahá za pomyslný kratší konec provazu. Samotné zdravotnické prostředí je mnohdy stresující. Nepomáhá strach ze špatných zpráv a někdy ne dvakrát vstřícný personál. Od nepaměti platilo, že lékař má vždycky pravdu a pacient plní jeho příkazy. Někteří zdravotníci se nechtějí paternalistického přístupu vzdát a ani pacienti se neumí postavit po generace naučeným postojům. Základním právem pacientů je získání srozumitelného vysvětlení zamýšleného vyšetření i navrhované péče. Když máte informace, dokážete se lépe rozhodnout. Nejste závislí na rozhodnutí ostatních. Povinností lékaře je být trpělivý a vše pečlivě vysvětlovat.

V praxi to znamená, že se nejen můžete, ale dokonce máte svého lékaře ptát! Když se člověk ptá, tak rozhodně svého lékaře neobtěžuje. Nedopusťte, abyste se vzhledem k dřívějším zkušenostem takto začali cítit. Je velmi užitečné si otázky na doktora předem poznamenat na papírek a pak je v ordinaci přečíst. Vyhnete se tak zapomínání, za které může stres. Připravte se stejně jako na návštěvu k právníkovi. A jako u advokáta se nebojte do detailu probrat vše, co vás zajímá.

Pokud nechcete znát podrobnosti o své nemoci, nebo vás nezajímá, jaké další možnosti léčby existují, máte právo nebýt informován. Je tedy naprosto v pořádku sdělit svému lékaři, že nechcete znát podrobnosti a že věříte, že dělá ‒ stejně jako váš osvědčený právník ‒ vše pro to, aby se vaše situace a stav zlepšily.

Chci se léčit právě takto?

Dotazování nekončí s navrhnutým léčebným postupem. Každý lékařský zákrok, ať už je to podání léků, dlouhodobá léčba, nebo třeba operace, má svá rizika. A nejde jen o to najít vhodnou terapii na konkrétní diagnózu, ale vytvořit léčebný plán pro konkrétního pacienta. Může záležet nejen na věku a celkovém zdravotním stavu, ale také na sociální situaci člověka, zda žije sám, či s rodinou, jestli může například pravidelně dojíždět na kontroly nebo zvládne vedle polykání léků také další režimová opatření, třeba speciální dietu. Mnohdy je to tak, že existuje více možností, jak právě vaše zdravotní problémy řešit a záleží na vaší vzájemné domluvě s ošetřujícím lékařem.

Pokud jste už v krajně pokročilém věku anebo víte, že se blíží konec vašeho života, právo rozhodovat o sobě neztrácíte.

Ze zákona máte také právo na druhý odborný názor, tedy můžete vyhledat dalšího specialistu, který se zabývá vaší diagnózou. Tuto péči vám hradí zdravotní pojišťovna, ale pravděpodobně budete muset zvládnout několik překážek. Tou první je, že řada specializovaných pracovišť má plnou kapacitu, a tak nové pacienty zvládá objednat až za poměrně dlouhou dobu. Také se může stát, že vás odmítnou s tím, že mají plno a nedokážou se o vás postarat. Pak se můžete obrátit na pobočku své zdravotní pojišťovny a požádat o pomoc. Měli by vám zjistit, jaké pracoviště vás může přijmout. Také počítejte s tím, že budete potřebovat výpis ze své zdravotnické dokumentace, případně kopie lékařských zpráv. Na tyto dokumenty máte právo, ale jejich zhotovení může být zpoplatněné, protože pro zdravotnické zařízení znamená další administrativu.

Ve chvílích, kdy se rozhodujete o své léčbě, můžete zvážit, zda správným řešením nebude „alternativní“ medicína. Tyto úvahy jsou přirozené a pochopitelné, obzvlášť když v nemocnici narazíte na málo laskavý přístup nebo cítíte, že stávající léčba má řadu nepříjemných vedlejších účinků. I v tuto chvíli máte právo se rozhodnout, že využijete služby kohokoliv, kdo stojí mimo zdravotnický systém, ale i tady je velmi důležité mít k dispozici kvalitní informace. V okamžiku, kdy vstoupíte do péče libovolného „terapeuta“, „léčitele“ nebo „poradce“, dostáváte se na tenký led. Služby, které tito lidé poskytují, totiž nejsou nijak kontrolovány, stejně jako nejsou prověřovány ani přípravky či doplňky stravy, jež prodávají. Pokud i přesto stojíte o takové služby, zkuste se raději poradit se svým ošetřujícím lékařem a také s lékárníkem. Může se snadno stát, že i „obyčejné“ bylinky nebo „přírodní“ kapky či tablety ovlivní účinky léků, které užíváte, a vy si tak nevědomky ublížíte.

V případě, že vám „poradce“ doporučuje ukončení léčby, buďte velmi obezřetní. Na rozdíl od lékaře nenese za podobné rady prakticky žádnou zodpovědnost, a pokud se váš stav v důsledku odmítnutí účinné lékařem předepsané léčby zhorší, následky ponesete jen vy sami. Současně po vás lékař bude požadovat podepsání tzv. negativního reversu, což je dokument potvrzující, že jste byli informováni o důsledcích svého rozhodnutí a uvědomujete si, že může dojít ke zhoršení vašeho zdravotního stavu, nebo dokonce ohrožení života. V případě, že svůj názor po čase nakonec změníte, máte nárok na hrazenou zdravotní péči.

Dříve vyslovené přání

Pokud jste už v krajně pokročilém věku anebo víte, že se blíží konec vašeho života, právo rozhodovat o sobě neztrácíte. Každý se může dostat do situace, kdy léčba už není účinná. Lze ale zmírnit útrapy, které ze zdravotního stavu vyplývají ‒ ať jde například o bolesti, či nevolnosti. Podstatou paliativní péče je, že nemocnému nikdo nediktuje, co musí, ale naopak on je ve středu zájmu tak, aby své poslední okamžiky prožil dle svého přání a potřeb.

V závěru života však člověk může být unavený, smutný nebo neschopný rozhodovat se v důsledku poruchy vnímání nebo komunikace, a proto je vhodné myslet na to už dřív, kdy nemoc začíná nebo se vrací. V takové chvíli je užitečné o svém rozhodnutí informovat své blízké a v písemné podobě pak své přání založit do zdravotnické dokumentace. V dokumentu můžete uvést, zda si přejete, nebo nepřejete resuscitaci, dýchání pomocí přístrojů, vyživování skrze sondu do žaludku nebo dialýzu. Součástí může být třeba to, že si nemocný přeje zůstat poslední dny svého života doma, nikoliv v nemocnici. Lze si zvolit i svého opatrovníka pro případ, že pacient už nebude schopný rozhodnutí činit sám.

Na co se ptát svého lékaře?

• Jaká vyšetření mě čekají a proč?
• Jaké mám možnosti léčby?
• Existují nějaké další alternativy, kromě léčby, kterou mi nabízíte?
• Jaké jsou výhody vámi navrhované metody léčby a jaká rizika?
• Musím během léčby dodržovat nějaký speciální režim?
• Je tato léčba plně hrazené zdravotní pojišťovnou, nebo budu něco doplácet?
• Jak poznám, že léčba zabírá a můj zdravotní stav se zlepšuje?
• Co sám/sama můžu udělat proto, aby mi bylo lépe?