„Já nevím, asi mi dává něco do jídla…,“ odpověděl vtipně Paul Newman jakémusi novináři na nudnou otázku ohledně mnohaletého soužití s Joanne Woodwardovou. Přitom své lásce přinášeli ti dva oběti od samotného začátku. Odsouzeni k více než rok trvající každodenní spolupráci, potkávali se v roce 1952 v Divadle na Brodwayi ve hře Williama Ingeho Piknik. Po 477 reprízách byl jejich osud zpečetěný. Jenže Paul Newman žil s herečkou Jackie Witteovou a měl s ní, ve svých osmadvaceti letech, už dvě dcery a syna.

Okamžik uvědomění si, že Joanne miluje, popsal později slovy: „Bylo to jako blesk z čistého nebe. Opakoval jsem si dokola, že jsem ženatý a mám rodinu. Následujících šest let se pokoušeli jít si z cesty, ale osud se znovu postaral. V roce 1957 natáčí režisér Martin Ritt v povodí řeky Mississippi film Dlouhé horké léto. Drama farmářské rodiny podle povídek Williama Faulknera. V hlavních rolích Paul Newman, proti němu Joanne Woodwardová.

Dál se životu vyhýbat odmítli. Během natáčení se stali milenci. Paul řešil svou rozpolcenost alkoholem, rozpad prvního manželství nesl těžce a nikdy si to neodpustil. S Joanne se vzali v roce 1958. Dokonalá mužská tvář, za odzbrojujícím modrým pohledem sportovec, chlap se srdcem férového hráče, ta výbava Paula Newmana předurčovala k nejžádanějším rolím. Zároveň mohla za to, že byl neustále podezírán z románků a flirtů s jinými ženami, dokonce i s muži. Každé odloučení od Joanne vyvolávalo šílenství bulvárních médií. Vědomi si, jak jim ubližují zaručeně dobré zprávy bulváru „z placu“, rozhodli se svůj soukromý život bránit. Záhy po svatbě koupili bezmála dvě stě let starý dům s jabloňovým sadem ve Westportu v Connectlcutu a toto místo se stalo jejich úkrytem před světem. Skutečnost, že žijí na východním pobřeží, vnímal Hollywood jako odmítání společnosti slavných, a vlastně to byla pravda.

Joanne přerušovala svou kariéru těhotenstvími (tři dcery) a pokud to šlo, doprovázela Paula na cestách za natáčením. Bavilo je pracovat spolu. Ať herecky vedle sebe, nebo ji Paul režíroval. Jistě i proto, že se tak dobře znali a hluboce milovali, mohl v roce 1990 vzniknout vynikající film Pán a paní Bridgeovi. Paul považoval Joanne za největší herečku své doby. Už v roce 1958 získala prvního Oscara za roli schizofrenní dívky ve filmu Tři tváře Evy, roku 1960 pak první hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Sám nominovaný na slavnou sošku desetkrát (Kočka na rozpálené střeše, Bez zášti, Biliárový král, Rozsudek a další), musel si na toto prestižní ocenění dlouho počkat. Obdivovaný za své výsostné herectví ve filmech Frajer Luke, Butch Cassidy a Sundance Kid, Podraz a jiných, získal ho až v roce 1986 za Barvu peněz.

Ve svých zájmech se lišili, ale dokázali je sdílet. Nijak nadšeně, přesto ji doprovázel na baletní představení, i když by radši sledoval doma sportovní kanály v televizi. Ona na oplátku snášela, ač plná obav, jeho vášeň k rychlým automobilům. Hůř už nesla Paulovu lásku k pivu. Manželstvím otřásla až tragická smrt jediného jeho syna Scotta (v roce 1978 zemřel na předávkování se drogami). Tehdy se Paul na čas z domova odstěhoval. Po návratu založil nadaci se synovým jménem a vynakládal obrovské peníze na léčbu drogově závislých. S Joanne byli vášniví liberálové v otázkách práv menšin, životního prostředí, nukleárního odzbrojení, vždy soucitní k slabším. Značka Newman’s Own úspěšného podnikatele v gastronomii („král hořčic a dresinků“) mu vynesla víc než jeho filmy. Většina zisků z firmy i z filmů šla na charitu.

Osudem těchto dvou hereckých osobností, neméně významných svou šlechetností, bylo jít spolu životem padesát let.