Proto jsem si udělala vlastní stránky, směje se Petra. Díky e-mailu už nepotřebuje manažera, všechny detaily vystoupení si může v klidu domluvit sama. Ze začátku však z počítače měla trochu obavy. Pořád jsem si říkala, že to nepotřebuji. Pravda však byla, že jsem se toho bála a měla pocit, že to nezvládnu. Ale zvládla. Přihlásila se s manželem Jiřím Pracným na kurzy Školičky internetu a po jejich absolvování byla mile překvapena, jak to bylo snadné. Naučili jsme se tam báječné věci, ale člověk je musí používat, jinak je zapomene. Manželovi to šlo lépe než mě, jenže doma na tom nedělal a to byla chyba. Zato já u počítače sedím třeba do dvou v noci. Když mi unikne článek v novinách, najdu si ho na internetu. Mailem jsem v kontaktu se svými fanoušky a často i s neznámými lidmi, kteří mi pošlou zpětnou vazbu na moje písně. Je to úžasné, protože jinak by se to ke mně nedostalo, libuje si Petra Černocká. Jelikož nejezdí autem, pomáhá ji internet i s vyhledáváním spojů MHD. Někdy ji však počítač dělá trochu naschvály. Mám nějaký zažitý postup, který funguje a pak najednou ne. Vždycky se rozčílím a jdu od toho. Ptám se ho: Tak ty se dneska internet nenabídneš? Ty se nechceš připojit? Dobře, počkáme do zítřka. A ráno to jde. Petra si dokonce myslí, že počítač starším lidem znovu otevře svět. Jak člověk stárne, je konzervativnější, uzavřenější a má ustálené, jenže kolikrát blbé názory. Taková být nechci. Prostě až budu jako babča ležet v posteli, chci mít na peřině notebook a komunikovat s lidmi, říká. Dnes komunikuje hlavně svými písněmi, jejichž texty si sama píše. Ručně. Počítači je nesvěřuje – není na to zvyklá a navíc je při tvorbě pořád v pohybu. Chodím po domě, po zahradě, popřemýšlím, jdu zamíchat čočku, zapnout pračku a tak to pomalu vzniká.