Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
Foto © Jan Bartoš

Teorie racionální nepozornosti

Podle teorie racionální nepozornosti člověk vnímá jenom to, co považuje za důležité. Platí to pro každou lidskou činnost. Například když kupujeme mobil, volíme poslance nebo vybíráme hypotéku. Ekonom Filip Matějka se věnuje výzkumu, ve kterém teorii racionální nepozornosti kombinuje s klasickou ekonomií.

V čem je váš projekt unikátní?

Propojuje dlouhodobě ověřené přístupy ekonomie založené na racionálním chování s poznatky psychologie. Vycházíme z předpokladu, že lidé věnují pozornost jen něčemu. To umožňuje trochu lépe popsat chování reálných nedokonalých lidí. A protože využíváme i klasické ekonomie, rozumíme i tomu, jak takoví lidé reagují na standardní ekonomické události jako na změnu daní, úrokových měr nebo jak se orientují na trhu práce. Na všech těchto aplikacích jsem pracoval. Ten současný projekt se pak netýká jenom porozumění, proč ekonomika funguje tak, jak funguje, ale co s tím tedy uděláme. Potřebujeme jiná ekonomická pravidla, strukturu trhů nebo formu daní, když jsou lidé, vlády i voliči nepozorní?

V jednom z rozhovorů jste řekl, že teorie racionální nepozornosti se nevztahuje na intuitivní rychlá rozhodnutí, protože emoce ještě neumíme dobře popsat. Není to slabina, která ovlivní výsledky vašeho projektu?

Umíme popsat, jak lidé při rozhodování berou emoce v úvahu, třeba aby byli šťastnější. Nerozumíme ale tomu, jak emoce ovlivňují aktuální úsudek, tedy jak se lidé odchýlí od toho, co by pro ně bylo výhodné. Proto ekonomie popisuje racionální chování. Ekonomové si povětšinou nemyslí, že se tak lidi opravdu chovají, ale svět je složitý, musíme někde začít. Nevíme, jak rozhodnutí konkrétního poslance nebo manažera ovlivňuje počasí. Absence emocí v modelu je slabina, ale když chceme svět popsat co nejlépe, musíme si říct, kde je výchozí bod. My za tento bod bereme racionalitu. Posledních 15 let některé části ekonomie například pracují s modely, do kterých zahrnují cosi jako nutkání. Udělám něco, i když mi to neprospívá. Například sním čokoládu a druhý den toho lituji; spotřebuji všechny peníze, i když by si je měl rozdělit na celý měsíc.

Filip Matějka pomocí ekonomických teorií vysvětluje chování lidí i státu. Za přínos oboru získal Cenu Neuron pro mladé vědce 2016 a spolu s ní osobní prémii 250 tisíc korun.

Kdy hrají emoce nepříliš významnou roli?

Při dlouhodobějším rozhodování, když máme čas se zamyslet, nebo když děláme stejné rozhodnutí opakovaně. Investor laik podléhá emocím, zkušený bankéř ne. Extremismus nebo radikalismus vzniká často proto, že informacím věnujeme málo pozornosti. Vytváří se tak prostor pro emoce, které začnou ovlivňovat chování lidí a ještě se násobí komunikací mezi nimi. Před volbami můžeme sice čtyři roky přemýšlet, koho zvolíme, ale zároveň to není příliš důležité, protože naše osobní rozhodnutí tolik neovlivní, kdo volby vyhraje. Proto i v politice přinášejí emoce veliký efekt.

Jedním z cílů vašeho projektu je nastavovat zákony srozumitelné pro reálné, tudíž nepozorné lidi. Ale je to vůbec možné? Zákony vznikají v parlamentu a na poslance mají podstatný vliv lobbisté prosazující svoje zájmy.

Mým cílem je o tom zjistit více. Ale srozumitelnost se lobbingu také týká. Z našeho dosavadního výzkumu zatím vyplývá, že čím je zákon složitější a fragmentovanější, tím dává větší prostor pro lobbistické tlaky. Komplikovanost právní normy může mít z dobrých úmyslů podobu velkého počtu případů, které pak vedou k velkému počtu výjimek.

Co by měl tedy člověk při volbách sledovat, aby vybral kandidáta nejvhodnější politické strany?

Jako volič bych měl sledovat, jestli politik nenavrhuje třeba několik sazeb DPH. Pak se mu totiž otevírají dveře pro společensky neefektivní změny. Výjimky mohou být politicky velice výhodné, protože nějaká úzká skupina je přivítá a bude politika volit. Ostatní voliči si výjimky téměř nevšimnou, protože pro ně nebude důležitá…

Co se vám ve výzkumu zatím nedaří?

