Vladimíra (65)
„Někdy mám takovou nenáladu, jsem impulzivní, a to pak odnese můj manžel, o kterého se ale jinak ráda starám. Stejně jako o celou rodinu. Ale v tom momentě to prostě tak přijde. Takže to bych chtěla umět zvládat, takový kurz sebeovládaní,“ říká Vladimíra, která se se svým manželem, teoretickým fyzikem, seznámila už v mládí. „Na rande mi vyprávěl o černých dírách, to mě už tenkrát zaujalo. I on, samozřejmě.“ Kdyby ale měla tu moc, chtěla by změnit myšlení lidí na celém světě. „Aby se lidé měli dobře, nezáviděli si, aby skončily války.“

Zora. Foto Jan Bartoš.

Zora (69)
„Vlastně mám jednu takovou věc. Moc jsem chtěla vystudovat medicínu, ale i když jsem úspěšně složila zkoušky, doba normalizace to nedovolila. Platil takový bodový systém a v tom jsem díky rodině zrovna nezabodovala. Tehdy jsem nad tím mávla rukou, ale dneska vím, že to byla největší chyba mého života,“ říká pankrácká patriotka a fotografka Zora. Její tatínek byl primářem psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě a ona dodnes ráda vzpomíná, jak pro nemocné pacienty dělala divadlo nebo s alkoholiky hrála fotbal. Otec ale brzy zemřel, přechozená žloutenka a její následky byly silnější, než tehdejší medicína. Rodinu to velmi poznamenalo, ona předčasně dospěla a s ní i její sen pokračovat v otcových šlépějích. „Když to nevyšlo, přemýšlela jsem, co budu dělat dál. Mamince jsem se narodila pozdě, a když jsem se hlásila na vysokou školu, bylo jí už šedesát. I proto jsem se tehdy neodvolala.“ Nakonec prošla hydrologickým ústavem, bankou i domem jednoho českého miliardáře, kterému se starala o domácnost.

Jiří. Foto Jan Bartoš.

Jiří (74)
Litovat podle něj není čeho, matikář a fyzikář ve výslužbě má totiž jednu krásnou vášeň ‒ červenou Škodu Octavia z roku 1960, se kterou projel skoro celou Evropu. Sám říká, že není zrovna příznivcem změn, vždyť má celý život jedno auto a jednu ženu. „A neměnil bych ani jedno,“ říká. „Když jsem byl minulé září na technické prohlídce v Motole, svolali všechny chlapy z dílny, aby se na tu moji princeznu podívali. V německém Řeznu, kam jsem jel na výlet, ji ode mě chtěli koupit snad všichni Němci, co šli kolem. Ale neprodal jsem.“ Skoro šedesátiletá škodovka je tak vlastně členem rodiny, pro kterou se Jiří kolikrát rád obětuje.