Co se týče míry nezaměstnanosti, řadíme se k premiantům ze všech států Evropské unie. A když porovnáme volná pracovní místa k počtu nezaměstnaných, jsme dokonce hned za Japonskem druzí nejlepší na světě.

Ekonomika čtvrtým rokem nepřetržitě roste, tak se není čemu zas tak divit. Politici se rekordně nízkou nezaměstnaností rádi chlubí a za vývoj na tomto poli bychom je podle nich měli dostatečně ocenit. Je ale skutečně důvod k jásání?

Z pohledu zaměstnance – ideální stav. Nabídek na práci spousta a mzdy, které kvůli nedostatku lidí na trhu práce rostou. Ekonomové ale začínají upozorňovat, že současná situace se stává čím dál víc spíše ekonomickou nevýhodou než výhodou. Jak už se ukazuje, firmy mají stále větší problém najít potřebné kvalifikované zaměstnance a v dohledné době to lepší nebude. Letošního minima by nezaměstnanost měla dosáhnout v listopadu. Podniky tak často sáhnou i po tom, kdo není ideální kandidát. Mínus pro nás – zákazníky. To, co zní jako logické řešení – lempla vyhodit – je při rekordně nízké nezaměstnanosti a stávající pracovně-právní legislativě spíš raritou. Firmy se zdráhají propouštět, i když pro zaměstnance momentálně nemají dostatek práce. To všechno zpomaluje pohyb na trhu práce, kterému už beztak pružnost chybí.

S rostoucím věkem pro odchod do penze budeme v práci trávit podstatně víc let, než ukazují současné statistiky.

Zkrácené pracovní úvazky, větší možnost práce z domova – to jsou jen některá lákadla, která by do práce dokázala vrátit určitě nemalou část lidí, kteří by rádi pracovali, ale nemohou. Řeč je například o ženách po rodičovské dovolené nebo o seniorech. Ačkoli jejich zkušeností, jak ukazují statistiky, už se české firmy učí využívat stále víc. Zatímco v minulosti měly spíš za to, že jsou přítěží a snažily se jich zbavit.

Počet pracujících lidí starších šedesáti let se od roku 1995 zdvojnásobil a v současnosti jich je bezmála 360 tisíc. Jenže z celkového počtu těch, kdo pobírají starobní důchod, je to pořád jen zlomek ‒ necelá sedmina. A není asi překvapením, že ekonomicky aktivní jsou častěji muži a ti, kdo vystudovali vysokou školu. Mezi důchodci přibývá také podnikatelů. Řada z nich jen dál pokračuje v úspěšně rozjetých firmách, ale výjimkou nejsou ani tací, kteří si živnostenský list opatří až s nástupem do penze.

Za to, že senioři stále častěji pracují, může jednak růst věkové hranice odchodu do důchodu, ale i celkové stárnutí populace. Trend, který je jednoznačně patrný už teď ‒ pracovní život se prodlužuje. Průměrný Čech je teď zaměstnaný 35 let. Nenechte se ale mýlit na první pohled poměrně nízkým číslem. Průzkumy Eurostatu neberou v úvahu výhled do budoucna. S rostoucím věkem pro odchod do penze budeme v práci trávit podstatně víc let, než ukazují současné statistiky. Je otázka, zda jsme na tuto situaci připraveni. Snadno se pak může stát, že budeme v oblasti nezaměstnanosti trhat znovu rekordy. Tentokrát už ale nemusí být tak pozitivní.

Nezaměstnanost v číslech

• Nezaměstnanost v Česku činila letos v červnu rovná čtyři procenta. Uchazečů o práci bylo 297 439, nejméně od června 1998.
• V porovnání s ostatními státy Evropské unie je na tom ČR nejlépe. Míra nezaměstnanosti v EU byla v květnu 7,8 procenta.
• Mezi evidovanými bylo 106 575 lidí nad 50 let a na celkové nezaměstnanosti se podíleli z 35,8 procenta.
• Pracovní život se prodlužuje, aktuálně pracují Češi 35 let.
• Nejdelší pracovní život čeká obyvatele Islandu – 46 let, pak Švédska – 41 let. Nejkratší dobu v práci naopak tráví Italové – necelých 31 let.
• Počty pracujících důchodců vzrostly za posledních 20 let více než dvojnásobně.
• Nejvyšší podíl lidí starších 65 let v rámci Evropské unie pracuje v Portugalsku ‒ 5,27 procenta, Estonsku ‒ 4,34 procenta a ve Velké Británii ‒ 3,78 procenta. Naopak nejnižší je na Slovensku ‒ 0,78 procenta. Česko s 2,1 procenta se blíží unijnímu průměru 2,3 procenta.