Z materiálů, které nasbíral, sestavil mimo jiné jediné v Česku vydané antologie lidové hudby Latinské Ameriky a Španělska. Sám složil několik klasických klavírních skladeb, ale i díla taneční a instrumentální. Dlouhých šestadvacet let pracoval jako hudební redaktor Českého rozhlasu. Právě tady našel zalíbení v nakažlivých tónech španělské hudby. Koníček postupně přerostl v celoživotní zájem, se kterým to v podmínkách komunistického Československa mnohdy nebylo jednoduché. Sehnat nějaké materiály o latinskoamerické hudbě byla téměř detektivní práce. Navíc jsem musel odpovídat na otázky, proč se raději nevěnuji bulharské či ruské hudbě, vzpomíná. Přesto psal publikace jako například Hudba Čile, za níž mu poděkoval sám čilský prezident. V roce 1979 odešel ze zdravotních důvodů z rozhlasu. Na volné noze se mohl mámení kastanět věnovat naplno – sbíral hudební nahrávky španělské hudby z celého světa. Mám doma takové malé muzeum, přes zvukové nosiče po notový materiál, říká Karel Lachout, kterého vždy mrzelo, že se v encyklopediích dočetl o hudbě jednotlivých států vždy jen několik vět. Sám proto jednu – nepoměrně podrobnější – už téměř patnáct let píše. Letos 30. dubna oslaví 80 narozeniny. Co chystá? Určitě návštěvu Španělska. Rád by se vydal i do Jižní Ameriky. Je toho hodně, co by stálo za vidění, ale život prchá, jak splašená mrcha, říká s úsměvem.