Spousta detailů. Zrovna nyní nevím, jak obecně popsat složitost zákonů, jak ji matematicky vyjádřit, ale i jak to nějak jednoduše prakticky měřit. Bylo by skvělé mít více možností změřit, jak lidi čtou zákony, co si z nich pamatují, jaké paragrafy čtou více a jaké méně. Jestli by lidi ovlivnilo, kdyby byly napsány jinak.

Jaká je největší překážka v řešení projektu?

Přechod od základní teorie k pozorování, jak se lidé podle teorie racionální nepozornosti chovají. Některé věci tato teorie zjednodušuje. K popisu, jak lidi zpracovávají informaci, využíváme postupy, kterými spolu komunikují počítače. Na něco je to vhodné, na některé věci to nedává dobré výsledky. Může se ukázat, že někdy bude tento rozdíl dost důležitý. Další překážkou je přechod k něčemu praktičtějšímu. Jsem si téměř jist, že zvládneme teoreticky popsat nějaké zákonitosti efektivního fungování nepozorného státu, například čím se má zabývat a čím už rozhodně ne, ale moc do detailu asi jít nezvládneme. Je pravděpodobné, že neodborníkovi ty závěry přijdou málo praktické, ale kdo ví. Věda je běh na dlouhou trať.

Ekonom Filip Matějka se věnuje výzkumu, ve kterém teorii racionální nepozornosti kombinuje s klasickou ekonomií. Jedním z cílů jeho budoucího pětiletého projektu je nastavovat zákony vhodné pro reálné, tedy nepozorné lidi. V loňském roce byl jako první Čech vybrán Evropskou radou pro výzkum mezi sedm evropských ekonomů, kteří na další rozvoj svého dosavadního výzkumu získali grant 30 milionů korun.

Je třeba nějaká penzijní reforma? Jak by měli lidé spořit na stáří?

Tohle je důležité, ale bohužel často nepochopené téma. Reformy jako zavedení druhého pilíře důchodového systému Nečasovou vládou nejsou téměř k ničemu. Zpravidla vyvádějí část peněz ze státního rozpočtu na účty u regulovaných fondů, které musí zase nakupovat státní dluhopisy, čímž je až na poplatky oněm fondům vrací zpátky na úplně stejné místo. Asi jediný užitek je, že lidé pak mají lepší přehled o svých úsporách, ale to jde zařídit jednodušeji. Ke zvýšení úspor by pomohlo, pokud by lidé mohli investovat například do rozvoje firem, ale to u nás nejde; na pražské akciové burze je jich jenom pár. Lepší spoření na stáří je tedy vlastně jedním z hlavních argumentů, proč přijmout euro. Nyní kvůli kurzovému riziku nemůžeme investovat téměř do ničeho kromě nemovitostí, s eurem bychom mohli rozložit investice i do akcií všude po eurozóně, a nebyli bychom závislí na pohybu cen nemovitostí. A jelikož euro nikterak brzy nepřijmeme a investujeme hlavně do nemovitostí, tak doufám, že se pořádně rozvinou takzvané obrácené hypotéky, kdy senior může do konce života svoji nemovitost využívat a přitom dostává měsíční platbu. Pokud mezi sebou začne v cenových nabídkách soupeřit vice silných bank, tak by se z tohoto produktu mohl stát hlavní zdroj zabezpečení ve stáří.

Jaké jsou další ekonomické trendy, které jsou ovlivňované seniorskou populací?

Myslím, že rozvoj služeb a nové technologie zase zvýší nerovnost mezi vzdělanými a těmi ostatními. To se děje prostě proto, že manuální práce nejde dělat donekonečna, zatímco jiné schopnosti se dají využívat třeba aspoň pár hodin denně i v pozdějším věku. Manuální pracovníci by se snad mohli víc věnovat výuce manuálních schopností pro mladší. Jelikož populace seniorů roste a bohatne, brzy bude existovat více služeb, které budou šité přímo pro seniory, což jim zas leccos zpříjemní. A snad vznikne i hodně internetových služeb, které budou některá rozhodování a nakupování zjednodušovat. Nyní internet poskytuje informace, ale ještě nejsou dostatečně zjednodušovány. Myslím, že čím jsou lidé starší, lépe si uvědomují, že jejich pozornost je skutečně cenná a omezená.