Textil jako materiál ovládá s bravurou, souzní s ním, zprostředkovává příběhy. Ač Jihočeška, vystudovala textilní průmyslovku v Brně. Chtěla jsem dělat umění na plné pecky. Byla v tom asi nějaká opozice vůči názoru, že holky nemají umění dělat, říká. Studovat umění na vysoké škole jí nebylo přáno, přestože složila zkoušky, kádrováci ji tam nepustili. Zlomit se nedala a po návratu do rodného Českého Krumlova pořádala s přáteli umělecká sympozia. Rok 1968 však i nad tímto projevem svobody zavřel vodu. Vystudovala alespoň pedagogickou fakultu a v uměleckém undergroundu tvořila ručně tkané tapisérie, do kterých promítala svou reflexi společnosti. Vystavovala v řadě evropských zemích. Výstavy sklízely úspěch, ale finanční prostředky nepřinášely. Pracovala jsem třeba jako noční uklizečka v tiskárně, potřebovala jsem mít čistou hlavu na svoji výtvarnou činnost, líčí. Před odchodem do důchodu pracovala jedenáct let jako knihovnice v galerii hlavního města Prahy. Bylo mi líto, když mě před důchodem nezvali na počítačové školení. Ani lodičku na Vltavě mi nepůjčili, že prý na to nemám svaly, vzpomíná. Nenechala se však odradit. Absolvovala počítačové kurzy a v prostorách Školičky dokonce instalovala výstavu svých prací. V únoru tam dokonce začala vést výtvarné dílny nazvané Tvořivé pátky. Chci, aby to mě i lidi, kteří přijdou, bavilo. Můžeme se věnovat třeba pražským legendám, Dvě tři bychom si přečetli a jednou vybranou bychom se nechali inspirovat k tvůrčímu konání. Nešlo by jen o výtvarno, ale i o historii, dobovou hudbu, módu. Technikou textilní aplikace bychom pak příběh ztvárnili, dává ochutnat z náplně setkání Věra Boudníková-Špánová. Všichni jste srdečně zváni.