Narodila se do bohaté londýnské rodiny tři roky po bratru Howardovi a svým kouzlem omračovala už jako malá. Matka Sara, bývalá divadelní herečka, která si byla jistá, že je Liz předurčena stát se velkou hvězdou, podřídila dceřiným plánům život celé rodiny. Otec Francis neměl šanci s ní trávit tolik času, kolik by chtěl, Sara se od ní nehnula. Výukou tance, zpěvu, důstojného chování ji protlačila až do Hollywoodu. Ve 12 letech získala Liz první smlouvu s Universal Studios.

4. března 1961 během příprav na natáčení historického velkofilmu Elizabeth Taylorová, vyčerpaná vlastním životem, zkolabovala. Nebylo jí ještě třicet. Počtvrté vdaná, měla za sebou nervová hroucení, tři císařské řezy, bronchitidy, zápaly plic, kvůli pádu z koně ve třinácti (rozdrtila si meziobratlovou ploténku) byla závislá na lécích proti bolesti. Snídala šampaňské, které jen předcházelo Jacku Danielsovi − přes den.

Tíha slávy a neustálá potřeba pozornosti a lásky ji ničily. Světem se šířila zpráva, že umírá. Tehdy v Londýně ji lékaři vrátili k životu tracheotomií.

22. ledna 1962 stanula v kulisách Říma tváří v tvář před kamerou šestatřicetiletému Richardu Burtonovi. Přišel s kocovinou. Přidržovala mu hrníček s kávou u úst. Třásl se, zapomínal text. Zblízka se jí dotýkala zranitelnost a lidskost docela bezbranného muže.

Hned v první scéně Kleopatra šeptá naléhavě Antoniovi: „Tak dlouho čekat a najednou vědět. Bez tebe bych na tomto světě nechtěla žít.“ Burtonova postava jí odpovídá: „Všechno, co chci držet nebo milovat nebo mít nebo být, je teď tady se mnou.“ Při posledním opakovaném záběru se líbali tak dlouho, až musel režisér naléhavě křičet: „Stop!“

Richard Burton, herec s měkkým welšským přízvukem, se narodil v roce 1925 jako Richard Jenkins. Vyrostl v chudobě. Ostře řezaná tvář, pronikavý modrozelený pohled, věčně rozcuchané vlasy − chytrý samouk s dokonalou pamětí, který mluvil čtyřmi jazyky. Vtipný, častěji mrzutý, vážný až sklíčený, což se projevilo zvlášť v pozdějších letech. A rád se napil. Ve špatné náladě dokázal být krutý i k nejbližším přátelům.

Na střední škole se mu začal věnovat učitel Philip Burton. Vedl ho k divadlu a literatuře. Jako projev vděku přijal Richard jeho příjmení. Odpoutal se tím i od otce, který se o něj nestaral.

V roce 1943 začal hrát v divadle v Anglii a poté strávil tři roky u Královského letectva. Spolu se svou ženou, welšskou herečkou Sibyl Williamsovou, vychovávali dvě dcery.

V roce 1952 přijel podepsat do Hollywoodu smlouvu se studiem 20th Century Fox. Následovalo jedno ocenění za druhým. Zlatý globus a první nominace na Oscara za film Moje sestřenice Rachel, druhý Globus za biblický epos Roucho a další. „Bůh mi pomoz!“ modlila se Liz v kulisách starého Říma. Věděla, že rozbije další šťastné manželství. I po třinácti letech přes Richardovy nevěry byla pozice Sibyl silná. Říkával, že bez ní není nic. Trpěl výčitkami a nikdy se jich nezbavil.

Lásce k Liz neunikl. Pokusila se o sebevraždu prášky. Zpřetrhali na čas vazby, zkoušeli být bez sebe, ale měli tolik společného. Oženil se s ní v roce 1964. Desetileté manželství dvou vášnivých lidí – balancujících na hraně lásky a nenávisti, při destruktivním životě − v přemíře všeho se vyčerpalo. Miloval její upřímný smích, zahrnoval ji drahými šperky. Rozvedli se a po roce znovu vzali. Zbývalo jim devět společných měsíců.

Byla to Liz, která nedokázala žít bez Richarda Burtona. Opustil ji pro jinou. Způsobil jí stejnou bolest, jako ona minulým partnerům a jejich ženám. Do dne, kdy v roce 1984 zemřel, se ho odmítala definitivně vzdát. Často si dlouze telefonovali. Kromě třetího manžela, producenta Mikea Todda (zahynul při leteckém neštěstí)a Richarda Burtona (dvakrát s ním v manželství), označila Elizabeth Taylorová svých dalších pět manželů za pouhé společníky.